Pocházel z významné šlechtické rodiny Thurn-Taxisů, patřil k mladší linii, která se v 19. století usadila v Čechách. Narodil se v Praze jako druhorozený syn prince Karla Thurn-Taxise (1792–1844), který vlastnil několik panství v Čechách (Dobrovice, Loučeň), matka Isabela z Eltzu (1795–1859) byla dcerou diplomata hraběte Emericha z Eltzu (1765–1844).[2] Po matce byl Emerich Thurn-Taxis spřízněn s českými rody Šliků a Chotků. Od roku 1838 sloužil v armádě, vyznamenal se v revolučních bojích 1848–1849 nejprve v Itálii a pak v Uhrách, kde byl vážně zraněn a přišel o oko. Byl povýšen na majora, poté sloužil u husarského pluku č. 1 a dragounského pluku č. 4. V roce 1859 dosáhl hodnosti generálmajora a krátce působil ve vojenském školství, poté byl velitelem v Prešpurku. V roce 1866 byl povýšen na polního podmaršála a převzal velení divize lehkého jezdectva ve Lvově.[3] a v roce 1869 odešel do výslužby. V letech 1875–1892 zastával u císařského dvora funkci nejvyššího štolby. K datu 1. listopadu 1876 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva[4] a po rezignaci hraběte Grünna převzal navíc čestnou hodnost kapitána císařské gardy rejtarů.[5] a v roce 1877 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. V roce 1892 požádal ze zdravotních důvodů o uvolnění ze služby, byl propuštěn z postu nejvyššího štolby a k datu 5. dubna 1892 byl penzionován také v armádě.[6]
Poslední roky života strávil ve Ville Wickenburg v Gleichenbergu ve Štýrsku u rodiny své dávno zemřelé manželky, kde zemřel 28. července v roce 1900 ve věku osmdesáti let.[7] Pohřben byl na hřbitově v nedalekém Trauttmansdorffu.[8]
Tituly a ocenění
Jako příslušník knížecího rodu užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Seine Durchlaucht). Jako císařský nejvyšší štolba byl v roce 1875 jmenován c. k. komořím a získal titul c. k. tajného rady.[9] Po úmrtí polního maršála Evžena Vratislava převzal v roce 1867 čestný post druhého majitele dragounského pluku č. 1 příslušného do Mostu (formálně byl prvním majitelem bývalý císař Ferdinand I.).[10][11] Od roku 1876 byl čestným majitelem husarského pluku č. 3 dislokovaného v Šoproni.[12][13] Během vojenské služby a především s ohledem na vážné zranění v roce 1849 byl několikrát vyznamenán. V roce 1878 byl jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna[14][15] Po odchodu do výslužby obdržel velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána[16] Jako dlouholetý vysoký hodnostář u císařského dvora získal řadu vyznamenání také od zahraničních panovníků.[17]
V roce 1850 se oženil s hraběnkou Marií Lucií Wickenburgovou (1832–1851), dcerou ministra obchodu Matthiase Wickenburga. Manželství skončilo její předčasnou smrtí o necelý rok později a zůstalo bez potomstva.[20]
Jeho nejmladší bratr Rudolf Thurn-Taxis (1833–1904) rezignoval na příslušnost ke knížecí rodině a patřil k významným osobnostem českého společenského života druhé poloviny 19. století. Synovec princ Alexandr Thurn-Taxis (1851–1939) se také angažoval v podpoře kulturních a společenských aktivit v Čechách.
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1867; Vídeň, 1867; s. 124 dostupné online
↑Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian armydostupné online
↑Přehled velitelů císařské gardy rejtarů in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 108 dostupné online
↑Služební postup Emericha Thurn-Taxise v armádě in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k.k. bzw. k.u.k. Generalität 1816–1918; Oesterreichisches Staatsarchiv, Wien, 2007; s. 187 dostupné online
↑LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1991; s. 277
↑Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. stoletídostupné online
↑Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 63 dostupné online
↑Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 17 dostupné online
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 125 dostupné online
↑Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 47 dostupné online
↑Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1851; Gotha, 1851; s. 805 dostupné online
Literatura
KALOUSKOVÁ, Anna: Sporné a pozůstalostní záležitosti rodu Thurn-Taxis na velkostatku Dobrovice-Loučeň od konce 18. století do počátku 20. století (diplomová práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2018; 98 s.
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
