Josef Boháč (skladatel)

Josef Boháč
Narození	26. března 1929 nebo 25. března 1929; Vídeň
Úmrtí	31. října 2006 (ve věku 77 let); Praha
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Janáčkova akademie múzických umění
Povolání	hudební skladatel a dirigent
Manžel(ka)	Marta Boháčová
Ocenění	Vyznamenání Za vynikající práci (1973)
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Josef Boháč (26. března 1929 Vídeň – 31. října 2006 Praha) byl český hudební skladatel.

Život

V roce 1956 vystudoval kompozici na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně^[1] u profesora Viléma Petrželky. Po absolvování JAMU se nejprve věnoval dětským a mládežnickým souborům. Byl dramaturgem souboru Radost Brno a dirigentem Vojenského uměleckého souboru Praha. V roce 1958 založil a vedl Ústřední pionýrský soubor Praha.

V roce 1968 se stal ředitelem nakladatelství Panton a od roku 1970 byl šéfredaktorem hudebního vysílání Československé televize. Zasloužil se o zvýšení podílu vážné hudby na dramaturgii vysílání. Např. uvedl oblíbený pořad "Hudba z respiria". Založil a řídil Komorní operu Praha (1984–1990) a stál u vzniku Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově.

Vedle rozsáhlé tvorby symfonické a komorní se Josef Boháč zasloužil o rozvoj současné opery. Opera Goya, či jednoaktovka Námluvy, se staly součástí repertoáru mnoha českých scén. K tomu ho inspirovalo i manželství s vynikající českou sopranistkou Martou Boháčovou. Televizní opera Oči byla oceněna Národní cenou (1975), za operu Goya získal titul zasloužilý umělec (1979) a za oratorium Osud člověka Státní cenu (1983).

Dílo (výběr)

Opery

Námluvy. (Podle Antona Pavloviče Čechova, 1965)
Oči. (Televizní opera, 1973)
Goya. (Podle románu Liona Feuchtwangera, 1976)
Zlatá svatba. (1981)
Rumcajs. (Opera pro děti, 1985)
Zvířátka a Petrovští. (Malá opera pro malé diváky, 1980)
Utajené slzy. (Na námět Antona Pavloviče Čechova, 1994)
Červená Karkulka. (Opera pro děti, 2000)
Zimní pohádka. Opera s použitím vánočních koled, 2002)

Orchestrální skladby

Symfonická předehra (1964)
Fragment pro symfonický orchestr (1969, viz Externí odkazy)
Suita drammatica pro smyčcový orchestr a tympány (1970)
Modrá a bílá. Suita pro symfonický orchestr (1973)
Ouvertura bravura (1979)
Koncert pro orchestr (1983)
Dvě symfonické poémy (1. Bielá paní, 2. Strečno) (1986)
Suita capricciosa pro smyčcový orchestr (1986)
Hudba v opeře pro komorní orchestr (1988)
Symfonie A („věnována městu Praze“ – 1990)
Symfonie E („věnována mému rodnému městu Vídni“ – 2. věta na báseň Josefa Weinhebera „Hymnus auf Wien“ – 1991)
Malá symfonie pro smyčcový orchestr (1992)
Capriccio sinfonico (1992)
Partita concertante per orchestra da camera (1997)
Particular suite pro symfonický orchestr (2000)
Symfonická dramata. Symfonický triptych (Hamlet, Don Quijote, Cyrano) (2004)

Koncertantní díla

Elegie pro violoncello a komorní orchestr (1969)
Koncert pro klavír a orchestr (1974)
Podzimní nokturno. Přednesová skladba pro pozoun a orchestr (1974)
Komorní koncert pro housle a komorní orchestr (1978)
Concertino pastorale pro 2 lesní rohy a orchestr (1978)
Dramatické varianty pro violu a orchestr (1983)
Affresco pro housle a symfonický orchestr (2000)

Komorní díla

Suita pro smyčcové kvarteto (1953)
Sonáta pro violoncello a klavír (1954)
Smyčcové trio pro housle, violu a violoncello (1965)
Sonetti per Sonatori pro flétnu, basklarinet, cembalo, klavír a bicí (1969)
Preludium, nokturno a toccata pro klavír (1982)
Sonata giovane pro klavír (1983)
Malá suita pro hoboj a klavír (1984)
Cantabile dolce pro basklarinet sólo (1986)
Dechový kvintet (1993)
Smyčcový kvartet (2001)

Vokální díla

Prstýnky, pro ženský sbor a klavír (1961)
Mladá láska. Tři smíšené sbory na básně Josefa Kainara (1960)
Vdovy. Mužský sbor s mezzosopránovým sólem na staroindický text (1967)
Zní loutna má. Monodrama pro tenor, soprán a noneto nebo klavír, slova Francesco Petrarca (1971)
Chorál mé země. Kantáta pro smíšený sbor a orchestr (1976)
Osud člověka. Oratorium na námět novely Michaila Šolochova (1979)
Óda na Prahu. Smíšený sbor na báseň Jána Poničana (1979)
Sonata lirica, pro soprán, smyčce a vibrafon (1982)
Vokální poéma „O zemi, člověku a lásce“ na literární předlohu Heleny Marie Tarkó pro mezzosoprán, baryton, smíšený sbor a symfonický orchestr (2005)

Celá řada písní, písňových cyklů a sborů. Psal rovněž scénickou hudbu pro pražská divadla včetně Národního divadla a hudbu k televizním inscenacím (např. seriál pro děti Tajemství proutěného košíku).

Odkazy

Reference

↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 146.

Literatura

Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Panton, Praha 1961, s.41).
Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů I (Divadelní ústav, Praha1983, s.45).
Malá československá encyklopedie díl 1. (Academia, Praha 1984, s. 500).
Dilia. Katalog hudebnědramatických děl (Dilia, Praha 1984, s. 18–19), též německy (1985) a anglicky (1989).
Slonimsky, Nicolas: Baker’s Biographical Dictionary of Musicians, 7th Edition, (Schirmer, New York1984, s. 289, 8th Edition, 1992, s. 204).
Seger, Horst: Opernlexikon (Henschelverlag, Berlin 1986, s. 97).
International Who’s Who in Music, 13. a další vyd. (Cambridge 1992, s. 109).
The New Grove Dictionary of Opera, ed. Stanley Sadie, 3. vyd., díl 1. (Macmillan, London 1996, s. 516, Helena Havlíková).
Janota, Dalibor, Kučera, Jan: Malá encyklopedie české opery (Paseka, Praha, Litomyšl 1999, s. 29).
International Who’s Who in Classical Music, 19. vyd. (Europa Publications, Londýn, New York 2003, s. 80–81).
Šíp, Ladislav: Česká opera a její tvůrci (Supraphon, Praha 1983, s. 342–347).
Havlík, Jaromír: Česká symfonie 1945–1980 (Panton, Praha 1989, s. 253).
Trojan, Jan: Dějiny opery (Paseka, Praha, Litomyšl 2001, s. 448).