2023 - Cena za mimořádný umělecký přínos české kinematografii (KVIFF)
2022 - Cena organizátorů za nezapomenutelné role v českých komediích (44. festival české filmové komedie Nové Město nad Metují)
2007 - Cena za nejlepší ženský herecký výkon – za roli Elišky Tkalounové (Ceny Novoborské akademie spojených kinematografií)
2007 - Cena za nejlepší ženský herecký výkon (Festival: 29. festival české filmové a televizní komedie)
1977 - Cena za ženský herecký výkon (festival českých a slovenských filmů Bratislava) - Léto s Kovbojem
1976 - Cena za herecký výkon na Filmového festivalu pracujících za film Léto s kovbojem
1976 - Čestné uznání poroty za rolí
Daniela Kolářová (* 21. září 1946 Cheb)[1] je česká herečka a bývalá politička.[1][2]
V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla ve filmu a v televizi jednou z nejvíce obsazovaných hereček. Diváckou oblibu Daniele Kolářové přinesly role ve filmových komediích (Na samotě u lesa, Kulový blesk, Léto s kovbojem) a účast v televizních seriálech (Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města). Jejím častým hereckým partnerem byl Jaromír Hanzlík (Slasti Otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, Taková normální rodinka). Hrála v pěti filmech režiséra Jana Svěráka (Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve a Betlémské světlo).
Ve věku jednoho roku se její rodiče rozvedli a krátce na to se s matkou přestěhovaly do Karlových Varů, kde matka pracovala v divadle jako mzdová účetní. Svého otce poznala až ve svých pěti letech, kdy se poprvé setkala i se svou nevlastní mladší sestrou Věrou. Ta v roce 1968 emigrovala do Nizozemska.[3]
Při vzpomínkách na Vary se jí nejvíce vybaví blízkost lesa, možnost zimních sportů a především karlovarské divadlo s magickým šuměním vody dole pod orchestřištěm (hned vedle divadla teče řeka Teplá). Tam v devíti letech začala hereckou kariéru malou rolí v pohádce Císařovy šaty. Protože chodila dost cvičit, pomýšlela, že by se po gymnáziu přihlásila na sportovní vysokou školu. Do jejího rozhodování ale výrazněji vstupovaly další divadelní pokusy. Na karlovarském gymnáziu hrála ve studentském divadle malých forem (nejdřív se jmenovalo Štycháček, později Kapsa).
V letech 1964 až 1968 studovala DAMU, kde se seznámila se svým budoucím manželem Jiřím Ornestem. V ročníku byla také s Ladislavem Potměšilem, Hanou Maciuchovou, Ivanem Vyskočilem a dalšími. Ve třetím ročníku DAMU si zahrála velkou roli ve filmu Soukromá vichřice (1967), který režíroval Hynek Bočan. Po absolvování DAMU v roce 1968 nastoupila do Divadla S. K. Neumanna,[1] od roku 1971 je členkou Divadla na Vinohradech. Za svůj herecký výkon v inscenaci U cíle Thomase Bernharda v pražském Divadle Komedie získala koncem března 2005 Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění postavy matky. Hrála i v Divadle Na zábradlí, ve Švandově divadle a v mnohých dalších. V roce 2018 na Febiofestu získala cenu Kristián za celoživotní mistrovství.[4] V roce 2024 byla oceněna medailí Za zásluhy I. stupně, za zásluhy o stát v oblasti umění.
V roce 1974 se provdala za herce a režiséra Divadla Na zábradlí Jiřího Ornesta.[1][5] Po čtrnácti letech se rozvedli. Poté měla roční vztah s Martinem Stropnickým, který se v té době také rozvedl.[6] V polovině 90. let se podruhé vdala za Jiřího Ornesta. Mají spolu syny Šimona (* 1974) a Matěje (* 1977).[1] Bydlí v Praze a na Dobříšsku má domek. V letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady.[1][2] Věnuje se charitě. Působí jako předsedkyně správní rady nadace Duha[7] pečující o dospělé lidi s mentálním postižením. Za úspěch považuje realizaci stacionáře s chráněnými dílnami a byty v pražských Měcholupech.
• Taneční (2024) ... Matka Oldřicha
• Betlémské Světlo (2022)
Jana Preissová (1994) • Tereza Brodská (1995) • Veronika Žilková (1996) • Klára Issová (1997) • Agnieszka Siteková (1998) • Anna Geislerová (1999) • Eva Holubová (2000) • Zuzana Kronerová (2001) • Jana Hubinská (2002) • Vilma Cibulková (2003) • Klára Melíšková (2004) • Anna Geislerová (2005) • Jana Brejchová (2006) • Zuzana Bydžovská (2007) • Lenka Termerová (2008) • Daniela Kolářová (2009) • Eliška Balzerová (2010) • Taťjana Medvecká (2011) • Klára Melíšková (2012) • Jaroslava Pokorná (2013) • Lenka Krobotová (2014) • Lucie Žáčková (2015) • Klára Melíšková (2016) • Petra Špalková (2017) • Eliška Křenková (2018) • Klára Melíšková (2019) • Petra Špalková (2020) • Antonie Formanová (2021) • Martha Issová (2022) • Milena Steinmasslová (2023) • Táňa Pauhofová (2024)