Renault Citybus v Hradci KrálovéRenault Agora S ve francouzské RemešiAutobus Renault Citybus 12M v PrazeRenault Citybus 12M v Pardubicích
Irisbus Citybus 12M (v letech 1995–2001 Renault Citybus 12M, ve Francii Renault/Irisbus Agora S) je model nízkopodlažního autobusu, který vyráběla společnost KarosaVysoké Mýto ve spolupráci s firmou Renault v rámci koncernuIrisbus. Do Česka byl vždy dovezen skelet autobusu s motorem vyrobený ve Francii, který zde byl dokončen.[1] Důvodem bylo rozdílné clo, a tedy levnější výroba a dovoz autobusu tímto způsobem. Model byl vyráběn mezi lety 1995 a 2005 (v ČR se nachází pouze jeden vůz vyrobený v roce 1995, byl karosován španělskou firmou Hispano). Jedná se o nástupce typu Renault R 312.
Konstrukce
Citybus je dvounápravový nízkopodlažní autobus s polosamonosnou karoserií, postavený na platformě Renault CS.S, poprvé uvedené v roce 1994. Ta byla po sešroubování do skeletu ošetřena proti korozi (od roku 2001 procházela kataforetickou lázní) a byla olakována a oplechována. Rám podvozku je vytvořen z ocelových podélníků a příček, bočnice a střecha jsou vyrobeny ze svařených tažených uzavřených profilů a oplechovány. Přední čelo vozu tvoří uzavřené profily, které jsou pokryty plechy i plasty, zadní čelo je z jednoho panelu sklolaminátu. Motor s převodovkou se nachází v mohutné zadní části autobusu. Okna vozu jsou lepená, pouze přední sklo je uchyceno v gumě. Vstup do vozu zajišťují troje dvoukřídlé skládací dveře. Prostor pro kočárek je naproti druhým dveřím, ve kterých je umístěna také výklopná plošina. Autobus bylo možné na přání vybavit tzv. kneelingem (naklopení karoserie v zastávce směrem k chodníku), díky čemuž může řidič nástupní hranu ještě více snížit. V interiéru se nachází čalouněné sedačky pro cestující. Podlaha u prvních a druhých dveří se nachází ve výši 320 mm nad vozovkou, u třetích dveří je jeden schod a podlaha ve výšce 550 mm. V roce 2001 byl vůz inovován dosazením motoru Iveco. Zároveň byl u třetích dveří odstraněn schod (nástupní výška posléze byla 320 mm) a prostor zastavěn sedadly na zvýšeném stupínku. V letech 2004 až 2005 byl zmodernizován interiér použitím nově tvarovaných přídržných tyčí a změnou barvy interiéru (původní šedé tóny nahradila světlejší béžová), snížil se také počet zářivek v salonu pro cestující, původní palubní desku z dílny Renaultu nahradila unifikovanější varianta Continental.
Vyráběna byla také verze s pohonem na stlačený zemní plyn (CNG) a kloubová varianta Irisbus Citybus 18M. Karoserie Citybusu pak posloužily Škodě Electric k výrobě prvních trolejbusů Škoda 24Tr (standardní) a Škoda 25Tr (kloubový). Po ukončení výroby ve společnosti Škoda Ostrov chtěla znojemská společnost ČAS-service, která provozovala jediný vyrobený elektrobus Škoda 21Eb, nabízet zájemcům elektrobusy s karoserií Citybus.[2]
Výroba a provoz
Model Citybus byl ve své době stěžejním modelem společnosti Irisbus. Byl provozován především ve Francii, v Česku a v některých velkých městech jiných států.
Český prototyp vozu Citybus 12M, který se odlišuje nejen vzhledově, byl vyroben v roce 1995, do Prahy byl dodán o rok později a jezdil zde pod evidenčním číslem 3004 do dubna 2014. V roce 1996 byla zahájena v Karose sériová výroba, která trvala až do roku 2005, kdy byl Citybus 12M nahrazen vozem Irisbus Citelis 12M. Celkem bylo včetně vozů Citybus 18M/Agora L, vozů Agora Line a trolejbusů Agora, Škoda 24Tr a Škoda 25Tr vyrobeno 11 066 kusů (z toho bylo přes 500 kusů, určených převážně pro český a slovenský trh, smontováno v Karose).
↑KORBEL, Petr. Elektrobus se srazil s byrokracií [online]. Enviweb.cz, 2005-01-10 [cit. 2014-05-17]. Dostupné online.
↑Vyhledávání vozů hledaný typ: Citybus 12M, řazeno dle roku výroby a v. č. [online]. seznam-autobusu.cz [cit. 2019-01-26]. Dostupné online.
Literatura
Libor Čuma, Tomáš Kocman, Jiří Mrkos: Autobusy v brněnské městské dopravě 1930–2005. Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, Praha 2005, ISBN80-903012-6-6.
.jpg)
.jpg)
