Vystudovala Vysokou školu dopravní v Žilině a VŠE v Praze. V letech 1957–1964 pracovala u československých drah jako tranzitérka, později na postu vedoucí nákladového obvodu železniční stanice v Českém Brodě. V letech 1964–1971 byla zaměstnankyní Výzkumného ústavu dopravního. V letech 1971–1972 pracovala na federálním ministerstvu pro technický a investiční rozvoj a v období let 1972–1988 zastávala funkci poradkyně náměstka ministra dopravy Československé socialistické republiky. V letech 1972–1986 byla členkou předsednictva rady Československé vědeckotechnické společnosti, později předsedkyní a od roku 1993 první místopředsedkyní vědeckotechnické společnosti.[1][2]
Od roku 1993 působila jako pedagožka na dopravní fakultě univerzity v Pardubicích.[1] Angažovala se v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 a komunálních volbách roku 1998 byla zvolena do zastupitelstva hlavního města Praha za ČSSD. V této době se spolupodílela s radními z ODS, kdy byl Jan Koukal primátorem, s Ing. Petrem Švecem, Ing. Zdeňkem Kovaříkem, a dalšími na přípravě a privatizaci státního podniku Pražské vodárny a státního podniku Pražské vodovody a kanalizace a od 1. dubna 1998 se stala místopředsedkyní dozorčí rady Pražských vodovodů a kanalizací a.s. pak předsedkyní od roku 2001, později členkou dozorčí rady a setrvala tam až do roku 2018.[3] Neúspěšně kandidovala do Zastupitelstva hl. m. Prahy i v komunálních volbách roku 2002.[4]
Ve volbách v roce 1996 byla zvolena do poslanecké sněmovny za ČSSD (volební obvod Praha).[5] V sněmovně setrvala do voleb v roce 1998. Byla místopředsedkyní zahraničního výboru sněmovny.[6]
Když se její manžel Antonín Peltrám stal ve vládě Miloše Zemana ministrem dopravy, jmenoval ji roku 1998 generální inspektorkou Českých drah,[1] což vyvolalo vlnu kritiky. V roce 2000 se stala stínovou ministryní ve stínové vládě žen, která vznikla okolo poslankyně ČSSD Jany Volfové. V roce 2002 nastoupila na soukromou Vysokou školu veřejných a mezinárodních vztahů v Praze jako vedoucí katedry. Je autorkou učebnic pro střední odborné školy, publikovala odbornou literaturu na téma dopravy, logistiky a reformy státní kontroly.[1][2]
Zdeněk Horčík(místopředseda vlády,² KSČ) • Pavol Hrivnák(místopředseda vlády, KSČ) • Ladislav Vodrážka(místopředseda vlády, ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky, KSČ) • Jaromír Žák(Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Alfréd Šebek(ministr bez portfeje, Ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,² KSČ)
¹ 19. června 1989 došlo k první obměně vlády. ² 3. prosince 1989 došlo v důsledku sametové revoluce k obměně vlády. Vedením obměněné vlády byl 7. prosince 1989 pověřen Marián Čalfa.
