Bohumil Kučera (22. března 1874 Semily – 16. dubna 1921 Praha) byl český fyzik.
Narodil se v Semilech jako syn Václava Kučery a Anny rozené Čihákové z Jilemnice.[3] Vystudoval fyziku na Univerzitě Karlově v Praze a byl prvním vědcem v českých zemích zkoumajícím nově objevené účinky radioaktivity. V roce 1912 se stal profesorem experimentální fyziky na Univerzitě Karlově. Jako vůbec první studoval kapky rtuťovou kapkovou elektrodu k přesnému měření povrchového napětí (popsáno v knize Zur Oberflächenspannung polarisiertem von Quecksilber, 1903). Jeho habilitační práce byla základem pro objev polarografie Jaroslavem Heyrovským.
Zemřel kvůli svému bohémskému životnímu stylu.[zdroj?] Zemřel na nedomykavost chlopní aorty a degeneraci srdce.[4] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech[5].