František Pavlíček (20. listopadu 1923 Lukov – 29. září 2004 Praha[1]) byl český dramatik, scenárista a divadelní ředitel.
František Pavlíček vystudoval slavistiku a estetiku na Filosofické fakultě UK. Od roku 1950 působil jako redaktor Československého rozhlasu, později i jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov. Roku 1965 se stal uměleckým ředitelem Divadla na Vinohradech, kterým byl až do roku 1970.[2] Po roce 1970 byl pro svou angažovanost v roce 1968 (byl vysoce postavený komunista, v letech 1968–1969 byl členem ÚV KSČ) nucen opustit veškerá místa v kultuře a stal se zakázaným autorem. Od té doby až do roku 1989 pracoval v několika dělnických profesích. V tomto období byly jeho hry hrány pod různými pseudonymy či jmény jeho přátel.
Roku 1977 podepsal Chartu 77.
Roku 1990 byl jmenován ústředním ředitelem Československého rozhlasu, kterým byl až do svého odchodu do důchodu v roce 1991.
Dne 18. října 2002 obdržel čestné občanství v rodné obci Lukov.
V tomto oboru se staly známější jeho dramatizace jiných autorů, než jeho vlastní hry.
1945–1948: Bohuslav Laštovička • 1948–1952: Kazimír Stahl • 1952: Josef Věromír Pleva (pověřen řízením) • 1952–1954: Jozef Vrabec (1952–1953 pověřen řízením)
1954–1957: František Nečásek • 1958–1959: Jaromír Hřebík • 1959–1967: Karel Hoffmann • 1967–1968: Miloš Marko • 1968: Zdeněk Hejzlar • 1968–1969: Odon Závodský (1968–1969 vládní zmocněnec) • 1969–1970: Bohuslav Chňoupek • 1970–1989: Ján Riško • 1989: Karel Kvapil • 1989–1990: Karel Starý • 1990–1991: František Pavlíček • 1991: Richard Seemann (pověřen řízením) • 1991–1992: Peter Duhan