Narodil se v Praze jako Jan Josef František Antonín Kajetán Maria hrabě z Thun-Hohensteinu, jako jediný syn hraběte Jana Františka z Thun-Hohensteinu (1686–1720), matka Marie Filipína (1693–1763) byla dcerou neapolského místokráleAloise Tomáše z Harrachu. I když se v rodině Thunů během 17. století vyskytoval dostatek mužských potomků, v první čtvrtině řada z nich zemřela v mládí a bez potomstva. Po předčasné smrti svého otce se tak Jan Josef stal v roce 1720 jediným žijícím potomkem české linie Thunů a v devíti letech zdědil obrovský majetek v různých částech Čech a dva paláce v Praze.
Poručnickou správu po dobu jeho nezletilosti vedla matka Marie Filipína, rozená Harrachová, která si jako hospodářka nevedla nijak dobře, v roce 1731 ale přikoupila panství Choltice, které již předtím Thunům patřilo. Jan Josef v letech 1730–1731 podnikl kavalírskou cestu, která začala na jaře 1730 v Římě. Poté pobýval v různých německých městech a krátce studoval na univerzitě v Leidenu. V roce 1731 strávil čtyři měsíce ve Francii, kde se o něj staral císařský vyslanec Štěpán Vilém Kinský. Ten také Thunovi zprostředkoval audienci u Ludvíka XV. a účast na královském honu. Dalšími zastávkami kavalírské cesty Jana Josefa byly Štrasburk, Frankfurt nad Mohanem a Řezno, odkud se v prosinci 1731 vrátil do Prahy.
Patřil k osobním přátelům císaře Františka Štěpána Lotrinského, s nímž se seznámil během kavalírské cesty. Vzhledem k postavení rodiny a obrovskému majetkovému zázemí měl nejlepší předpoklady ke kariéře ve státních službách. Tyto ambice ale Jan Josef neměl a spokojil se s čestnými tituly císařského tajného rady a komořího, jinak se věnoval správě majetku a žil na svých sídlech v Čechách nebo v Praze. Průběžné stavební úpravy vyžadoval zámek v Děčíně, který jako strategický bod na hranicích trpěl během dynastických válek 18. století častými průchody císařských i nepřátelských vojsk. Na děčínském panství nechal v letech 1734–1735 postavit lovecký zámek Kristin Hrádek pojmenovaný po jeho první manželce. Oproti tomu na zámku v Klášterci nad Ohří probíhaly jen drobné udržovací práce.
V dalším centru thunovského majetku v Žehušicích byl na náklady Jana Josefa postaven kostel sv. Marka. Jan Josef proslul také jako mecenáš umění, v Děčíně položil základy zámecké knihovny.[1] Podporoval také hudební skladatele a Wolfgang Amadeus Mozart mu věnoval svou symfonii č. 36 provedenou poprvé v roce 1783 v Linci. Známé jsou aktivity Jana Josefa Thuna v oblasti pražského divadla. Divadelním společnostem propůjčoval svůj palác ve Sněmovní ulici, v divadelních představeních také osobně účinkoval. Doložená je jeho účast na představení dvou francouzských her v roce 1754 za přítomnosti Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského.
Prokop Josef (14. listopadu 1735 – 30. ledna 1798)
Václav Josef (6. února 1737, Praha – 15. prosince 1796, tamtéž), zemský velitel v Českém království 1792–1795, manž. 1768 Marie Anna Libštejnská z Kolovrat (22. ledna 1750, Praha – 24. srpna 1828)
Jan Nepomuk (29. července 1742, Praha – 19. listopadu 1811, tamtéž), manž. 1781 Marie Tereza von Attems (17. ledna 1759, Štýrský Hradec – 27. června 1840, Praha)
Podruhé se Jan Josef oženil v roce 1751 s uherskou šlechtičnou hraběnkou Marií Alžbětou Kolonicsovou z Kologradu (22. května 1732, Vídeň – 18. prosince 1754, Praha), která zemřela po třech letech manželství dva dny po porodu třetího dítěte.
Antonín Josef (16. prosince 1754, Praha – 2. dubna 1840, Poběžovice), manž. 1789 Marie Terezie Vratislavová z Mitrovic (9. března 1766, Sedlec-Prčice – 21. ledna 1851, Praha)
Třetí manželkou Jana Josefa byla rakouská šlechtična Marie Anna hraběnka z Wildensteinu (16. září 1734, Štýrský Hradec – 18. května 1766, Praha). Ta během deseti let porodila devět potomků, pouze nejmladší dcera se dožila dospělosti.
Karel (1. září 1757 – 11. června 1758)
Arnošt (6. dubna 1758 – 11. února 1759)
Arnoštka (3. prosince 1759 – 21. července 1767)
Jindřiška (20. května 1761 – 24. února 1765)
Evžen (2. září 1762 – 18. května 1763)
Emanuel Kajetán (*/† 20. listopadu 1763)
Willibald (*/† 25. ledna 1765)
Tereza (*/† 25. ledna 1765)
Anežka (17. května 1766 – 30. března 1786)
Počtvrté se Jan Josef oženil v roce 1767 s baronkou Alžbětou Hennigerovou ze Seebergu (2. prosince 1729 – 14. března 1800). Toto manželství už zůstalo bezdětné.
V roce 1785 rozdělil Jan Josef svůj majetek na čtyři podíly a jeho synové tak založili nové rodové linie označované podle sídel (klášterecká, děčínská, choltická, poběžovická). Druhorozený syn Prokop Josef (1735–1798) byl kvůli duševní chorobě vyloučen z nástupnictví císařským rozhodnutím v roce 1782 a žil v ústraní na zámku Jílové. Z dalších synů vynikl Leopold Leonard (1748–1826), který byl knížetem-biskupem v Pasově (1796–1803).
Přes své manželky měl Jan Josef příbuzenské vazby na řadu významných osobností habsburské monarchie, jeho švagry byli například kníže František Václav z Clary-Aldringenu (1704–1788), kníže František Oldřich Kinský (1726–1792) nebo hrabě Eugen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789). Sestra Jana Josefa Marie Josefa Klára (1714–1740) byla první manželkou knížete Jindřicha Pavla II. z Mansfeldu (1712–1780).
Pokračovatelé rodu po rozdělení majetku v roce 1785:
↑Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl - Severní Čechy; Praha, 1984, s. 87
Literatura
KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Nová tiskárna Pelhřimov, Pelhřimov, 2013; 463 stran ISBN 978-80-7415-071-5
