Šumavské podhůří je geomorfologický celek na severovýchodním okraji Šumavské hornatiny. Rozprostírá se na ploše 2407 km² (je tak rozsáhlejší než česká část vlastní Šumavy) a má průměrnou nadmořskou výšku 634 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Šumavou, na severu se Švihovskou vrchovinou a Blatenskou pahorkatinou, na východě s Českobudějovicku pánví a Novohradským podhůřím. Má charakter členité vrchoviny vrásno-zlomového původu s výraznou modelací selektivní eroze a denudace. Na jihovýchodě je tvořena širokými a oblými strukturními hřbety směru severozápad–jihovýchod. Kolmo na ně protékají hlavní toky podhůří Otava, Volyňka, Blanice a Vltava a vytvářejí hluboká až kaňonovitá údolí.
Šumavské podhůří je tvořeno z rul, svorů a granulitů moldanubika.
Podhůří se člení na šest geomorfologických podcelků (seřazeno od nejvyššího):
Celkem je v tomto geomorfologickém celku 7 tisícovek.[2] Nejvyššími vrcholy jednotlivých podcelků jsou:
Libín (1094 m) • Kleť (1087 m) • Plešný (1066 m) • Žebříkový kámen (1066 m) • Na skalce (1032 m) • Rohanovský vrch (1017 m) • Plešný J (1001 m)
Malá Kleť (1043 m) • Malá Kleť JV (1028 m) • Na skalce SZ (1003 m) • Rohanovský vrch V (1001 m)