Gyula Andrássy starší

Gyula Andrássy
Rakousko-uherský ministr zahraničních věcí a císařského domu
Ve funkci:
14. listopadu 1871 – 22. září 1879
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFriedrich Ferdinand von Beust
NástupceHeinrich Karl von Haymerle
Rakousko-uherský ministr financí
Ve funkci:
11. června 1876 – 14. srpen 1876
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceLudwig von Holzgethan
NástupceLeopold Friedrich von Hofmann
Ve funkci:
14. listopadu 1871 – 15. ledna 1872
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceMenyhért Lónyay
NástupceLudwig von Holzgethan
Ministerský předseda Uherského království
Ve funkci:
17. února 1867 – 14. listopadu 1871
PanovníkFrantišek Josef I.
Předchůdcenově zřízená funkce
NástupceMenyhér Lónyay
Stranická příslušnost
ČlenstvíDeákova strana
Narození8. března 1823
Vlachovo
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. února 1890 (ve věku 66 let)
Opatija
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníTrebišov
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
ChoťKatinka Kendeffyová (od 1856)
RodičeKároly Andrássy a Etelka Szapáryová
DětiJulius Andrássy mladší
Manó Andrássy
Teodor Andrássy
Helena Andrássyová
PříbuzníManó Andrássy[1] a Aladár Andrássy[1] (sourozenci)
Profesepolitik, diplomat a ekonom
Náboženstvířímskokatolické
Oceněnívelkokříž Řádu nizozemského lva (1874)
Řád sv. Alexandra Něvského
Řád zlatého rouna
Královský uherský řád sv. Štěpána
rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
… více na Wikidatech
PodpisGyula Andrássy, podpis
CommonsGyula Andrássy
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gyula Károly hrabě Andrássy de Csikszentkirály et Krasznahorka (německy Julius Karl Graf Andrássy von Csikszentkirály und Krasznahorka; 3. března 1823 Vlachovo, Uhersko (v současnosti Slovensko) – 18. února 1890 Volosko (Opatija), Chorvatsko) byl uherský šlechtic, rakousko-uherský diplomat, státník a generál. Patřil k významným osobnostem maďarského nacionalismu 19. století, po účasti v maďarské revoluci (1848–1849) žil několik let v exilu v Anglii a Francii. Po udělení císařské milosti se vrátil do Uher a jako jeden z hlavních aktérů rakousko-uherského vyrovnání se stal prvním ministerským předsedou Uherského království (1867–1871). V letech 1871–1879 byl rakousko-uherským ministrem zahraničí.

Životopis

Pocházel z uherského šlechtického rodu Andrássyů, patřil k větvi označované jako betliarská. Narodil se jako druhorozený syn hraběte Karla Andrássyho (1792–1845) a jeho manželky, bohaté dědičky hraběnky Etelky (Marie Adelheid) Szápáryové (1798–1876). Studoval na gymnáziu v Sátoraljaújhely, poté pokračoval ve studiu práv na univerzitě v Pešti. V letech 1844–1845 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, navštívil Švýcarsko, Francii, Itálii, Velkou Británii a Rusko. Na cestách navázal řadu prospěšných kontaktů, proslul také svým vystupováním ve společnosti a jezdeckým uměním.

Maďarská revoluce a exil

Hrabě Gyula Andrássy (1848, litografie)

Po otcově úmrtí (1845) se vrátil do Uher a aktivně se zapojil do politického a společenského života. Od roku 1847 poslancem uherského zemského sněmu za Zemplínskou župu, kde rodina vlastnila statky. Na sněmu se připojil k radikální opozici soustředěné kolem Lajose Kossutha a přes své mládí brzy patřil k předním osobnostem uherské politiky, vynikal jako řečník. V letech 1848-1849 patřil k předním účastníkům maďarské revoluce a na sněmu hlasoval pro nezávislost Uher a sesazení Habsburků z uherského trůnu. Jako důstojník jezdectva vedl zemplínskou domobranu v bojích proti rakouské armádě. Byl iniciátorem návrhu spojenectví s Osmanskou říší a jako vyslanec uherské revoluční vlády odjel do Istanbulu, tureckou podporu se mu ale nepodařilo získat. Mezitím Rakousko s ruskou pomocí porazilo maďarskou revoluci a Andrássy odjel do Paříže. Na předvolání před vojenský soud do Pešti nereagoval a odcestoval do Londýna. V Pešti byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Později se vrátil do Paříže, kde se snažil vyjednat podporu pro maďarské záležitosti u císaře Napoleona III., ale opět neúspěšně. Nakonec byl vlivem své matky a manželky v roce 1857 omilostněn a mohl se vrátit do Uher.

Uherský ministerský předseda a rakousko-uherský ministr zahraničí

Berlínský kongres (hrabě Andrássy uprostřed v modré uniformě vedle německého kancléře Otto Bismarcka; Anton von Werner, 1881)

Po návratu do Uher se odklonil od Kossuthova radikalismu a spojil se s Ferencem Deákem. Od roku 1861 byl znovu poslancem uherského zemského sněmu a v roce 1865 se stal prvním místopředsedou poslanecké sněmovny. Patřil k předním aktérům jednání o rakousko-uherském vyrovnání, které bylo úspěšné po porážce Rakouska ve válce s Pruskem (1866) a v únoru 1867 vzniklo Rakousko-Uhersko. Andrássy se stal prvním ministerským předsedou Uherského království (1867–1871),[2] v roce 1867 byl jmenován také c. k. tajným radou a při příležitosti korunovace Františka Josefa a Alžběty Bavorské obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána. Dosáhl také všeobecné amnestie pro všechny účastníky revoluce z let 1848–1849. Armáda honvédů byla stvrzena statutem královské uherské zeměbrany a v uherské vládě byl Andrássy zároveň ministrem zeměbrany (1867-1871). Nové státoprávní uspořádání habsburské monarchie si vyžádalo řadu změn v zákonodárství a samosprávě, Andrássy se zpočátku reforem aktivně zúčastnil, ale později přenechal tyto záležitosti svým podřízeným a začal se více prosazovat v zahraniční politice.

V listopadu 1871 byl namísto odvolaného Friedricha Beusta jmenován rakousko-uherským ministrem zahraničí, v této funkci byl zároveň ministrem císařského domu (Minister des kaiserlichen und königlichen Hauses und des Äußern)[3] a předsedal také společné rakousko-uherské ministerské radě. Na přelomu let 1871–1872 a znovu v roce 1876 dočasně spravoval také společné rakousko-uherské ministerstvo financí. V zahraniční politice bylo jeho zájmem sbližování s Německým císařstvím a úzce spolupracoval s kancléřem Bismarckem. Vyvrcholením Andrássyho snah byla účast Rakouska-Uherska na berlínském kongresu (1877–1877) a následné obsazení Bosny a Hercegoviny (1878). S Německem byla následně 7. října 1879 uzavřena spojenecká smlouva (Dvojspolek).[4] V téže době Andrássy rezignoval na funkci ministra zahraničí a odešel do soukromí na své statky. Jeho působení ve funkci ministra zahraničí se mimo jiné projevilo posílením maďarského vlivu v rakousko-uherské diplomacii a personální obsazování důležitých postů příslušníky uherské šlechty (Alois Károlyi, Rudolf Apponyi, Emerich Széchényi).

Po odchodu do výslužby žil na svém panství v Trebišově, zemřel v Opatii, pohřben byl v rodovém mauzoleu v Trebišově.

Ocenění

Mauzoleum Andrássyů v Trebišově

Za zásluhy obdržel v roce 1867 velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána a v roce 1877 získal Řád zlatého rouna. Jako uherský ministerský předseda a rakousko-uherský ministr zahraničí dostal řadu vyznamenání také v zahraničí. Byl nositelem velkokříže pruského Řádu černé orlice, ruského Řádu sv. Ondřeje, portugalského Řádu věže a meče, osmanského Řádu Medžidie, italského Řádu zvěstování a také francouzské Čestné legie. Byl též čestným rytířem Maltézského řádu a španělským grandem I. třídy.[5] Angažoval se také ve vedení Uherské akademie věd a byl jejím čestným členem. Publikoval řadu článku v maďarštině, němčině a francouzštině, jeho parlamentní projevy byly posmrtně vydány tiskem.

V návaznosti na obnovení uherské zeměbrany dosáhl také vysokých hodností v hierarchii rakousko-uherské armády. Jako ministr zahraničí byl povýšen na generálmajora (1872), při příležitosti konání berlínského kongresu obdržel hodnost polního podmaršála (1878). Nakonec k 1. lednu 1889 získal hodnost generála jezdectva.[6] Po odchodu ze státních úřadů získal také doživotní členství v uherské Sněmovně magnátů.

Mimo jiné se také stal známým svým blízkým vztahem k císařovně Alžbětě Bavorské, přezdívané Sissi, ve filmu Sissi, osudová léta císařovny byl ale jejich poměr značně romanticky přikrášlen[7]

Jeho celoživotní úsilí v Uhersku i jeho práce po rakousko - uherském vyrovnání v RU, na věky zviditelňuje Památník postavený po levé straně maďarského parlamentu, kde gróf Andrássy Gyula starší, sedí v sedle koně. Kůň stojí na dvou nohách.

Rodina

Katinka (Katharina) Andrássyová, rozená Kendeffyová (1875)

Během exilu ve Francii se v roce 1856 v Paříži oženil s hraběnkou Katinkou (Katharina) Kendeffyovou z Malombitz (1830–1896), univerzální dědičkou vymřelé hraběcí linie starobylého sedmihradského rodu Kendeffyů. Katinka se později stala c. k. palácovou dámou. Měli spolu čtyři děti:

K významným osobnostem veřejného života v Uhrách patřili i jeho bratři. Starší Manó (Emanuel, 1821–1891) proslul jako cestovatel a dopisovatel Uherské akademie věd, byl též županem Zemplínské župy. Mladší Aladár (1827–1903) se v mládí zúčastnil maďarské revoluce, později byl též zemplínským županem a dědičným členem uherské Sněmovny magnátů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Андраши, Юлий. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek Ia.
  2. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 593–594
  3. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 583
  4. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 315
  5. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1896; s. 31 dostupné online
  6. ↑ Služební postup Gyuly Andrássyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Vídeň, 2006; s. 5 dostupné online
  7. ↑ KOLBA, Gergely. The stormy and unlucky love life of Sisi, Queen of Hungary. Daily News Hungary [online]. 2020-07-23 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • HLAVAČKA, Milan: Podivná aliance; Praha, 1987; 214 s.
  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherské zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 130 s. ISBN 978-80-86781-18-1
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 87. 
  • Ottův slovník naučný, II. díl; Praha, 1889 (reprint 1996); s. 286–290 (heslo Andrássy) ISBN 80-7185-057-8

Externí odkazy

(maďarsky)

  • Andrássy's Speeches (Hung.) edited by Béla Léderer (Budapest, 1891)
  • Memoir (Hung.) by Benjamin Kállay (Budapest, 1891)
  • Eulogy (Hung.) in the Akad. Értesitő, Evf. 14 (Budapest, 1891)
  • Recollections of Count Andrassy (Hung.), by Manó Kónyi (Budapest, 1891)
Premiéři Maďarska
Uhersko během Revoluce 1848–1849
Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)
Uhersko v rámci Rakouska-Uherska
Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)
První Maďarská republika
Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)
Maďarská republika rad
Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)
Maďarské království
István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)
Druhá Maďarská republika
Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)
Maďarská lidová republika
István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)
Třetí Maďarská republika
József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)
Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie
Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)
 Znak Rakouska
Rakouské císařství
Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)
Rakousko-Uhersko
Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)
První Rakouská republika
a Rakouský stát
Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)
Druhá Rakouská republika
Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)

Read other articles:

Russian Civil War

1917–23 armed conflict in the former Russian Empire For other uses, see Russian Civil War (disambiguation). Russian Civil WarPart of the Russian Revolution, the aftermath of World War I, and the interwar periodClockwise from top left: Soldiers of the Don Army Soldiers of the Siberian Army Bolshevik suppression of the Kronstadt rebellion American troops in Vladivostok during the Allied intervention Victims of the Red Terror in Crimea Hanging of Bolsheviks in Yekaterinoslav bythe Austrians A ...

 

Zhang Fei

Ilustrasi dari Dinasti Qing akan Zhang Fei Zhang Fei (Hanzi:張飛 ;Pinyin: Zhāng Fēi; Han Kuno: *C.traŋ *Cə.pə[r] (Baxter-Sagart); *taŋ *pɯl (Zhengzhang Shangfang)), bernama lengkap Zhang Yide (張益德 / 张翼德), saudara angkat termuda dari Liu Bei dan Guan Yu dan seorang panglima perang terkenal pada Zaman Tiga Negara. Dalam novel Kisah Tiga Negara karangan Luo Guan Zhong. Di kalangan Tionghoa Indonesia, ia dikenal juga dengan nama Tio Hoei. Biografi Sejarah Zhang Fei (Zhan...

 

Audencia Business School

Grande école and business school, Nantes Audencia Business SchoolFormer namesAudencia Nantes École de ManagementMottoNever stop daringTypeGrande école de commerce et de management(Private research university Business school)Established1900; 123 years ago (1900)[1]AccreditationTriple accreditation:AACSB;[1]AMBA;[1]EQUIS[1]Academic affiliationsConférence des grandes écoles,[1]École Centrale de Nantes[1]PresidentLaurent Mét...

Prebitz

Prebitz Letak Prebitz di Bayreuth NegaraJermanNegara bagianBayernWilayahOberfrankenKreisBayreuthMunicipal assoc.Creußen Subdivisions13 OrtsteilePemerintahan • MayorHans FreibergerLuas • Total20,99 km2 (810 sq mi)Ketinggian419 m (1,375 ft)Populasi (2013-12-31)[1] • Total1.011 • Kepadatan0,48/km2 (1,2/sq mi)Zona waktuWET/WMPET (UTC+1/+2)Kode pos95473Kode area telepon09270Pelat kendaraanBT Prebitz adalah ...

 

Lac de l'Ailette

Reservoir in Aisne, Hauts-de-FranceLac de l'AiletteThe lac de l'Ailette and the neighbouring Center Parcs villageLac de l'AiletteLocationAisne, Hauts-de-FranceCoordinates49°27′54″N 3°40′22″E / 49.46500°N 3.67278°E / 49.46500; 3.67278TypereservoirPrimary inflowsAilettePrimary outflowsAiletteBasin countriesFranceSurface area1.60 km2 (0.62 sq mi)Surface elevation80 m (260 ft) The lac de l'Ailette, or lac d'Ailette, is an artificia...

 

Taswell, Indiana

Unincorporated community in Indiana, United StatesTaswellUnincorporated communityTaswellCoordinates: 38°20′03″N 86°33′40″W / 38.33417°N 86.56111°W / 38.33417; -86.56111CountryUnited StatesStateIndianaCountyCrawfordTownshipPatokaElevation[1]778 ft (237 m)ZIP code47175GNIS feature ID451541 Taswell is an unincorporated community in Patoka Township, Crawford County, Indiana, located on State Road 64 west of the county seat of English. History ...

Earl of Mornington

Title in the peerage of Ireland For several vessels of this name, see Earl of Mornington (ship). This article relies largely or entirely on a single source. Relevant discussion may be found on the talk page. Please help improve this article by introducing citations to additional sources.Find sources: Earl of Mornington – news · newspapers · books · scholar · JSTOR (July 2014) Earldom of MorningtonCreation date1760Created byGeorge IIPeeragePeerage of Ir...

 

بطولة العالم لسباق الدراجات على الطريق 1985

يفتقر محتوى هذه المقالة إلى الاستشهاد بمصادر. فضلاً، ساهم في تطوير هذه المقالة من خلال إضافة مصادر موثوق بها. أي معلومات غير موثقة يمكن التشكيك بها وإزالتها. (ديسمبر 2018) بطولة العالم لسباق الدراجات على الطريق 1985 معلومات عامة الرياضة سباق الدراجات على الطريق الاتحاد المشرف ...

 

Amanda Knox (film)

2016 American documentary film For the TV film, see Amanda Knox: Murder on Trial in Italy. Amanda KnoxNetflix release posterDirected byRod BlackhurstBrian McGinnWritten byMatthew HamachekBrian McGinnProduced byBlackhurstMette HeideBrian McGinnStephen Robert MorseCinematographyRod BlackhurstEdited byMatthew HamachekMusic byDanny BensiSaunder JurriaansDistributed byNetflixRelease dates September 10, 2016 (2016-09-10) (Toronto International Film Festival) September 3...

High on Me

2017 single by Guy SebastianHigh on MeSingle by Guy Sebastianfrom the album Conscious Released1 September 2017 (2017-09-01)GenrePopLength3:17LabelSony Music AustraliaSongwriter(s) Guy Sebastian Louis Schoorl Fiona Bevan Producer(s)M-PhazesGuy Sebastian singles chronology Mind on You (2017) High on Me (2017) Bloodstone (2017) High on Me is a song by Australian recording artist Guy Sebastian. It was released on 1 September 2017 as the lead single from Sebastian's eighth studio al...

 

URB602

URB602 Names Preferred IUPAC name Cyclohexyl ([1,1′-biphenyl]-3-yl)carbamate Other names [1,1′-Biphenyl]-3-yl-carbamic acid, cyclohexyl ester Identifiers CAS Number 565460-15-3 Y 3D model (JSmol) Interactive image ChEMBL ChEMBL77767 Y ChemSpider 9154538 Y PubChem CID 10979337 UNII B8371SFA9K Y CompTox Dashboard (EPA) DTXSID90450611 InChI InChI=1S/C19H21NO2/c21-19(22-18-12-5-2-6-13-18)20-17-11-7-10-16(14-17)15-8-3-1-4-9-15/h1,3-4,7-11,14,18H,2,5-6,12-13H2,(H,20,21) ...

 

Goetze and Gwynn

Goetze and Gwynn is an organ builder in England which has a specialism in restoring pre-Victorian British organs.[1] Company The organ at St. Mary and All Saints' Church, Great Budworth, a Samuel Renn instrument restored by Goetze and Gwynn Dominic Gwynn started organ building with Hendrik ten Bruggencate in Northampton in 1976, before going into partnership with Martin Goetze in 1980. Initially located in Northampton, the company relocated in 1985 to the Welbeck Estate near Worksop i...

Mechanics (Aristotle)

Mathematical work attributed to Aristotle Mechanics (Greek: Μηχανικά; Latin: Mechanica), also called Mechanical Problems or Questions of Mechanics, is a text traditionally attributed to Aristotle, but generally regarded as spurious.[1] Thomas Winter has suggested that the author was Archytas,[2] while Michael Coxhead says that it is only possible to conclude that the author was one of the Peripatetics.[3] During the Renaissance, an edition of this work was publ...

 

Loner (film)

2008 South Korean filmLonerTheatrical posterDirected byPark Jae-sikProduced byLee Ho-seongStarringGo Eun-ahJeong Yoo-seokChae Min-seoCinematographyLee Seung-minEdited byLee Hye-yeonDistributed bySungwon I ComRelease date September 18, 2008 (2008-09-18) Running time117 minutesCountrySouth KoreaLanguageKoreanBox officeUS$412,300 Loner (Korean: 외톨이; RR: Wetoli; aka Orphaned or Hikikomori) is a 2008 South Korean film. The debut feature by director Park J...

 

Fungsi kontinu

Kalkulus Teorema dasar Limit fungsi Kontinuitas Teorema nilai purata Teorema Rolle Diferensial Definisi Turunan (perumuman) Tabel turunan Diferensial infinitesimal fungsi total Konsep Notasi untuk pendiferensialan Turunan kedua Turunan ketiga Perubahan variabel Pendiferensialan implisit Laju yang berkaitan Teorema Taylor Kaidah dan identitas Kaidah penjumlahan dalam pendiferensialan Perkalian Rantai Pangkat Pembagian Rumus Faà di Bruno Integral Definisi Antiderivatif Integral (takw...

パンサラッサ

競走馬については「パンサラッサ (競走馬)」をご覧ください。 パンサラッサはパンゲア大陸を取り囲んでいた。 パンサラッサ（Panthalassa）は、古生代の後期から中生代の前期にかけて超大陸パンゲアを取り囲んでいた、唯一の広大な大洋である。古代ギリシア語で「全ての海」を意味する造語である。パンサラサ海ともいう[1]。 面積は、最大で地球の表面積の3...

 

G. M. Syed

Sindhi politician SaeenGhulam Murtaza Syedغلام مرتضي سيد‎G.M Syed in ceremony programMinister of Education of SindIn office18 March 1940 – 7 March 1941[1][2]PremierMir Bandeh Ali Khan TalpurGovernorLancelot GrahamHugh Dow Personal detailsBorn(1904-01-17)17 January 1904Sann, Bombay Presidency, British India(present-day Sindh, Pakistan)Died(1995-04-25)25 April 1995 (age 91)Karachi, Sindh, PakistanResting placeSann, SindhChildrenSyed Amir Hyder ShahSy...

 

Pietų Afrikos Respublika

Šis straipsnis apie valstybę. Apie geografinį regioną skaitykite straipsnyje Pietų Afrika. Pietų Afrikos Respublikaafr. Republiek van Suid-Afrikaangl. Republic of South Africa Vėliava Herbas Himnas: „Pietų Afrikos nacionalinis himnas“ Pietų Afrika žemėlapyje Valstybinė kalba afrikansas, anglų. Kitos atskirų regionų: zulų, kosų, svazių, ndebelių, bapedžių, sesuto, tsongų, čuana, vendų kalbos Sostinė Keiptaunas (įstatymų leidyba)Pretorija (Tšvanė) (vykdomo...

La Jolla complex

Prehistoric culture in southwestern California and northwestern Baja California The archaeological La Jolla complex (Shell Midden People, Encinitas Tradition, Millingstone Horizon) represents a prehistoric culture oriented toward coastal resources that prevailed during the middle Holocene period between c. 8000 BC and AD 500 in southwestern California and northwestern Baja California. Description Characteristics of the La Jolla complex include hand stones and basin or slab milling stones (man...

 

Contea di Culberson

Contea di CulbersonconteaContea di Culberson – VedutaIl tribunale della contea di Culberson. LocalizzazioneStato Stati Uniti Stato federato Texas AmministrazioneCapoluogoVan Horn Data di istituzione1911 TerritorioCoordinatedel capoluogo31°27′00″N 104°31′12″W31°27′00″N, 104°31′12″W (Contea di Culberson) Superficie9 875 km² Abitanti2 398[1] (2010) Densità0,24 ab./km² Altre informazioniLingueinglese Fuso orarioUTC-7 CartografiaVan Horn C...

 

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!