Před svým nástupem na francouzský trůn byl známý jako Ludvík Orleánský. Jeho bratranec z druhého kolene, král Ludvík XI., ho přinutil oženit se s jeho postiženou a údajně neplodnou sestřenicí Johanou. Ludvík XI. doufal, že tak vymře orléanská kadetská větev rodu Valois. Když se v roce 1498 stal králem, nechal papež Alexandr VI. sňatek s Johanou anulovat. Následně se oženil s vévodkyní Annou Bretaňskou, vdovou po Karlovi VIII. Tento sňatek umožnil Ludvíkovi posílit personální Unii Bretaně a Francie.
Ještě téhož roku se dal rozvést s Johanou, sestrou svého předchůdce na francouzském trůně a 8. ledna1499 se oženil s Karlovou vdovou Annou Bretaňskou. Anna byla držitelkou Bretaně, která byla tímto sňatkem po mnoha letech konečně připojena k území francouzské koruny. Z narozených potomků se dospělosti dožily pouze dvě dcery. Po Annině smrti (9. ledna1514) se Ludvík potřetí oženil. Vyvolenou se stala 9. října1514Marie, sedmnáctiletá sestra anglického krále Jindřicha VIII.
Nový panovník po přeslici pocházel z rodu Visconti (babička z otcovy strany byla Valentina Visconti). Začal uplatňovat nárok na Milánské vévodství a napadl proto Itálii, kde se potom v letech 1499–1513 odehrávaly kruté boje (tzv. druhá až čtvrtá Italská Válka). Po dobytí Milána roku 1499/1500 se Ludvík dohodl se španělským Ferdinandem II. Aragonským a obsadil také Neapolské království. Ferdinand Aragonský však změnil názor, obrátil se proti Ludvíkovi a Neapol dobyl sám. Následovala léta komplikovaných španělsko-francouzských jednání a bojů o Itálii. Roku 1504 uznala Francie španělskou nadvládu v Neapoli, ale ponechala si Milánsko.
Roku 1511 se proti Ludvíkovi XII. postavila Cambraiská liga (založená původně 1507 papežem, římsko-německým císařem a samotným Ludvíkem proti Benátkám) spolu s papežem naverbovanými Švýcary a po ostrých bojích mezi Francií a Cambraiskou ligou v letech 1512 a 1513 byli Francouzi úplně vytlačeni z italského území za hřeben Alp. Milánsko připadlo Švýcarům.
Francouzský lid krále miloval, jelikož byl dobrý hospodář a dbal o správný pořádek. Generální stavy ho nazývaly Оtec lidu.
Král zemřel tři měsíce po svém posledním sňatku 1. ledna1515. Neměl dospělosti se doživší potomky mužského pohlaví. Králem Francie se tak stal syn Ludvíkova bratrance František I. (1515–1547).
↑Генрих II. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIII.
Literatura
HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN80-7203-517-7.