Marta Boháčová (8. května 1936, Brno – 12. srpna 2014, Praha) byla česká operní pěvkyně, v letech 1970–91 členka souboru Národního divadla v Praze.
Narodila se v Brně. Vystudovala pedagogické gymnázium v Boskovicích. Již během studia na gymnáziu zpívala v Horáckém dívčím triu, se kterým získala v roce 1955 zlatou medaili na Štrasburském festivalu. V roce 1958 se stala členkou Pěveckého sboru Československého rozhlasu a vedle toho studovala na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze u profesora Přemysla Kočího [1]. Absolvovala v roce 1965. Ve studiu pokračovala v Bratislavě, ve Vídni a v pěveckém institutu při Teatro Massimo v Palermu v Itálii. V Národním divadle nejprve hostovala jako sólistka čekatelka a v roce 1970 se stala stálou členkou operního souboru.
Jejím hlavním oborem byl koloraturní soprán. Velký úspěch slavila např. v roli Rosiny v Rossiniho Lazebníku sevillském, Královny noci i Papageny v Mozartově Kouzelné flétně či Noriny v Donizettiho Donu Pasqualovi. Zpívala však také role českého repertoáru, zejména v operách Bedřicha Smetany: Esmeraldu v Prodané nevěstě, Karolinu ve Dvou vdovách či Barče v Hubičce.
V Národním divadle působila až do roku 1991. Vedle toho se věnovala i koncertní činnosti, často vystupovala v zahraničí. Hostovala v Berlínské státní opeře, v sofijském Národním divadle, v městském divadle v Basileji, v Teatro Regio v Parmě, v Moskvě a v dalších evropských městech. Její hlas byl zaznamenán na řadě gramofonových nahrávek a v rozhlasových a televizních inscenacích.
Vyučovala na Pražské konzervatoři, na Vysoké hudební škole ve Frankfurtu nad Mohanem a byla docentkou na pražské Hudební fakultě AMU.
V roce 1956 se stala manželkou skladatele Josefa Boháče, měla 2 děti. V roce 1982 byla jmenována zasloužilou umělkyní.