Krajina jižně od Dobročkova byla dlouhodobě zemědělsky využívána. Pozemky sloužily zejména jako louky nebo pastviny. Dřeviny rostly pouze podél potoka a cest. S ústupem hospodaření začaly pozemky zarůstat olší, střemchou a vysokobylinnými společenstvy. V době od vyhlášení[3] přírodní rezervace se na travních plochách hospodaří ekologickým a přechodným způsobem.[4]
V geomorfologickém členění Česka přírodní rezervace leží v Šumavském podhůří, konkrétně v podcelku Prachatická hornatina a okrsku Lhenická brázda.[7] Okrsek má mírně zvlněný povrch ohraničenými výraznými zlomovými svahy.[8] Rezervací protéká Křemžský potok.[7] Vytváří v ní množství meandrů s kamenitým dnem v proudivých úsecích. V zátočinách je dno písčité až bahnité a vznikají v nich často náplavy. Břehy jsou místy podemleté a v jarním období se podél toku objevují periodické tůně.[9]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní rezervace nachází v mírně teplé oblasti MT3,[7] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 160–160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[10]
Ve velmi hojném množství se v přírodní rezervaci vyskytuje skokan hnědý(Rana temporaria) a v okolí Křemžského potoka byly nalezeny pobytové stopy vydry říční(Lutra lutra). Naposledy v osmdesátých letech dvacátého století byl v potoce popsán výskyt perlorodky říční(Margaritifera margaritifera). V potoce však žije vitální a početná populace mihule potoční(Lampetra planeri). Literatura z let 2003 a 2012 uvádí v potoce také vrkoče útlého(Vertigo angustior) a vranku obecnou(Cottus gobio). Na loukách byl podle ní zaznamenán motýl perleťovec mokřadní(Proclossiana eunomia), pro něhož byla rezervace nejvýchodnějším místem výskytu v Česku.[12]
Ochrana přírody
Hlavním předmětem ochrany v přírodní rezervaci jsou společenstva mezofilních ovsíkových a kostřavových luk, střídavě vlhkých bezkolencových luk, širokolistých suchých trávníků, údolních jasanovo-olšových luhů a další méně významná stanoviště.[13] K předmětu ochrany patří také výskyt hořečku mnohotvarého českého a ryby mihule potoční a vranka obecná.[9] Cílem péče o přírodní rezervaci je vytvoření a uchování podmínek nezbytných pro populace vzácných rostlin a živočichů.[14]
Přístup
V blízkosti východní hranice území vede silnice II/166, po které je značena cyklistická trasa č. 1139. Podél západní hranice a jižní částí rezervace vede polní cesta z Dobročkova.[15]
↑Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
↑Plán péče o ZCHÚ přírodní rezervace Hadce u Dobročkova na období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2024 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-11-05]. S. 22. Dostupné online.
↑Plán péče o přírodní rezervaci Hadce u Dobročkova na období 2021–2030 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2021-03-22 [cit. 2022-11-05]. S. 28. Dále jen Plán péče (2021–2030). Dostupné online.
↑Plán péče o přírodní památku Dobročkovské hadce na období 2015–2024 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2016-05-02 [cit. 2022-11-05]. S. 8. Dostupné online.
↑Hadce u Dobročkova [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-11-05]. Dostupné online.
↑Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN80-86064-99-9. Heslo Lhenická brázda, s. 258.
↑VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)