Karl Ludwig hrabě Grünne (německyKarl/Carl Ludwig Graf Grünne von Pinchard; 25. srpna1808Vídeň – 15. června1884Baden u Vídně) byl rakouskýgenerál, politik a dvořan. Jako císařský generální pobočník patřil k nejvlivnějším osobnostem prvního desetiletí vlády Františka Josefa (1848–1859). Z důležitých funkcí byl odvolán po prohrané válce v Itálii v roce 1859, formálně si ale uchoval vysoké hodnosti u dvora do roku 1875.
Životopis
Karl Ludwig Grünne
Pocházel ze šlechtické rodiny nizozemského původu, předkové od 18. století působili ve službách Habsburků. Narodil se jako jediný syn generála jízdy a vojenského spisovatele hraběte Philippa Ferdinanda Grünna (1762–1854),[1] vojenská služba byla v rodině tradiční. V devatenácti letech vstoupil do armády a již v roce 1828 byl podporučíkem a o rok později byl povýšen na nadporučíka u 26. pěšího pluku. Nadále rychle postupoval v hodnostech, v roce 1830 byl rytmistrem u 4. hulánského pluku v Aradu.[2] V roce 1838 byl povýšen na majora a několil let strávil u 5. hulánského pluku v Žatci.[3] V roce 1842 byl jmenován podplukovníkem a již o rok později dosáhl hodnosti plukovníka. V té době byl přidělen jako osobní komorník ke dvoru arcivévody Štěpána, který byl v té době místodržitelem v Čechách a Grünne s ním pobýval v Praze.[4] Formálně byl tehdy příslušný k 2. hulánskému pluku.[5] v letech 1847–1848 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Štěpána.[6] Jako oblíbenec arcivévodkyně Žofie byl v srpnu 1848 jmenován nejvyšším hofmistrem arcivévody Františka Josefa, který se v prosinci téhož roku stal císařem. Z postu nejvyššího hofmistra přešel Grünne do funkce nejvyššího štolby (1849–1875),[7] mezitím byl v roce 1848 povýšen na generálmajora. Od prosince 1848 byl císařovým generálním pobočníkem a od roku 1850 také ředitelem císařovy vojenské kanceláře, v roce 1850 byl povýšen na c. k. polního podmaršála.[8] V padesátých letech měl z titulu svých funkcí značný vliv na veřejné záležitosti, především v oblasti armády. Vystupoval jako stoupenec absolutismu a odpůrce vojenských reforem, jako císařův generální pobočník byl v letech 1857–1859 též členem vlády.[9]
Po neúspěchu války se Sardinií v roce 1859 se veřejné mínění obrátilo proti Grünnovi, který byl viněn z personálního pochybení v prosazení nepřílíš schopného generála Gyulaie na post vrchního velitele. Prohraná válka v Itálii znamenala pro Rakousko ztrátu Lombardie a v konečném důsledku také pád Bachova absolutismu. Grünne byl odvolán z důležitých funkcí a byla mu ponechána jen čestná hodnost císařského nejvyššího štolby, souběžně zastával také čestný post kapitána jedné z císařských gard. Od té doby žil víceméně v ústraní, v armádě nicméně ještě v roce 1864 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[10][11] K datu 3. listopadu 1875 byl v armádě penzionován[12], současně odešel z funkce císařského nejvyššího štolby.
Zemřel v Badenu u Vídně a pohřben byl v rodinné hrobce v Dobersbergu.
Tituly a ocenění
V roce 1831 byl jmenován c. k. komořím[13] a jako hofmistr arcivévody Štěpána obdržel v roce 1847 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Během služby v armádě a u dvora se stal nositelem nejvyšších rakouských vyznamenání, řadu ocenění získal také od zahraničních panovníků.[15][16] Od roku 1865 byl čestným majitelem hulánského pluku č. 1 dislokovaného ve Lvově.[17] Krátce před smrtí byl v roce 1883 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.
Po otci byl majitelem velkostatků Dobersberg a Peigarten v Dolním Rakousku poblíž hranic s jižními Čechami. K velkostatkům patřilo 1 895 hektarů půdy a po úmrtí Karla Grünna byla v pozůstalostním řízení jejich hodnota vyčíslena na 884.000 korun.[19]
1. Karolína (5. července 1832 Vídeň – 21. března 1911 Graz), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1852 Kálmán (Koloman) hrabě Széchenyi (6. října 1824 Šoproň – 17. ledna 1914 Šoproň), c. k. tajný rada
2. Filip (4. listopadu 1833 Vídeň – 25. března 1902 Dobersberg), c. k. polní zbrojmistr, velitel v Praze 1889–1899, manželka 1878 Klotylda Johanna Thun-Hohenstein (5. ledna 1854 Praha – 16. září 1934 Dobersberg)
5. Rudolf Ferdinand (19. září 1838 Vídeň – 4. ledna 1915 Vídeň), c. k. komoří, plukovník
6. Terezie (1. srpna 1840 Žatec – 17. března 1911 Štýrský Hradec (Graz)), manžel 1864 Humbert hrabě Černín z Chudenic (15. ledna 1827 Vídeň – 30. listopadu 1910 Štýrský Hradec), c. k. komoří
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1833; Vídeň, 1833; s. 344 dostupné online
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1840; Vídeň, 1840; s. 334
↑Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1845; Vídeň, 1845; s. 169 dostupné online
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1847; Vídeň, 1847; s. 72 dostupné online
↑Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 173 dostupné online
↑Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1853; Vídeň, 1853; s. 41 dostupné online
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 7–8 dostupné online
↑Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 585
↑Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian armydostupné online
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1865; Vídeň, 1865; s. 84, 133 dostupné online
↑Služební postup Karla Grünna in: SCHMIDT-BRENTANO, Anton: Die k.k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Wien, Oesterreichisches Staatsarchiv, 2007; s. 60 dostupné online
↑Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1832; Vídeň, 32; s. 97 dostupné online
↑Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 82 dostupné online
↑Přehled řádů a vyznamenání Karla Grünna in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 89, 142 dostupné online
↑Přehled řádů a vyznamenání Karla Grünna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 12 dostupné online
↑Přehled majitelů 1. hulánského pluku in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914'; Vídeň, 1914; s. 726 'dostupné online
↑Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. stoletídostupné online
↑Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 80–81 dostupné online
↑Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1895; Gotha, 1895; s. 403 dostupné online
Literatura
Ottův slovník naučný, díl X.; Praha, 1896, s. 542–543 dostupné online
.svg){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
