Ján Kozák (* 22. dubna 1980, Košice) je bývalý slovenský fotbalový záložník a reprezentant, naposledy působící v rakouském celku SV Stripfing. Účastník Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice. Mimo Slovensko působil jako hráč na klubové úrovni v Belgii, Česku, Rumunsku, Řecku, Uzbekistánu, Rakousku a ve Velká Británie (Anglii). V současnosti je trenér, od května 2024 bez angažmá. Jedná se o syna bývalého československého fotbalového reprezentanta z 80. let a trenéra Jána Kozáka, jeho synovec Filip Lesniak je fotbalistou. Po skončení hráčské kariéry se zároveň věnoval footgolfu.[2] Na mistrovství světa ve footgolfu v lednu 2016 v Argentině získal bronzovou medaili v kategorii jednotlivců.[3]
Svoji fotbalovou kariéru začal v Lokomotívě Košice, odkud v žácích přestoupil k městskému rivalovi klubu 1. FC Košice. V průběhu sezony 1996/1997 debutoval v seniorském týmu Košic. Na jaře 1998 s celkem získal ligový titul. V roce 1999 zamířil poprvé do zahraničí a hostoval v belgickém týmu KSC Lokeren. Následně se vrátil do 1. FC. V létě 2000 přestoupil do Česka, konkrétně do Slavie Praha, kde během dvou ročníků nastoupil ve 13 ligových zápasech, další starty přidal v pohárové Evropě. Před sezónou 2002/2003 se mohl stát novou posilou dalšího pražského mužstva Bohemians 1905, ale z přestupu sešlo. Kozák se poté vrátil do Košic.
V létě 2003 odešel do bratislavské Artmedie Petržalka. Na jaře 2004 s celkem vybojoval slovenský pohár. V ročníku 2004/2005 zde získal ligový primát. Byl rovněž součástí týmu vedeného trenérem Vladimírem Weissem, jenž se po postupu přes Celtic FC ze Skotska a srbské mužstvo FK Partizan z Bělehradu kvalifikoval do hlavní fáze Ligy mistrů UEFA 2005/06. S Petržalkou byl zařazen do skupiny H, kde v konfrontaci s kluby FC Inter Milán (Itálie), FC Porto (Portugalsko) a Glasgow Rangers (Skotsko) skončil na třetím místě a postoupil do vyřazovací fáze Poháru UEFA 2005/06. V pohárové Evropě Kozák zaznamenal dva góly, v obou případech vyrovnávající branky na 2:2 proti Portu (prohra 2:3)[4] a Glasgow Rangers[5] V evropských pohárech se s Artmedií představil i v dalších sezónách. V roce 2008 o něj projevil zájem řecký klub PAOK Soluň a tým VfL Bochum z Německa, nicméně hráč zůstal v Bratislavě, kde v tomtéž roce vyhrál tzv. „double“ (vítězství v lize i poháru). V posledním ligovém zápase na stadionu Petržalky vstřelil Kozák vítězný gól na 2:1 v nastaveném čase proti Spartaku Trnava, z přímého kopu ze vzdálenosti cca 18 metrů trefil přesně k levé tyči. Artmedia se tímto zápasem loučila se starým stadionem a zároveň slavila již zmíněny zisk „double“.[6] Za Petržalku odehrál v lize celkem 160 střetnutí, v nichž dal 40 branek.
Během svého působení v Artmedii byl poslán v jarní části sezóny 2005/2006 na hostování do anglického mužstva West Bromwich Albion FC. V Barclays Premier League debutoval 4. února 2006 proti Blackburnu Rovers, když v 86. minutě střídal na hřišti Geoffa Horsfielda, zápas skončil vítězstvím domácího WBA 2:0.[7] Celkem nastoupil v šesti ligových utkáních, poté se trenér WBA Bryan Robson rozhodl neprodloužit Kozákovo hostování v anglickém klubu.
V lednu 2009 přestoupil z Artmedie do konkurenčního Slovanu Bratislava, stal se tak po Jurajovi Halenárovi, Branislavovi Obežrovi a Radkovi Dosoudilovi čtvrtým hráčem, jenž v průběhu sezóny přestoupil z Petržalky do Slovanu. I přes rivalitu bratislavských klubů svého přestupu nelitoval. V dresu Slovanu získal na jaře 2009 ligový titul. 5. července 2009 navíc s "belasými" triumfoval v utkání s Košicemi (výhra 2:0) ve Slovenském Superpoháru. V jarní části ročníku 2009/2010 s ním však vedení Slovanu přestalo počítat.[8] Během roku odehrál v lize 21 střetnutí a dal tři góly, dalších pět startů si připsal v předkolech evropských pohárů.
5. února 2010 podepsal dvouletou smlouvu s rumunským klubem FC Temešvár, kde se stal spoluhráčem slovenských hráčů Miloše Brezinského a Mariána Čišovského. S týmem trenéra Ovidia Sabaua se připravoval na jarní část rumunské ligy v Turecku.[8] Na jaře 2010 nastoupil k 11 zápasům v nichž jednou skóroval. V létě 2010 v týmu předčasně skončil.
Následně působil v řeckém týmu AE Larisa 1964 a po půl roce bez angažmá v uzbeckém mužstvu PFK Bunjodkor, se kterým se představil v základní skupině E Ligy mistrů AFC 2012, kde s Bunjodkorem skončil v konfrontaci s celky Adelaide United FC (Austrálie), Pohang Steelers (Jižní Korea) a Gamba Ósaka (Japonsko) na druhém místě a postoupil s ním do vyřazovací části, kde se s PFK dostal přes jihokorejský klub Seongnam FC a tým Adelaide United FC do semifinále, kde vypadl s mužstvem Ulsan Hyundai FC z Jižní Koreje. Následně rok nikde nehrál a poté odešel do rakouské regionální ligy do mužstva DSG Union Perg. Debutoval 28. března 2014 v utkání s klubem UFC Rohrbach/Berg (výhra 2:0).[9] V létě 2014 z Pergu odešel. Zůstal však v Rakousku a dohodl se na angažmá s týmem SV Stripfing, kde v lednu 2015 ukončil svoji hráčskou kariéru.
Aktuální k 17. březnu 2021
Ve slovenské seniorské reprezentaci debutoval 30. listopadu 2004 na turnaji v Thajsku v utkání proti Maďarsku (výhra Slovenska 1:0). Kozák nastoupil v základní sestavě a hrál do 60. minuty.[10][1] Celkem odehrál v letech 2004–2010 25 zápasů a vstřelil dva góly (oba proti San Marinu během kvalifikace na Mistrovství světa 2010).
Ján Kozák nastoupil za Slovensko na Mistrovství světa v roce 2010 v Jihoafrické republice, kde se národní tým dostal do osmifinále, v němž podlehl pozdějšímu vicemistrovi z Nizozemska. Kozák odehrál na šampionátu jediné utkání (plný počet minut), a sice druhý zápas Slovenska v základní skupině F proti reprezentaci Paraguaye (prohra 0:2).[11]
Góly Jána Kozáka za A-mužstvo Slovenska
Po skončení hráčské kariéry se stal v srpnu 2015 trenérem rezervního mužstva Slovanu Bratislava, kde vystřídal na pozici Tibora Jančulu, který se posunul na místo asistenta. S "béčkem" neboli juniorkou působil ve druhé slovenské lize i ve třetí nejvyšší soutěži.
23. 7. 2019 byl pověřen vedením prvního týmu na zápasy druhého předkola Evropské ligy UEFA 2019/20 proti kosovskému klubu KF Feronikeli, tehdejší hlavní kouč Vladimir Radenkovič nemohl mužstvo v těchto zápasech vést kvůli výzvě srbské vlády.[15] "Belasí" obě utkání vyhráli (doma 2:1[16] a venku 2:0[17] a postoupili dále. Kozák po prvním střetnutí zůstal trenérem i na další soutěžní střetnutí. Ligovou premiéru na lavičce Slovanu Bratislava absolvoval ve druhém kole hraném 27. července 2019 (mezi duely s Feronikeli) v souboji se Zemplínem Michalovce (výhra 3:0).[18] S hráči "belasých" následně postoupil přes klub Dundalk FC z Irska (výhry doma 1:0[19] a venku 3:1[20]) a řecký tým PAOK Soluň (výhra doma 1:0[21] a prohra venku 2:3[22]) do skupinové fáze Evropské ligy. Ještě před zápasy s PAOKem uzavřel s vedením roční smlouvu s následnou opcí a stal se tak oficiálně hlavním koučem Slovanu Bratislava.[23] S "Belasými" byl zařazen do základní skupiny K EL, kde jeho svěřenci v konfrontaci s mužstvy Beşiktaş JK (Turecko), SC Braga (Portugalsko) a Wolverhampton Wanderers FC (Anglie)[24] skončili na třetím místě tabulky a do jarního play-off nepostoupili. V březnu 2020 vyhrál anketu trenér roku 2019.[25] Slovanu pomohl k obhajobě titulu z předešlé sezóny 2018/19.[26] S "belasými" ve stejném ročníku triumfoval i ve slovenském poháru a získal tak s týmem „double“.[27][28]
V červenci 2020 byl zvolen nejlepším trenérem sezony.[29] O dva měsíce později ho však vedení Slovanu z důvodu neuspokojivých výkonů odvolalo.[30] Na jaře 2021 získal Slovan již třetí ligový primát v řadě a ačkoliv Kozák vedl mužstvo v ročníku 2020/21 jen čtyři ligové zápasy, podíl na tomto úspěchu má.[31]
V říjnu 2023 se po více než třech letech bez trenérského angažmá stal hlavním koučem tehdejšího nováčka první ligy klubu FC Košice, kde podepsal kontrakt do léta 2026.[32] V průběhu jarní části sezony 2023/24 byl vedením týmu odvolán, Košice tehdy byly na předposledním místě tabulky.[33]
1. FC Košice
FC Artmedia Petržalka
ŠK Slovan Bratislava
1 Ján Mucha • 2 Peter Pekarík • 3 Martin Škrtel • 4 Marek Čech • 5 Radoslav Zabavník • 6 Zdeno Štrba • 7 Vladimír Weiss ml. • 8 Ján Kozák ml. • 9 Stanislav Šesták • 10 Marek Sapara • 11 Róbert Vittek • 12 Dušan Perniš • 13 Filip Hološko • 14 Martin Jakubko • 15 Miroslav Stoch • 16 Ján Ďurica • 17 Marek Hamšík (C) • 18 Erik Jendrišek • 19 Juraj Kucka • 20 Kamil Kopúnek • 21 Kornel Saláta • 22 Martin Petráš • 23 Dušan Kuciak • Trenér Vladimír Weiss st.
Pavel Kamesch • Ladislav Molnár
Ivan Kozák • Ján Kozák • Radoslav Kráľ • Marek Špilár • András Telek • Dušan Tóth • Marián Bochnovic • Ľubomír Faktor • Vladimír Janočko • Albert Rusnák • Vladislav Zvara • Jozef Kožlej • Szilárd Németh • Pavol Piatka • Róbert Semeník • Peter Dzúrik • Ruslan Lubarskij • Miroslav Sovič
[[]]
Juraj Čobej • Štefan Kollár
Ladislav Benčík • Balázs Borbély • Peter Burák • Ondrej Debnár • Ján Ďurica • Aleš Hellebrand • Štefan Maixner • Daniel Tchuř • Branislav Fodrek • Ján Kozák • Radek Krajčík • Róbert Novák • Anton Šoltis • Gábor Straka • Ladislav Suchánek • Milorad Bukvić • Miroslav Kozák • Martin Mikulič • Filip Šebo • Blažej Vaščák
Vladimír Weiss st.
Juraj Čobej • Miroslav Hýll • Ľuboš Kamenár
Yusuf - Muri Adewunmi • Balázs Borbély • Peter Burák • Cléber • Juraj Czinege • Marián Čišovský • Peter Čvirik • Radek Dosoudil • Martin Ďurica • Pavol Ďurica • Pavol Farkaš • Branislav Fodrek • Vratislav Gajdoš • Karim Guédé • Juraj Halenár • Ján Kozák • Martin Mikulič • Patrik Mráz • Branislav Obžera • Tomáš Oravec • Juraj Piroska • Zbyněk Pospěch • Ľubomír Reiter • Kornel Saláta • Dušan Sninský • Aleš Urbánek
David Bičík • Dominik Rodinger
Stanislav Angelovič • Michal Breznaník • Peter Černák • Martin Dobrotka • Radek Dosoudil • Rogério Márcio Botelho Gaúcho • Juraj Halenár • Michal Hanek • Aziz Ibragimov • Matej Ižvolt • Ivan Janek • Kristián Kolčák • Ján Kozák • Jan Králík • Pavol Masaryk • Ľubomír Meszároš • Lukáš Nachtman • Branislav Obžera • Peter Petráš • Diogo Pires • Jakub Rada • Julio Cesar Serrano • Samuel Slovák • Peter Struhár • Jakub Sylvestr • Otto Szabó • Peter Štepanovský • Jozef Valachovič
Ladislav Pecko
Dominik Greif • Michal Šulla • Martin Trnovský
Myenty Abena • Mitch Apau • Kenan Bajrić • Vasil Božikov • Aleksandar Čavrić • Erik Daniel • Joeri de Kamps • Vernon De Marco • Dejan Dražić • Richárd Guzmics • Ezekiel Henty • Dávid Holman • Filip Lichý • Marin Ljubičić • Lucas Lovat • Žan Medved • Jurij Medveděv • Moha • Alen Mustafić • Nono • Alen Ožbolt • Lukáš Pauschek • Ibrahim Rabiu • Rafael Ratão • David Strelec • Artem Suchockyj • Andraž Šporar • Vladimír Weiss ml.
Vladimir Radenkovič • Ján Kozák
Dominik Greif • Matúš Ružinský • Michal Šulla
Myenty Abena • Mitch Apau • Kenan Bajrić • Vasil Božikov • Boris Cmiljanić • Aleksandar Čavrić • Erik Daniel • Joeri de Kamps • Vernon De Marco • Dejan Dražić • Ezekiel Henty • Dávid Holman • Martin Hubert • Martin Kušnír • Adam Laczkó • Filip Lichý • Lucas Lovat • Žan Medved • Jurij Medveděv • Moha • Nono • Alen Ožbolt • Lukáš Pauschek • Ondřej Petrák • Ibrahim Rabiu • Rafael Ratão • David Strelec • Vladimír Weiss ml.
Ján Kozák • Darko Milanič • Vladimír Weiss st.
David Bičík
Mario Božić • Peter Černák • Martin Dobrotka • Radek Dosoudil • Rogério Márcio Botelho Gaúcho • Juraj Halenár • Ján Kozák • Pavol Masaryk • Branislav Obžera • Peter Petráš • Kornel Saláta • Samuel Slovák • Jakub Sylvestr
Dušan Uhrin st.
1934–1937: József Braun • 1937–1938: Pál Jávor • 1938: József Braun • 1939: Otto Mazal • 1939: František Lanák • 1939–1940: Kajmo Müller • 1941: Vinzenz Dittrich • 1942–1946: Ferdinand Daučík • 1947–1948: Tom Sneddon • 1948: Ferdinand Daučík • 1949–1951: Leopold Šťastný • 1951–1952: Karol Bučko • 1953: Anton Bulla • 1953–1957: Leopold Šťastný • 1958: Jozef Baláži • 1958: Štefan Jačiansky • 1959: József Ember • 1960: Štefan Jačiansky • 1960: Ivan Chodák • 1960–1961: Ján Greššo • 1961: Anton Bulla • 1961–1962: Karol Borhy • 1962–1963: Anton Bulla • 1963–1965: Leopold Šťastný • 1965: Vojtech Skyva • 1966: Jozef Čurgaly • 1966–1968: Ján Hucko • 1968–1971: Michal Vičan • 1971–1973: Ján Hucko • 1973–1976: Jozef Vengloš • 1976–1977: Michal Vičan • 1977–1978: Jozef Vengloš • 1978: Ivan Hrdlička • 1978–1981: Anton Malatinský • 1981: Anton Urban • 1982–1983: Michal Vičan • 1983–1984: Karol Pecze • 1984: Ján Hucko • 1984–1986: Valér Švec • 1986–1988: Ján Zachar • 1988–1990: Jozef Jankech • 1990–1995: Dušan Galis • 1995: Anton Dragúň • 1995: Karol Jokl • 1996–1997: Dušan Galis • 1997: Ján Švehlík • 1997–1998: Jozef Prochotský • 1998: Ján Švehlík • 1998–1999: Stanislav Griga • 1999–2001: Stanislav Jarábek • 2001: Anton Dragúň • 2001: Jozef Prochotský • 2001: Miroslav Svoboda • 2002: Ján Švehlík • 2002: Miroslav Svoboda • 2002–2003: Dušan Radolský • 2003: Jozef Valovič • 2003: Libor Fašiang • 2003–2004: Jozef Adamec • 2004: Vladimír Goffa • 2004–2005: Štefan Zaťko • 2005–2007: Jozef Jankech • 2007–2008: Boris Kitka • 2008–2009: Ladislav Pecko • 2009: Michal Hipp • 2009–2010: Dušan Uhrin st. • 2010: Jozef Jankech • 2010–2011: Karel Jarolím • 2011–2012: Vladimír Weiss st. • 2012–2013: Samuel Slovák • 2013–2014: Jozef Valovič • 2014: František Straka • 2014–2015: Jozef Chovanec • 2015: Dušan Tittel • 2015–2016: Nikodimos Papavasiliou • 2016: Vladimír Koník • 2016–2017: Ivan Vukomanović • 2017–2019: Martin Ševela • 2019: Vladimir Radenkovič • 2019–2020: Ján Kozák ml. • 2020–2021: Darko Milanič • 2021–: Vladimír Weiss st.