Území dnešního Chorvatska bylo osídleno po celou dobu pravěku. Fosílie člověka neandrtálského ze středního paleolitu byly nalezeny v severním Chorvatsku, nejznámější oblastí výskytu pak je okolí města Krapina. Zbytky neolitické a eneolitické kultury byly nalezeny po celém území země. Většina nálezů se vyskytla hlavně v údolích chorvatských řek, kde byly nalezeny památky z kultur Starčevo, Vučedol nebo kultury Bádenské.
Doba železná zanechala po sobě stopy v podobě nálezů z období osidlování území národem Ilyrů a Keltů. Později se na území státu objevují řeckékolonie, hlavně na ostrovech Hvar a Vis.
Území Chorvatska v období starověku
V dobách před naším letopočtem žily v oblasti jihovýchodní Evropy, tedy i na území dnešního Chorvatska ilyrské kmeny, podle kterých toto území nazývalo Illyria. Zdejší obyvatelstvo se muselo od 3. století př. n. l. bránit římské expanzi a vedlo s Římany časté války. Později zde byla zřízena římská provincie Illyricum. Doba jejího vzniku není přesně známa. Mohlo se to stát již ve 2. století př. n. l., ale nejpozději za Caesara. Po rozdělení římské říše v roce 395 připadlo Illyricum k východní části římského impéria, později se stalo součástí byzantské říše.
Příchod Slovanů a vznik středověkého chorvatského státu
Od konce 6. století trpělo území dnešního Chorvatska nájezdy kočovných Avarů a Slovanů. Slované postupně přivodili úpadek zdejšímu politickému panství Byzance, její církevní organizaci i byzantské kultuře. Podle vyprávění císaře Konstantina VII. Porfyrogenneta, který psal v polovině 10. století, sem prý přišli počátkem 7. století na pozvání císaře HerakleiaChorvaté. Tyto slovanské kmeny prý dosud sídlily kdesi za Karpatami v místě nazývaném Velké nebo Bílé Chorvatsko. Porazily Avary, část jich pobily a část zotročily, a s Herakleiovým souhlasem se tu usadily.
Chorvaté osídlili nejprve byzantské území při jadranském pobřeží (Dalmatské Chorvatsko), a později, po pádu avarské říše, také Dolní Panonii (Panonské Chorvatsko). Přestože do těchto oblastí i nadále zasahovaly mocenské zájmy východního císařství, nebyli Chorvaté vystaveni tak silnému byzantskému vlivu jako sousední Srbové. O to větší zájem jevila o jejich území od 8. století franská říše. Pod její svrchovanost se v 9. století dočasně dostali vládcové Panonského i Dalmatského Chorvatska. Současně se Chorvaté prosazovali ve vlastní Dalmácii, kde řada měst uznala jejich nadvládu. O jadranské pobřeží a ostrovy měly zájem také Benátky a Byzanc.
V roce 867 se Basileovi podařilo osvobodit z arabského obležení významné přístavní město Ragusu (Dubrovník) a poté zrestaurovat byzantské panství na jadranském pobřeží Balkánu, kde vzniklo thema Dalmácie. Podle císařova příkazu odváděla významná dalmatská města jako Split, Trogir nebo Zadar, který byl střediskem thematu, poplatky chorvatskému panovníkovi. Šlo zřejmě o tributum pacis – poplatek za svobodnou plavbu byzantských lodí po Jadranu.
Z církevního hlediska podléhalo Chorvatsko více římskému papežství, i když některá biskupství patřila stále pod svrchovanost konstantinopolského patriarchátu. Vzhledem k tomu, že k první christianizaci Chorvatů došlo již za Herakleiovy vlády, mohla zde být obnovena původní církevněsprávní centra z římské doby. Tak bylo například ve Splitu obnoveno starší salonské biskupství a také Římem založené biskupství v Ninu navázalo na starší tradici. Zřízením ninské diecéze[2] v sídle chorvatských vládců dosáhl kníže Trpimír roku 864 vzniku samostatné chorvatské církevní organizace, o niž usiloval. V Ninu působilo později několik Metodějových žáků, kteří zde pěstovali slovanskou liturgii a písemnictví. Panonské Chorvatsko přijalo slovanskou liturgii již dříve, neboť se na výzvu papeže Jana VIII. stalo roku 873 součástí moravsko-panonské arcidiecéze, v jejímž čele stál arcibiskup Metoděj. Trpimír byl prvním vladařem, který použil pojem Chorvati pro obyvatelstvo svého knížectví. Založil vlastní dynastii (Trpimírovci) a právo vybírání daní uznala jemu i jeho následovníkům i mocná Byzantská říše.[3]
Panovník často měnil své sídlo. Hlavní město se tak přesouvalo mezi městy jako např. Biograd na Moru, Omiš, Bihać a další.
Po zřízení thematu Dalmácie došlo k druhé christianizaci Chorvatů a k prvním christianizačním misiím u Srbů. Z Dalmácie pronikali do slovanského vnitrozemí řečtí misionáři a šířili zde byzantský vliv. Významnějších úspěchů na církevním poli bylo v tomto prostoru dosaženo po roce 886, kdy sem přišli žáci moravsko-panonského arcibiskupa Metoděje.
Tomislav, na obrazu chorvatského malíře z 19. století
Významným chorvatským vládcem byl kníže Tomislav z rodu Trpimírovců. Brzy po nástupu na trůn v roce 910 se mu podařilo připojit větší část Panonského Chorvatska, které bylo po roce 907 obsazeno maďarskými kočovníky. Toto území nese od 10. století název Sclavonia – Slavonie. Orientace chorvatského vládnoucího rodu Trpimírovců na papežství přinesla Tomislavovi významný zisk v podobě královského titulu (924 nebo 925[4]). Zároveň první synoda ve Splitu v roce 925 výrazně omezila na podnět papeže Jana X. konání slovanských bohoslužeb v Chorvatsku a rozhodla o jednoznačné církevní orientaci země na Řím.[5] Druhá synoda konaná ve Splitu roku 928 zrušila biskupství v Ninu, kde se slovanská liturgie pěstovala, a začlenila Chorvatsko do splitské arcidiecéze. V době ohrožení Chorvatska bulharskou expanzí navázal Tomislav spojenectví s Byzancí a pomohl jí s definitivní platností porazit cara Symeona. Byzanc uznávala královu svrchovanost v Dalmácii, která mu platila podobně jako Benátky tribut, a udělila mu čestný titul prokonzula.
Ve 13. století byl poprvé sezván chorvatský Sabor[10], v roce 1273 nejprve v Záhřebu, svůj vlastní měla i Slavonie. V Saboru zasedali šlechtici a jeho předsedou byl chorvatský bán. Kromě šlechticů se jednání účastnili také zástupci královských měst. V roce 1351 zasedal první Sabor také v jižní části dnešního Chorvatska, a to v Lice.[10] Kvůli tureckému nebezpečí byly chorvatský a slavonský Sabor přesídleny nejprve do Záhřebu, a poté po roce 1557 přestaly zasedat zcela.[10]
Již na konci 14. století začali Turci sporadicky pronikat do oblasti řek Sávy a Drávy.[11] Teprve ale až ve století patnáctém začaly turecké vpády na území nejprve nejvýchodnější Slavonie, a později i zbytku regionu a i centrálního Chorvatska přicházet s přibývající intenzitou. V roce 1477 se Turci objevili u dnešního města Varaždín.[11] Do 80. let 15. století získali celou Bosnu a začali ohrožovat i dalmatské přístavy. Vojenskou pomoc vyslal tehdejší král Matyáš Korvín městům Zadar a Šibenik. Turci však obsadili celou oblast mezi řekami Cetina na severu a Neretva na jihu. Benátská republika s nimi sice uzavřela na krátkou dobu mír, již okolo roku 1520 se však turecké oddíly nacházely opět v blízkosti pobřežních měst.[12]
Po bitvě u Moháče bylo od 1. ledna1527Chorvatsko v rámci Uher v personální unii s Rakouskem. Při bitvě padl poslední uherský král a podle dohodnuté smlouvy měla uherská (a tedy i chorvatská) koruna připadnout Habsburkům. V roce 1527 nakonec i chorvatský sněm souhlasil s korunovací Ferdinanda I. za chorvatského krále.[13]
Roku 1529 byla zřízena tzv. Vojenská hranice. Do této oblasti při dnešní hranici s Bosnou a Hercegovinou směřovala vlna křesťanských uprchlíků z oblasti dnešního Srbska, kteří zde změnili náboženskou a později i etnickou strukturu. Turecké výboje sice pokračovaly, Osmanům se však nedařilo postupovat do chorvatského Záhoří a dále na sever. Přestože uskutečnili několik vpádů, nebyli s to celou oblast ovládnout.[14] Z Chorvatska nicméně zbylo jen velmi malé území; nemalý zábor Osmanské říše ještě rozšířila i militarizace pohraničních zón. Území země se zmenšilo na 16 800 km2[6]
Až okolo roku 1700 došlo k osvobození Slavonie od turecké nadvlády, jejíž území bylo rozděleno mezi Vojenskou hranici a nově vzniklou rakouskou korunní zemi Království Slavonie, jež bylo roku 1745 spojeno s užším Chorvatskem do Chorvatsko-Slavonského království.
Během napoleonských válek porazila Francie roku 1809 Rakousko, a značná část území dnešního Chorvatska je pak až do roku 1814 v rámci tzv. Ilyrských provinciíanektována Francií. Kromě území Dalmácie jako takové a tamní části vojenské hranice tam byla nakonec začleněna i Republika Dubrovník, k jejíž neslavnému konci došlo na začátku roku 1808. Francouzi v okupovaných oblastech začali provádět rozsáhlé proměny; upravovali správu podle svého vzoru, což vedlo k modernizaci.
Ekonomicky bylo Chorvatsko jedním z nejslabších článků Rakouska. Přestože zavedením tzv. Code civil a modernizací ve školství se dosáhlo ve Francouzi okupovaných oblastech jistého pokroku, Chorvatsko nenastupovalo na cestu zprůmyslnění stejně rychlým způsobem, jako ostatní evropské země. Vznikaly sice nové cechy,[15] několik textilních manufaktur, které byly na přelomu 18. a 19. století v zemi vybudováno, se ale neujalo a většina z nich zanikla.[16] Teprve až ve 20. století se dařilo zakládat nové provozy a zvýšit tak výrobu. Manufaktury vznikaly často také s účastí Němců[17], kteří již ve své domovině byli na takový způsob produkce zvyklí a Chorvatsko bylo vhodným místem, kde bylo možné využít levnou pracovní sílu. Někteří odborně vzdělaní pracovníci ovšem nebyli v Chorvatsku dostupní, přijížděli z rozvinutějších oblastí, například z Vídně. Vyrábělo se sklo, zpracovávalo se dřevo, dařilo se hedvábnictví.[16] První železniční tratě získalo dnešní Chorvatsko až v roce 1860 a později.[18]
Od roku 1815 pak dochází v souvislosti s růstem národního uvedomění Maďarů k posilování maďarizačních snah.[zdroj?] Reakcí na ně bylo roku 1849 osamostatnění Chorvatsko-Slavonského království v rámci Rakouska.[zdroj?] Po rakousko-uherském vyrovnání roku 1867, bylo Chorvatsko-Slavonsko vráceno do rámce Uher, ale roku 1868 získalo po Uhersko-Chorvatském vyrovnání částečnou autonomii v rámci Zalitavska, v němž pak setrvalo až do roku 1918. Velkým snem tehdejší politické reprezentace se stalo vyrovnání revidovat tak, aby míra autonomie byla vyšší a zároveň byla země postavena na roveň obou dvou celků mocnářství, tedy tzv. trialismus.[19] Trialismus měl být řešením především v souvislosti s tzv. Bosenskou krizí, kdy Bosna a Hercegovina se sice stala součástí Rakousko-Uherska, žádná z částí monarchie však nebyla schopna ji přičlenit ke svému území.
Chorvatsko patřilo k bohatším částem Jugoslávie, neboť jako součást Rakousko-Uherska sem bylo podstatným způsobem investováno, a to v nemalé míře. Na druhou stranu byly však v Chorvatsku vyšší daně než v Srbsku, místní peníze se po skončení války směňovaly za nové dináry v kurzu 4:1 což vzbudilo nemalou vlnu nevole. Hospodářská situace i tak však nebyla příliš šťastná, dobře se dařilo hlavně německým a dalším komunitám.
Ve dvacátých letech 20. století se formovalo hnutí Ustašovců, které bylo zaměřeno proti Srbům, ale jejím hlavním cílem byla likvidace národní monarchie. Ustašovci se nicméně nevzdali plánu na ovládnutí celého Balkánu. Hnutí bylo vedeno Antem Paveličem. Spojence našli Ustašovci v makedonské VMRO, ale podporu získali i ze strany nově se formujících fašistických vlád v Evropě, hlavně v Itálii, jejíž režim byl vůči Bělehradu otevřeně nepřátelský a chorvatské fašisty podporoval. Silnými baštami povstalců se staly hornaté, těžko přístupné, chudé a etnicky smíšené oblasti tehdejšího Chorvatska. Hlavním cílem Ustašovců byl král, Srb Alexandr I. Karađorđević. Po prvním neúspěšném pokusu 17. prosince1933 se ustašovskému komandu povedla akce z 9. října1934. Při státní návštěvě v Marseille makedonský atentátník Vlado Černozemski krále smrtelně zranil. Jeho výstřely usmrtily i tehdejšího francouzského ministra zahraničí Barthoua a řidiče jejich automobilu.
Na frontě demokratické politiky v Jugoslávii a tedy i Chorvatsku získala hlavní vliv Chorvatská rolnická strana pod vedením Stjepana Radiće. Ta se stavěla do opozice vůči tehdejším srbským i dalším (například islámským) politickým silám. V dobách značné nestability, kterou byla 20. léta docházelo k častému střídání vlád i napjatým vztahům. Ty vyvrcholily v roce 1928 střelbou v bělehradském parlamentu a zavedením centralistického režimu.
V rámci královské Jugoslávie získalo roku 1939 Chorvatsko jistou autonomii vytvořením Chorvatské bánoviny. Vztahy mezi Srby a Chorvaty se začaly zhoršovat již v druhé polovině 30. let a autonomie Chorvatska měla být snahou jak situaci uklidnit. Po faktické likvidaci Jugoslávie nacistickým Německem okupací na jaře 1941 vyhlásili chorvatští ustašovciNezávislý stát Chorvatsko, obsahující větší část chorvatských zemí a rovněž celou Bosnu a Hercegovinu. Hlavní postavou nového státu byl Ante Pavelić, který přijal titul vůdce.
Chorvatsko bylo prohlášeno monarchií, jako hlava státu byl oficiálně Tomislav II., který pocházel z savojské dynastie. Ten však ale nedisponoval žádnou reálnou mocí. První zákony chorvatského státu byly namířeny proti Srbům. Byly zavřeny jejich pravoslavné kostely, nesmělo se užívat jejich písmo – cyrilice, byl dán zákaz jejich vycházení v noci. Na rukávech museli nosit nápadné pásky s písmenem P (pravoslavný). Po upevnění moci Ante Paveliće byl rozpoután proti Srbům teror, který měl podobu vraždění civilního obyvatelstva, zřizování koncentračních táborů, vyhánění, či násilné katolizace. Tato genocida si vyžádala několik stovek tisíc životů Srbů, Židů i Romů. Naopak muslimské obyvatelstvo bylo zvýhodňováno, aby bylo možné zajistit jeho podporu pro tehdejší režim.
Za války stál v čele partyzánského odboje budoucí jugoslávský prezidentJosip Broz Tito. Právě partyzáni, kteří podnikali na území NDH různé záškodnické akce, se později stali reálným postrachem chorvatského fašistického režimu.
Chorvatsko v socialistické Jugoslávii
50. a 60. léta
V poválečném období bylo Chorvatsko ustanoveno jako lidová (1945 – 1963), resp. socialistická (1963 – 1990) republika v rámci Federativní lidové, resp. Socialistické federativní republiky Jugoslávie. V období let 1945 – 1990 bylo po Slovinsku druhou nejrozvinutější jugoslávskou republikou. Praxí, která byla zavedená během třetí pětiletky bylo zřízení tzv. fondu pro nerozvinuté republiky, do kterého muselo Chorvatsko přispívat stejně, jako ostatní. Díky vysoké úrovni ekonomiky (v poměru k celé Jugoslávii dosahovalo Chorvatsko 120 % průměru) přispívalo na řadu nerozvinutých oblastí země, jakými byly např. Kosovo, Makedonie, či Bosna a Hercegovina.
Po tzv. Brionském plénu v roce 1966 došlo k personálním změnám ve vedení SKJ. Převážily decentralistické koncepce řízení státu. To znamenalo také i liberalizaci poměrů, která byla pro celý východní blok netypická a typicky jugoslávská. Nyní bylo možné o dlouhotrvajících problémech diskutovat, aniž by se politici museli obávat tvrdých trestů, internací apod., jako tomu bylo během 50. let. Z toho těžilo především Chorvatsko, které zastávalo antiunitaristické koncepce a bylo spíše příznivcem větší míry samostatnosti jednotlivých socialistických republik.[zdroj?]
Chorvatské jaro
Deklarace o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka otevřela otázku existence společného jazyka a později i společného státu
V roce 1967 vydala řada chorvatských institucí s maticí Chorvatskou v čele Deklaraci o názvu a postavení chorvatského jazyka, čímž napadla koncept bratrství a jednoty jugoslávských národů a řadu vzájemných srbsko-chorvatských jazykových dohod. Společnost byla rozdělena, avšak postupem času získali stoupenci jazykové nezávislosti převahu, což vyvrcholilo v letech 1971 a 1972 procesem, známým jako Chorvatské jaro (také Maspok). Do popředí ale vystoupily i četné další otázky. Ekonomická reforma z poloviny 60. let umožnila nově vycestovat občanům Jugoslávie za prací do zemí západní Evropy, což sice vedlo k poklesu nezaměstnanosti, zároveň ale také k obavám, že postupem času by žádní Chorvaté také doma nemuseli zůstat a zemi by "ovládla" srbská menšina. Další ekonomickou otázkou pak bylo přerozdělování deviz, tedy "tvrdých" peněz, které Jugoslávie získávala od zahraničních turistů – především na jadranském pobřeží, které patří Chorvatsku.[20] Jugoslávské politické vedení v čele s Josipem Brozem Titem se ocitlo v krizi, problém vyřešilo silou – potrestáním odpovědných osob a kompletní výměnou politických představitelů Chorvatska. Matice chorvatská byla reorganizována a její působnost byla značně omezena, tak, aby nemohla dále vystupovat – jak tvrdili komunisté – jako "další politická strana".[zdroj?]
80. léta
Během 80. let se začaly problémy stupňovat. Kromě dosud nevyřešených komplikací, které byly již zmíněny, se začaly objevovat rozpory mezi srbským a chorvatským vnímáním samotné podstaty společného státu. Zatímco Srbové, kteří měli v Chorvatsku (ale i dalších svazových republikách) tíhli k centralistickým představám, chorvatské politické vedení toto ostře odmítalo. Ke společenské krizi, která zachvátila všechny socialistické země se velmi rychle přidala krize ekonomická. V samotné Jugoslávii se projevila především dramatickým růstem cen, následně inflací a nezaměstnaností. Vrcholem krize byl nástup Slobodana Miloševiće v sousedním Srbsku a oživení srbské nacionalistické rétoriky, která se kromě samotného Srbska stále nápadněji soustřeďovala především na oblasti chorvatské (tzv. Krajinu, tedy převážně Srby obývané oblasti Chorvatska).
Komunistické vedení republiky projevovalo stále větší obavy z možného vměšování se do vnitřních záležitostí socialistické republiky Chorvatsko. V tisku se objevovala ostrá odmítnutí řady praktik Slobodana Miloševiće a Svazu komunistů Srbska. V chorvatské společnosti však byly otevřeny dveře k radikalizaci poměrů; po srbském nacionalismu se začal budit postupně i nacionalismus chorvatský, což vedlo také k obnovení starých antagonismů i z časů druhé světové války.
Rozpad mocenského monopolu komunistické strany
Rozklad mocenského monopolu komunistické strany, který začal v druhé polovině 80. let a vyvrcholil na 14. kongresu SKJ odchodem slovinské a chorvatské delegace ze sálu, pokračoval legalizací zcela nových politických uskupení. V Chorvatsku bylo zformováno Chorvatské demokratické společenství (HDZ) v čele s budoucím prezidentem nezávislého státu Franjem Tuđmanem, ve kterém řada politiků byla dříve zapojena do procesů Chorvatského jara. Kampaň HDZ před prvními demokratickými volbami byla masová. Konala se četná veřejná shromáždění, která neměla daleko do podobných v Srbsku před několika lety.[21] Manifestace chorvatství vedla přirozeně k negativním odezvám mezi chorvatskými Srby. V prvních svobodných volbách získalo HDZ drtivou převahu; komunisté dosáhli sotva 14% výsledku.[zdroj?] Nové vedení prosadilo dodatky republikové ústavy. Chorvatsko se stalo státem pouze Chorvatů, který sám rozhoduje o své účasti v jugoslávském svazku; Srbové byli nově definováni nikoliv jako konstitutivní národ, ale menšina, podobně jako byli již Maďaři, Italové, či Češi. Nová politická moc nacionalistického ražení[21] začala rychle s opatřeními pro odstranění cyrilice z řady oblastí, např. v kultuře. Jedním z řady hesel se stal "návrat k západní civilizaci".
Srbové v Chorvatsku považovali novou moc za něco nepřijatelného, ohrožujícího fungování jugoslávského státu. V neústupnosti měli již dlouhou dobu podporu Slobodana Miloševiće, který se pokusil spojit srbskou národnostní otázku s jugoslávskou[zdroj?], což vedlo v chorvatském, ale např. i slovinském prostředí k velmi rychlému nárůstu obav z velkosrbského nacionalismu. Svojí nespokojenost s rodící se demokratickou chorvatskou reprezentací, kterou potvrdily volby na jaře 1990, dali najevo na původně partyzánském shromáždění na Petrovoj gori v březnu 1990. V květnu pak došlo k nevídané rvačce mezi fanoušky Dinama Záhřeb a Crvene zvezdy. Skandována byla nacionalistická hesla jak ze strany fanoušků srbských, tak chorvatských.
Jugoslávská lidová armáda, která se přirozeně obávala vypuknutí násilností, nechala v roce 1989 a 1990 zabavit všechny zbraně, kterými disponovaly jednotky místní teritoriální obrany (republikové armády). To v chorvatském politickém vedení vyvolalo urgentní potřebu získat jakoukoliv cestou zbraně a mediální diskuze o tom, jestli skutečně chorvatská vláda zajišťuje tajnými kanály zbraně z bývalé Východní Evropy. Dle Dejana Joviće byly do Chorvatska na konci roku 1990 převáženy zbraně z Maďarska přes hraniční řeku Drinu. Další zbraně potom přicestovaly z bývalého Východního Německa.[22]
Na konci srpna 1990Srbové přijali Dekleraci suverenity a autonomie srbského lidu, která měla chránit jejich zájmy, pokud se Chorvatsko skutečně odtrhne od federace. Tu schválili referendem a ve městě Knin ustanovili centrum tohoto nového autonomního regionu. Ten byl uznán ústavnímsoudem mladé republiky za neplatný a z chorvatské strany zrušen. K naplnění tohoto rozhodnutí však bylo potřeba síly; do krizových oblastí byly vyslány jednotky chorvatské policie, a došlo tak k prvním nepokojům.
Samostatné Chorvatsko
Vyhlášení nezávislosti
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
30. května1991 rozhodl parlament v Záhřebu, že země se odtrhne od federace, pokud nebude do konce června dosaženo dohody o novém státoprávním uspořádání Jugoslávie. Obdobný krok učinilo i vedení Slovinska.
Ve stejný den Srbové vyhlásili Republiku Srbská Krajina jako samostatnou součást SFRJ, kde platily pouze srbské zákony. Mnoho obyvatel tehdejší Jugoslávie protestovalo v hlavním městě Bělehradě, demonstrující však rozehnala armáda. Tím zároveň i manifestovala svoje odhodlání bránit stát a potlačit národnostní nepokoje. Spory o okolí Plitvice mezi Srby a Chorvaty, kde navíc intervenovala i Jugoslávská lidová armáda, ukazovaly stále jasně, že konflikt eskaluje. Během několika letních měsíců získali srbští povstalci celou oblast pod svojí kontrolu. Chorvatské obyvatelstvo bylo vyháněno.[23]
Chorvatská válka za nezávislost – během léta 1991 se řada oblastí obývaných Srby proměnila velmi rychle ve válečnou zónu – poprvé od Druhé světové války zažila Evropa konflikt takového rozsahu
Jugoslávská armáda podpořila Srby žijící v Chorvatsku, začala válka. Objevil se však ještě další spor, a tím byla Bosna a Hercegovina, která se již také postupně oddělovala od umírajícího státu. Jako kompromis Srbové předložili plán přestavby země v konfederaci, na to bylo ale již příliš pozdě – země chtěly nezávislost. Do roku 1992 získali Srbové kontrolu nad jednou třetinou území Chorvatska, poškozena již byla města Vukovar a Dubrovník. Přestože v roce 1994 obě strany souhlasily se zastavením palby, rozhovory mezi nimi ztroskotaly. Boje nebylo schopné zastavit ani NATO, OSN či EU. Během roku 1995 provedla chorvatská armáda Operaci Bouře (chorvatskyOperacija Oluja), během níž se její síly rychle zmocnily západní části Slavonie, bylo vyhnáno na 200 000 Srbů a několik tisíc zabito. Armáda byla schopná se přesunout dále do východní Slavonie, tento přesun, který by donutil opustit domovy podstatně více Srbů, však byl pod nátlakem USA zrušen. Území Východní Slavonie bylo předáno pod správu OSN po tři roky, na začátku roku 1998 byla oblast opět předána Chorvatské vládě a zbývající Srbové, kteří zde žili, se stali chorvatskými občany.
Chorvatsko na cestě k integraci do evropských struktur
Nezávislé Chorvatsko bylo po ukončení všech bojů z velké části zničené; hlavně ve východní Slavonii a v dalmatském vnitrozemí, stalo se příjemcem mezinárodní pomoci (pomáhají tu USA a EU ještě dnes). Za vlády Franja Tuđmana byly navíc „národnostní otázky důležitější než demokracie“. Následkem toho bylo omezování tisku a pouze částečná spolupráce s Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). V roce 2000 byl prezidentem země zvolen spolupracovník Tuđmana, Stjepan Mesić, který slíbil, že Chorvatsko se stane mírumilovnější a evropštější zemí. Země měla také ambice vstoupit do NATO a Evropské unie; poslední překážka, generál Ante Gotovina, jehož vydání si země EU vyžádaly pro zahájení vstupních rozhovorů se zemí, byla splněna teprve v prosinci roku 2005.[24] 1. dubna 2009 bylo Chorvatsko přijato do NATO.[25] 1. července 2013 se Chorvatsko stalo členem EU.[26].
↑ŠIDAK, Jaroslav. Hrvatski narodni preporod – ilirski pokret. Zagreb: Školska knjiga, 1988. Kapitola Hrvatske zemlje od 1815. do pojave ilirskog pokreta 1835 godine., s. 63. (chorvatština)
↑ abŠIDAK, Jaroslav. Hrvatski narodni preporod – ilirski pokret. Zagreb: Školska knjiga, 1988. Kapitola Hrvatske zemlje od 1815. do pojave ilirskog pokreta 1835 godine., s. 64. (chorvatština)
↑ŠIDAK, Jaroslav. Hrvatski narodni preporod – ilirski pokret. Zagreb: Školska knjiga, 1988. Kapitola Hrvatske zemlje od 1815. do pojave ilirskog pokreta 1835 godine., s. 65. (chorvatština)
↑BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing ISBN9536168502. S. 21. (chorvatština)
↑BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing ISBN9536168502. S. 18. (chorvatština)
↑GRANDITS, Hannes; TAYLOR, Karin. Sunčana strana Jugoslavije: Povijest turizma u socijalizmu. Záhřeb: CEU Press, 2013. ISBN978-953-7963-03-3. Kapitola XYZ, s. 34. (chorvatština)
↑ abPOPOV, Nebojša. Srpska strana rata – I. deo. Bělehrad: Samizdat B92, 2002. Kapitola Jugoslavija kao zabluda, s. 111. (srbština)
↑RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN0-8133-3905-7. S. 60. (angličtina)
↑RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN0-8133-3905-7. S. 67. (angličtina)
↑HROMÁDKA, Martin. Generál Gotovina už je v haagském vězení. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2005-12-10 [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
↑NOVÁK, Pavel. Albánie a Chorvatsko se dnes formálně stanou členy NATO. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2009-04-01 [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
↑ Berliner Zeitung: Croatia to join EU on 1 July 2013. www.focus-fen.net [online]. [cit. 2011-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-14.
↑SCHMIEDOVÁ, Kateřina. Příštím chorvatským prezidentem bude expremiér Milanović, ve volbách porazil současnou hlavu státu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-05 [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
↑NOVÁK, Pavel. Do Chorvatska bez kontrol. Země vstoupí do schengenského prostoru, začne platit eurem. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-12-30 [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
Literatura
KUPKA, Jiří. Balkánský sud prachu. Český Těšin: Agave, 2003. ISBN80-86160-76-9.
RAMET, Sabrina P., Konrad CLEWING a Reneo LUKIĆ, ed. Croatia since independence: war, politics, society, foreign relations. München: R. Oldenbourg, 2008. Südosteuropäische Arbeiten. ISBN 978-3-486-58043-3.
العلاقات الكورية الشمالية الليبيرية كوريا الشمالية ليبيريا كوريا الشمالية ليبيريا تعديل مصدري - تعديل العلاقات الكورية الشمالية الليبيرية هي العلاقات الثنائية التي تجمع بين كوريا الشمالية وليبيريا.[1][2][3][4][5] مقارنة بين البلدين هذه مق
Qualificazioni al campionato mondiale di calcio 2014 Competizione Qualificazioni al campionato mondiale di calcio 2014 Sport Calcio Edizione 19ª Date dal 30 marzo 2011al 20 novembre 2013 Cronologia della competizione 2010 2018 Manuale Voce principale: Campionato mondiale di calcio 2014. 204 squadre hanno partecipato alle qualificazioni per il Campionato mondiale di calcio 2014 per un totale di 32 posti disponibili per la fase finale. Il Brasile (come paese ospitante) si è qualificato automa...
Bandeira progressista do orgulho Adoção julho de 2018 (5 anos) Criador Daniel Quasar [en] Descrição Bandeira do orgulho arco-íris vermelha, laranja, amarela, verde, azul e roxa com uma divisa lateral à esquerda que apresenta listras de cor preta, marrom, azul clara, rosa e branca. A bandeira progressista do orgulho,[1] também chamada de bandeira do progresso (em inglês: Progress pride flag) ou bandeira do orgulho LGBT inclusiva, é uma variante inclusiva da ...
ЛанікаНародилася 380 до н. е.Померла 4 століття до н. е.Країна Стародавня МакедоніяДіяльність годувальниця, медична сестраБрати, сестри Кліт ЧорнийУ шлюбі з Andronicus of Olynthusd Ланіка (дав.-гр. Λανίκη дав.-гр. Λανίκη ; IV століття до н. е.) — македонська аристократка, год...
Kabupaten Rokan HuluKabupatenTranskripsi bahasa daerah • Abjad Jawiروكن هولوKawasan Kantor Bupati dan Masjid Islamic Center Rokan Hulu di Pasir Pangaraian LambangPetaKabupaten Rokan HuluPetaTampilkan peta SumatraKabupaten Rokan HuluKabupaten Rokan Hulu (Indonesia)Tampilkan peta IndonesiaKoordinat: 0°56′N 100°30′E / 0.93°N 100.5°E / 0.93; 100.5Negara IndonesiaProvinsiRiauIbu kotaPasir PengaraianJumlah satuan pemerintahan Daftar Keca...
Artikel ini sebatang kara, artinya tidak ada artikel lain yang memiliki pranala balik ke halaman ini.Bantulah menambah pranala ke artikel ini dari artikel yang berhubungan atau coba peralatan pencari pranala.Tag ini diberikan pada Oktober 2022. Dubek Ltd.דובק בעמMarkas besar Dubek di Petach TikvaIndustriTembakauDidirikan1935; 88 tahun lalu (1935)PendiriMartin GehlKantorpusat9 Gehl Martin St., Kiryat Aryeh, Petah Tikva, IsraelTokohkunciRoy Gehl (Ketua)Arie Zief (CEO)Karyawan300[...
Gemeinde Uithoorn Flagge Wappen Provinz Noord-Holland Bürgermeister Pieter Heiliegers (VVD)[1] Sitz der Gemeinde Uithoorn Fläche – Land – Wasser 19,42 km218,22 km21,2 km2 CBS-Code 0451 Einwohner 31.436 (1. Jan. 2023[2]) Bevölkerungsdichte 1619 Einwohner/km2 Koordinaten 52° 15′ N, 4° 50′ O52.2422222222224.825Koordinaten: 52° 15′ N, 4° 50′ O Bedeutender Verkehrsweg Vorwahl 0297 Postlei...
Anglo-Irish officer in the British Army The Right HonourableThe Viscount WolseleyField Marshal Lord Wolseley8th Commander-in-Chief of the British ArmyIn office1 November 1895 – 3 January 1901MonarchVictoriaPrime MinisterMarquess of SalisburyPreceded byPrince George, Duke of CambridgeSucceeded byLord Frederick RobertsGovernor of TransvaalIn office29 September 1879 – 27 April 1880Preceded byOwen LanyonSucceeded byPosition abolishedThe Viscount Milner (1901)Governor of the ...
Collection of gods of a particular religion or mythos For other uses, see Pantheon (disambiguation). Look up pantheon in Wiktionary, the free dictionary. A pantheon of Hindu deities being worshipped during Durga Puja festivities in Kolkata, India Mythology Mythologies Albanian Arabian Armenian Australian Aboriginal Amazigh Baltic (Latvian - Lithuanian - Prussian) Basque Bantu Brazilian Buddhist Catalan Cantabrian Celtic Breton Cornish Irish Scottish Welsh Chinese Christian Efik Egyptian Engli...
جزء من سلسلة حولحزب الله أيديولوجيا تاريخ علم علاقات خارجية تمويل أنشطة سياسية كتلة الوفاء للمقاومة أحداث 7 أيار الاحتجاجات اللبنانية 2006–08 اتفاق الدوحة (2008) الأنشطة العسكرية الحرب الأهلية اللبنانية (تفجير السفارة الأمريكية في بيروتحرب المخيمات) الصراع في جنوب لبنان (1982-200...
Tanzânia nos Jogos Olímpicos de Verão de 1980 Comitê Olímpico Nacional Código do COI TAN Nome Tanzania Olympic Committee Jogos Olímpicos de Verão de 1980 Sede Moscou, União Soviética Competidores 41 (36 homens e 5 mulheres) em 3 esportes Medalhas Pos.28º 0 2 0 2 Participações nos Jogos Olímpicos Verão 1964* • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 • 2020*Como Tanganica A Tanzânia competiu n...
This article needs to be updated. Please help update this article to reflect recent events or newly available information. (May 2018) American TV series or program Guy's Big BiteGenreCooking showCreated byFood NetworkStarringGuy FieriCountry of originUnited StatesNo. of seasons19No. of episodes191ProductionRunning timeapprox. 22 minutesOriginal releaseNetworkFood NetworkReleaseJune 25, 2006 (2006-06-25) –December 18, 2016 (2016-12-18) Guy's Big Bite is a Food Network sho...
Biogeochemical iodine cycle: Inventories are in Tg iodine per year. Labeled flux arrows are in Gg iodine per year. Unlabeled inventories (sinks) and fluxes are of unknown quantities. Iodine cycles through the lithosphere, atmosphere, hydrosphere, and biosphere. [1][2][3][4] Freshwater iodine is calculated by subtracting oceanic iodine[4] from total iodine in the hydrosphere.[1] In oceans sediments and crust, iodine is replenished by sedimentatio...
For other films as well as other uses, see Prey (disambiguation) § Film. 2007 South African filmPreyOfficial teaser posterDirected byDarrell RoodtWritten byJeff WadlowBeau BaumanDarrell RoodtProduced byBernice SpringAnant SinghStarringCarly SchroederPeter WellerBridget MoynahanCinematographyMichael BrierleyEdited byAvril BeukesRyan KushnerMusic byTony HumeckeProductioncompaniesAnant Singh ProductionVideovision EntertainmentDistant HorizonIngenious Film PartnersDistributed byThe Weinstei...
Russian epic poetry For other uses, see Bylina (disambiguation). Dobrynya Nikitich rescues Zabava Putyatichna from the dragon Gorynych, by Ivan Bilibin Look up bylina in Wiktionary, the free dictionary. Russian Wikisource has original text related to this article: Былины A bylina (Russian: былина, IPA: [bɨˈlʲinə]; pl. былины, byliny) is a type of Russian oral epic poem.[1][2] The oldest byliny are set in the 10th to 12th centuries in Kievan R...
American songwriter This biography of a living person needs additional citations for verification. Please help by adding reliable sources. Contentious material about living persons that is unsourced or poorly sourced must be removed immediately from the article and its talk page, especially if potentially libelous.Find sources: H. B. Barnum – news · newspapers · books · scholar · JSTOR (April 2020) (Learn how and when to remove this template message) H...
Strong tropical cyclone which affected Tonga Severe Tropical Cyclone GitaCategory 5 severe tropical cyclone (Aus scale)Category 4 tropical cyclone (SSHWS)Cyclone Gita at peak intensity south of Fiji on 14 FebruaryFormed3 February 2018Dissipated22 February 2018(Extratropical after 19 February) Highest winds10-minute sustained: 205 km/h (125 mph) 1-minute sustained: 230 km/h (145 mph) Lowest pressure927 hPa (mbar); 27.37 inHg Fatalities1 direct, 1 indirect, 1 presumedDamageAt least $25...
Der Titel dieses Artikels ist mehrdeutig. Weitere Bedeutungen sind unter Khevenhüller (Begriffsklärung) aufgeführt. Wappen derer von Khevenhüller Die Khevenhüller sind ein in Kärnten beheimatetes Adelsgeschlecht, das dort seit 1396 urkundlich nachweisbar ist und seinen Stammsitz auf Burg Landskron hatte. 1566 erfolgte die Erhebung in den Freiherrenstand. Im 16. Jahrhundert teilte es sich in die zwei Hauptlinien Khevenhüller-Frankenburg (1593 Reichsgrafen) und Khevenhüller-Hochosterwit...
2022 mixed martial arts event UFC 278: Usman vs. Edwards 2The poster for UFC 278: Usman vs. Edwards 2InformationPromotionUltimate Fighting ChampionshipDateAugust 20, 2022 (2022-08-20)VenueVivint ArenaCitySalt Lake City, Utah, United StatesAttendance18,321[1]Total gate$4,297,655[1]Event chronology UFC on ESPN: Vera vs. Cruz UFC 278: Usman vs. Edwards 2 UFC Fight Night: Gane vs. Tuivasa UFC 278: Usman vs. Edwards 2 was a mixed martial arts event produced by the Ul...
يفتقر محتوى هذه المقالة إلى الاستشهاد بمصادر. فضلاً، ساهم في تطوير هذه المقالة من خلال إضافة مصادر موثوق بها. أي معلومات غير موثقة يمكن التشكيك بها وإزالتها. (فبراير 2016) أمير البرتغال (البرتغالية:Príncipe de Portugal) لقب أُعطي لولي عهد البرتغال من عام 1433 حتى 1645 هو لقب يُفرق انفانتي ا...
.jpg)
