Železniční nehoda v Podivíně byla srážka rychlíku a autobusu ČSAD na železničním přejezdu v Podivíně na Břeclavsku, ke které došlo 21. prosince 1950. Zemřelo při ní 34 lidí a dalších 56 lidí bylo zraněno.[1] Autobus jel z Podivína do Velkých Bílovic, na přejezdu se v 16.30 hod.[2] střetl s rychlíkem č. 25 jedoucím z Bratislavy do Brna. Podle přímé účastnice nehody byl autobus před blížícími se vánočními svátky plný cestujících.[3]
Místo události na mapě
ČR
Nehoda a následky
Autobus ČSAD zastavil před železničním přejezdem se závorami, které byly stažené dolů kvůli osobnímu vlaku č. 708 a posunovací soupravě pohybující se v prostoru stavědla č. 1.[4] Když tyto přejely, signalista závory zvedl, přestože se k přejezdu v tu chvíli blížil ještě jiný vlak, a to rychlík č. 25. Autobus vjel po zvednutí závor na železniční přejezd směrem od Podivína, zároveň s protijedoucím nákladním automobilem ve směru k Podivínu. Řidič autobusu snížil rychlost a uvolnil průjezd nákladnímu vozu, který ještě stihl včas opustit prostor. Následně došlo ke střetu přední části autobusu a rychlíku č. 25 v plné rychlosti, náraz autobus otočil a byl vlečen asi 15 m směrem ke stanici. Ve vzdálenosti asi 80 metrů od přejezdu ještě došlo k vykolejení lokomotivy vlakové soupravy.[2]
Představitelé tehdejšího politického režimu nikdy nezveřejnili přesný počet obětí, neoficiální zdroje mluvily o 45 mrtvých.[3] V „Úřední zprávě o železničním neštěstí u Podivína“ z 22. 12. 1950 se uvádí: „Neštěstí si vyžádalo smrt 30 osob. Je pravděpodobné, že se tento počet o tři nebo čtyři osoby zvýší, až budou tělesné pozůstatky z trosek zcela vyproštěny. Zraněno bylo 56 osob, některé z nich velmi těžce.“ [2]
Na Štědrý den roku 1950 se na náměstí v Podivíně konal státní pohřeb, na který přišlo přes 5000 lidí. Mezi nimi byla též vládní delegace s ministry či pražský primátor Václav Vacek. Náměstek předsedy vlády Zdeněk Fierlinger prohlásil mimo jiné:[3]
| „
|
Připadá mi smutný úkol, abych jménem prezidenta republiky Klementa Gottwalda a jménem vlády vyjádřil hluboký zármutek a upřímnou soustrast všem pozůstalým. Bol a žal s pozůstalými sdílí všechen náš lid.
|
“
|
Signalista, který zvedl závory, byl odsouzen k pěti letům vězení, což byl podle tehdejších zákonů nejvyšší možný trest. Po třech letech strávených ve vězení zemřel.[3]
Památník
V roce 2020 byl na místě nehody postaven památník ve tvaru výstražného kříže připomínající toto neštěstí.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ ČTK. Nejhorší železniční nehody se v Česku staly v letech 1960 a 1953. Zákruta.cz [online]. 2010-11-11 [cit. 2012-09-10]. Dostupné online. ISSN 1802-8608.
- ↑ a b c Úřední zpráva o železničním neštěstí u Podivína. Rudé právo. 1950-12-23, roč. 31, čís. 303, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b c d MARTIN, Vrbas. Slzy, krev a zmatek. Zkáza přijela před Vánoci 1950 po kolejích. E15 [online]. 2010-12-05 [cit. 2012-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Železniční stanice Podivín [online]. [cit. 2021-01-02]. Fotografie stavědla. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Neštěstí na přejezdu u Podivína připomíná nový památník. Zdopravy.cz [online]. Avizer Z, s.r.o., 2020-12-22 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
.jpg)
