Bořetice (německy Boretitz) jsou vesnice v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Leží zhruba 12 km jihovýchodně od Hustopečí, na břehu Trkmanky. Bořetice sousedí na severu s Němčičkami a Kobylím, na východě s Vrbicí (místně Vrbicú) a na západě s Velkými Pavlovicemi. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel. Obec je součástí Svazku obcí Modré Hory a Mikroregionu Hustopečsko. Jedná se o vinařskou obec ve Velkopavlovické vinařské podoblasti (viniční tratě Terasy, Kraví hora, Tálky za kostelem, Čtvrtě, Trkmanska).
Název
Název se vyvíjel od varianty de Poratiz (1222), v Borzetycz (1349), v Borzeticz (1361), Borzeticz (1392), na Borzeticzich (1497), z Borzeticz (1522), Boržetycze (1610), Boržeticz (1673), Porschetitz (1720), Boržeticz (1751), Bořetitz a Bořetice (1846). Místní jméno vzniklo z osobního jména Bořata, k němuž byla přidána přípona -ice a znamenalo ves lidí Bořatových. Pojmenování je rodu ženského, čísla pomnožného a genitiv zní Bořetic.[4]
Historie
První dochovaná zmínka o Bořeticích se nalézá v latinsky psané Listině přítlucké z roku 1222, ve které olomoucký biskup Robert určil farní právo kostelu v Přítlukách a na níž je uveden bořetický dědičný rychtář Vít (Wido iudex de Poratitz).[5] Ve středověku vystřídaly mnoho majitelů, v roce 1447 získal obec Jan Kuna z Kunštátu, významný místní hospodář a stavitel. Po něm obec spravoval syn Heralt Kuna z Kunštátu.[5]
Po smrti Heralta v roce 1524 se obce ujala vdova, Magdalena z Lomnice, a následně její vnuk z rodu Tetourů z Tetova. Ti pozvali do vsi asi 60 habánů (novokřtěnců). V roce 1571 byla ves prodána Janu Kropáčovi z Nevědomí, po určitých peripetiích získala vesnici Bohunka ze Žerotína a posléze její syn Zdeněk Žampach z Potštejna. V roce 1605 byly habánské osady včetně Bořetic vypleněny Bočkajovci a údajně zničili místní středověký kostelík, společný dům habánské komuny, tvrz a další usedlosti. O těchto škodách však se v následujících listinách z neznámých důvodů vůbec nehovoří. Na počátku 17. století habáni z vesnice, stejně jako ze zbytku Moravy, vypuzeni.[5]
Během třicetileté války byla vesnice několikrát pleněna, ale ne zcela zničena. Kostel zničený v roce 1605 měl být obnoven už v roce 1680, ale práce byly zastaveny, a tak byla na hřbitově alespoň vystavěna kaple (která byla počátkem 18. století přestavěna na kostel). Na konci 17. století byla obec prodána Lichtenštejnům a Marie Antonie z Lichtenštejna iniciovala v Bořeticích některé významné stavby včetně kostela sv. Anny, který sloužil jako poutní kostel.[5]K obnově fary došlo roku 1879, od roku 1882 má škola, zřízená roku 1826, vlastní budovu. Další školní budova byla zbudována roku 1930.
Obyvatelstvo
Podle sčítání 1930 zde žilo v 296 domech 1212 obyvatel. 1205 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 1 k německé. Žilo zde 1186 římských katolíků, 18 evangelíků, 3 příslušníků Církve československé husitské a 5 židů.[6]
Struktura
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[7][8][9]
| Místní části |
1896 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2013
|
| Počet obyvatel
|
část Bořetice |
850 |
981 |
937 |
1037 |
1142 |
1279 |
1212 |
1291 |
1473 |
1380 |
1334 |
1272 |
1 321 |
1 305
|
| Počet domů
|
část Bořetice |
186 |
197 |
206 |
220 |
238 |
245 |
296 |
340 |
351 |
366 |
371 |
441 |
443 |
|
Obecní správa a politika
Od roku 1990 do roku 2006 byl starostou Václav Petrásek. V letech 2006 až 2014 zastával tuto funkci Václav Surman (KDU-ČSL). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen František Petrásek (Vinaři za obce krásnější).[10]
Znak a vlajka
Znak tvoří červeno-zelený štít. V rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 13 ze dne 1. února 1994 je znak popsán takto:[11]
| „
|
Zeleno-červeně polcený štít, v pravé polovině polní brány, v levé kolmo postavená radlice, obojí zlaté.
|
“
|
Motivy znaku vycházejí ze symboliky staré bořetické pečeti, jež je doložena nejpozději v roce 1656.[12] Radlice je nůž využívaný na krájení „koláče“ po lisování vína.[zdroj?!]
Po roce 1949 nebylo obcím umožněno užívat vlastní znak a musely v razítkách i pečetích užívat státní znak. Až zákon o obecním zřízení z roku 1990 umožnil opět využití obecního znaku a praporu, na základě udělení České národní rady, resp. Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Bořetice podaly žádost, jež zahrnovala znak vycházející z někdejší pečeti a červeno-žlutě čtvrcenou vlajku se znakem v jejím středu, která však nebyla schválena. Po jednáních byla zvolena vlajka s dvěma svislými pruhy, žerďovým zeleným a vlajícím červeným.[12]
Jelikož dekret obsahuje pouze slovní popis bez vyobrazení, obec zadala kresbu znaku novému výtvarníkovi. Ten změnil tvar štítu i zobrazení polních bran oproti vyobrazení, jež bylo součástí žádosti, směrem k podobě někdejší pečeti. To není na závadu, zároveň však zaměnil strany znaku, takže mnoho tiskovin s jeho dílem neodpovídá definici uděleného znaku. Ivan Štarha v knize Bořetice v proměnách času proto hovoří v souvislosti s touto variantou spíše o logu obce nežli o znaku.[12]
Pamětihodnosti
- Kostel svaté Anny
- Hřbitovní zeď s barokní branou
- Smírčí kámen
- Boží muka v Zázmoníkách
- Boží muka u Rozhledny
- Poklona svatému Floriánu
- Poklona svatému Janu Nepomuckému
- Rozhledna Kraví hora
Zajímavosti
Galerie
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku A-L. Svazek I. Praha: Academia, 1970. S. 98.
- ↑ a b c d KOLEKTIV, autorů. Bořetice v proměnách času. Bořetice: Pro obec Bořetice vydal Petr Brázda, 2013. 488 s. ISBN 978-80-87387-23-8. Kapitola II. Historie obce.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha: Orbis, 1935. 212 s. S. 49.
- ↑ Bořetice - obec/město (okr. Břeclav) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2012-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. Heslo Bořetice, s. 489. Archivováno 24. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2002 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 630 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Břeclav, s. 640. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ SPĚVÁK, Přemysl. Souboj koalic o radnici. Petrásek vystřídal v Bořeticích Surmana. Břeclavský deník [online]. 2014-11-09 [cit. 2014-11-09]. Dostupné online.
- ↑ Registr komunálních symbolů: Bořetice [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18.
- ↑ a b c ŠTARHA, Ivan. Bořetice v proměnách času. Příprava vydání Emil Kordiovský. Bořetice: Pro obec Bořetice vydal Petr Brázda, 2013. 488 s. ISBN 978-80-87387-23-8. Kapitola Znak a prapor Bořetic.
- ↑ Vesnice roku
- ↑ Svobodná spolková republika Kraví hora [online]. Svobodná spolková republika Kraví hora, 2010 [cit. 2013-01-19]. Kapitola Republika Kraví hory. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-29.
Literatura
- KOLEKTIV, autorů. Bořetice v proměnách času. Bořetice: Pro obec Bořetice vydal Petr Brázda, 2013. 488 s. ISBN 978-80-87387-23-8.
Související články
Externí odkazy
.svg)
