Od roku 1994 vede četné soudní spory s českým státem; od roku 1994 byl několikrát odsouzen za různé trestné činy a posléze osvobozen, v souvislosti s těmito spory taktéž vysoudil různá finanční odškodnění. Některé civilní i trestní případy nejsou dodnes (2018) uzavřeny.
Během studia se přátelil s disidenty a pronásledovanými lidmi zejména z řad adventistické církve, pro které pořádal společně s Pavlem Martáskem přednášky o Svaté zemi. Roku 1975 se zúčastnil hladovky na švédském velvyslanectví v ČSSR, kterou kurdští studenti protestovali proti vydávání kurdských studentů z ČSSR do Iráku pod vedením Saddáma Husajna. Roku 1976 spoluzaložil s Prof. Dr. Pavel Marťásek DrSc.[6] a Vladimir Kořenský v komunistickém Československu ilegální nakladatelství ARARAT, jež se věnovalo samizdatovým publikacím mj. jeho vlastních děl o Kurdech a Kurdistánu v češtině a děl francouzských autorů z University Sorbonne Prof. Joyce Blau ve francouzštině.[7][8][9][10][5][11]
V roce 1978 se podílel na založení kurdského Červeného půlměsíce. V roce 1979 absolvoval Fakultu všeobecného lékařstvíUniverzity Karlovy, pak mu nebylo prodlouženo vízum a byl vyhoštěn z ČSSR. Následně odjel do Paříže, kde mu bylo uděleno výzkumní stipendium na Pasteurově ústavu; namísto toho však v březnu 1980 odjel jako humanitární pracovník právě vznikající organizace Lékaři bez hranic do Íránu a posléze do Iráku. V listopadu téhož roku mu turecká vláda za jeho angažmá v rámci MSF odebrala cestovní pas.[5]
Působení v SRN
V roce 1981 získal status politického uprchlíka ve Spolkové republice Německo, kde začal spolupracovat s hnutím Amnesty International. O dva roky později byl jedním ze zakládajících členů Institut Kurde de Paris a rovněž kurdského institutu v Bonnu; až do roku 1988 byl jeho ředitelem.[12][13]
V roce 1987 vytvořil s pomocí protestantské církve kurdské vysílání celosvětové rozhlasové stanice Radio Monte Carlo. V letech 1987–1988 přednášel na různých místech Evropy o lidských a kulturních právech menšin a Romů.[5] V roce 1988 poprvé v kurdské historii nejen že zahájil kurdské vysílání na krátkých vlnách v Rádio Monte Carlo, ale účinkoval i sám osobně.[14]
Po roce 1989
Yekta Uzunoğlu s Václavem Havlem (2006)
Krátce po Sametové revoluci se vrátil do ČSFR, kde koncem roku 1990 založil pobočku své obchodní společnosti[1][2]. Od roku 1991 uveřejňoval články týkající se lidských práv a pořádal mezinárodní semináře k ekonomickým reformám v ČSFR. V roce 1992 se podílel na vzniku československo-turecké bilaterální smlouvy o spolupráci v oblasti boje proti organizovanému zločinu. V roce 1993 založil v ČR, Německu a Turecku různé obchodně-výrobní společnosti. V roce 1994 podepsal smlouvu s firmou ŠKODA-Praha, čímž se jedna z jeho firem stala výhradním zástupcem automobilky na Středním východě. V roce 1996 mu bylo uděleno německé občanství.[5]
V říjnu 2015 uspořádal Uzunoglu na pozvání syrských kurdských ozbrojených sil YPG a YPJ návštěvu poslance Evropského parlamentu Jaromíra Štětiny do Kobane. Společně překročili 800 km přes syrský Kurdistán, Rojavu. Jaromír Štětina ve funkci místopředsedy podvýboru Evropského parlamentu vyzval zástupce syrských Kurdů a jejich organizací YPG a YPJ k návštěvě Evropského parlamentu a zasedání Výboru, aby byli svědky situace na místě.[15][16]
Soudní spory s českým státem
Obvinění z mučení (1994–2007)
V noci z 13. na 14. září 1994 byl Uzunoğlu spolu s třemi dalšími Kurdy zadržen příslušníky OBOZ pod osobním velením Josefa Opavy (později odsouzeného jako člen takzvaného Berdychova gangu), a až do uvalení vazby o téměř tři dny později (s překročením tehdejší zákonné lhůty 24 hodin, tedy protiprávně) zadržován.[17][18][19]
16. září 1994 byla na Uzunoğlua uvalena vazba. Dle tiskové zprávy detektiva OBOZ, Jiřího Gregora, Uzunoğlu „obchodoval se zbraněmi a drogami". Oficiálně byl však o měsíc později obviněn z „mučení, přípravy trojnásobné vraždy, nedovoleného ozbrojování a podvodů v obchodní činnosti"
Do 10. dubna 1995 byly všechny části obvinění staženy zpět jakožto bezpředmětné, s výjimkou mučení. Toho se měl Uzunoğlu dopustit v noci z 8. na 9. září na Otanu Göksenovi a večer 13. září na dvou osobách (včetně vlastního bratrance). V obou případech měli Uzunoğluovi asistovat zbylé tři zadržené osoby, z nichž jedna je jeho synovcem – ten však byl dle spisu zatčen už odpoledne, tedy před údajným mučením. Ani v této podobě však nebyla obžaloba Městským soudem v Praze přijata, rozhodnutí definitivně potvrdil 14. února 1995Vrchní soud v Praze.[20]
Mezitím byla šestiměsíční vazba celkem čtyřikrát prodloužena, naposledy kvůli překročení zákonné hranice dvou let dokonce Nejvyšším soudem České republiky. V té době byl dle tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla i týrán.[20][5]
12. března 1997 byl Uzunoğlu propuštěn z vazby a ihned podal trestní oznámení na Jiřího Gregora za „pomluvu a lživou zprávu poskytnutou ČTK“. V květnu odjel navštívit rodinu do Turecka, odkud mu v červnu bylo zakázáno vyjet.[5]
V té době byl nadále stíhán pro údajné omezování osobní svobody a mučení tureckého ilegála-emigranta Otana Göksela aias Gürkana Gönena[21][22][22][23].[24] Toto jméno bylo během procesu obžalovaným prokázáno jako falešné a dotyčný přiznal, že v ČR žije už od 80. let na falešný pas. Začal tvrdit, že se jmenuje Gurkan Gönen, nicméně i pravost této identity byla obžalovaným u soudu zpochybněna.[25] Dle zprávy Inspekce MV ČR pracoval Göksen/Gönen jako agent přímo pod kpt. Horákem, jenž řídil zatčení Uzunoğlua.[26] Rovněž byl dlouhodobým konfidentem StB.[26]
Yekta Uzunoglu se světícím biskupem pražským Mons. Václavem Malým 21.12. 2015
V březnu 2007 Uzunoğlu zahájil na protest proti vleklému procesu hladovku, kterou po 11 dnech ukončil, jednodenní hladovkou ho podpořila řada lidí včetně bývalého prezidenta Václava Havla.[31]
Dne 29. března 2007 uložil Obvodní soud pro Prahu 4 Uzunoğluovi za „vydírání a mučení jednoho cizince“ (Gürkena Gönena) dvouletý podmíněný trest vězení se zkušební dobou na pět let a zprostil jej obžaloby „z mučení dalších dvou cizinců“. Jeho dva spoluobžalované, souzené v nepřítomnosti, odsoudil soud k vyhoštění na deset let. Uzunoğlu označil rozhodnutí soudu za fašizující a proti verdiktu se odvolal, obavy o spravedlivý průběh procesu vyjádřila podle tisku i mezinárodní organizace Amnesty International.[32][20][33]
31. července 2007 jej odvolací pražský městský soud osvobodil a zrušil tak dřívější rozsudek obvodního soudu.[34]
Obvinění z dalších trestních činů (od 2016)
Dne 3. března 2016 byla na něj u Okresního soudu Praha-východ podána obžaloba pro trestný čin křivého obvinění a dva přečiny pomluvy. V této věci proběhlo jediné hlavní líčení v prosinci 2016; další byly zrušeny na žádost Uzunogly a v důsledku omluv, odůvodněných lékařskými zprávami ze švýcarských a egyptských nemocnic. Jelikož se v mezidobí, kdy měl být léčen, věnoval publicistické činnosti a na sociální síti a dalších webech prezentoval cestovatelské fotografie z různých zemí světa, byl soudem v březnu 2017 vyzván, aby doložil podrobné lékařské zprávy o svých hospitalizacích a sdělil, kde se v tomto období pohyboval.[35]
Protože Uzunoğlu na výzvu soudu nereagoval (a to ani v prodloužené lhůtě), dne 21. dubna 2017 byl vydán soudní příkaz k jeho zatčení, jež proběhlo dne 28. dubna 2017. Dalšího dne byl nicméně přijat jeho písemný slib a jeho vazba byla nahrazena probačním dohledem. Uzunoglu okamžitě podal proti tomuto usnesení okresního soudu stížnost ke Krajskému soudu v Praze, která byla dne 30. dubna 2017 zamítnuta.[35]
Uzunoğlu pak proti rozhodnutím obou nižších soudů podal ústavní stížnost, v níž namítal porušení svého práva na zákonného soudce; rozhodovala o něm totiž soudkyně okresního soudu, která u něj předtím nařídila domovní prohlídku. K tomuto pochybení podle něj nepřihlédl ani krajský soud. Ústavní soud jeho stížnost přijal, nálezem ze dne 2. února 2018 rozhodl, že je částečně důvodná (napadená rozhodnutí z důvodu porušení stěžovatelova práva na zákonného soudce zrušil, ale neposuzoval jejich obsah) a usnesení obou soudů proto zrušil.[35]
Zatykač Turecka v roce 2019
V roce 2015 navštívili na žádost poslance Jaromíra Štětiny, místopředsedy Výboru pro bezpečnost a obranu Evropského parlamentu, Dr. Yekta Uzunoğlu s poslancem Evropského parlamentu Jaromírem Štětinou Severní Sýrii - Rojavu, aby se přesvědčili o situaci ve válce proti ISIS.[36][37] Po návratu z cesty MUDr. Uzunoglu sdílel několik fotografií z jejich návštěvy na své stránce Twitter, které byly stejné jako fotografie, co sdílel poslanec Jaromír Štětina na svém osobním účtu Twitter a tyto fotografie lze nalézt také na oficiální webové stránce EP. V lednu 2019 Turecko vydalo zatykač na MUDr. Uzunoglu právě kvůli těmto fotografiím na jeho stránce Twitter. Aby se zabránilo uvěznění MUDr. Uzunoglu, který je německým občanem, v ČR a jeho vydání do Turecka, Amnesty International, kurdský PEN klub a poslanci EP varovali německou i českou vládu před tímto krokem.[38][39][40][40]
Siverek Kültür Gazetesi(Kulturní Noviny Siverek) - Spolu s významným kurdským právníkem panem Necati Siyahanem vydával kulturní měsíčník kurdského města Siverek, 1970
Ronahi (Světlo) - Součinnost v kurdském časopisu, 1971-1973
Láska u Kurdů - Publikováno v letech 1976-1979 samizdat, dostupné v knihovně Libri Prohibiti.
Plandayîna Malbatê(Plánování Rodiny) - Spoluautoři: PRO FAMILIA, Německo a IOOD London, UK., Bonn, 1985
Kurdsko-Německého a Německo-Kurdsko Slovníku - 1987
První Pomoc Na Místě Nehody - autor Vydavatelé: Kurdský institut SRN, něm. Červený kříž, Ministerstvo zdravotnictví, dopravy, obrany, práce, sociální péče, a další
Poradce pro Kurdské ženy v SRN - autor dvojjazyčné brožurky jako poradce pro ženy migrantů. Vydavatel: Kurdský Institut a Ministerstvo práce a sociální péče ve Vestfálsku – Sev. Porýní, SRN
Wenn Man ins Krankenhaus Musst[41](Když Už člověk Do Nemocnice Musí) - vydavatel: Německý Červený kříž a Kurdský Institut.
Antologie Kurdské Hudby[41] - vydal 8 hudebních kazet, jednalo se o autentickou kurdskou lidovou hudbu a v té době se jednalo o největší antologii vůbec. 1984
Zindandan Çığlıklar - Qirîna Zindanan(Výkřiky Ze žaláře) - Kniha Yekta Uzunoglu, která je první knihou, kterou vydal v Turecku. İzan Publising House, 2021
Apê Mûsa 100 Yaşında! (Musa Anter Je 100 Let Starý!) - Kniha napsaná na památku Musa Antera, která spojila Yektu Uzunoğlu a mnoho známých autorů, Aram Publishing House, 2020
Nataşa - Kniha kurdského básníka Necati Siyahkana, která byla znovu vydána s prologem Yekta Uzunoğlu, Nakladatelství İzan, 2021[42]
Bîranîn - Kniha Yekta Uzunoğlu, která je první kurdskou knihou, kterou vydal v Turecku. Nakladatelství Sitav, 2021[43]
33 kurşun -(33 Střel) -Překlad a vydání knihyAhmed Arifdo češtiny, 2014 - VydalČeského PEN Klub
Hasretiden Prangalar Eskittim - (Touhou Po Tobě Mi Pouta Zrezavěla ) - Ahmed Arif: přebásnil Václav Daněk Nakladatelství Olgy a Olega Krylových, Praha 2009, vyšlo jako 2. svazek knihovničkyČeského PEN Klubua Člověka v tísni
Ocenění
V dubnu 2006 obdržel Cenu Františka Kriegla, již uděluje Nadace Charty 77, a to „za dlouholetý a neohrožený boj za lidská práva a lidskou důstojnost jak za komunistického režimu (zakončený jeho vyhoštěním z Československa v roce 1979), tak i po listopadu 1989, kdy byl v roce 1994 zatčen a celých 31 měsíců vězněn, a již skoro 12 let se na české polistopadové justicí domáhá spravedlivého procesu a očištění svého jména.“[5]
Odkazy
Reference
↑ ab MUDr. Yekta Uzunoglu, Diazova 305 v obchodním rejstříku. Podnikatel.cz [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online.
↑ ab Yekta Uzunoglu ⇒ Obchodní rejstřík | Peníze.cz. rejstrik.penize.cz [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online.
↑ Oficiální blog Yekta Uzunoglu | Vaše Věc. vasevec.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-23.
↑KURDOLOGIE, Österreichische Gesellschaft zur Förderung der; STUDIEN, Europäisches Zentrum für kurdische; SCHMIDINGER, Thomas. Wiener Jahrbuch für Kurdische Studien (Ausgabe 2/2014): Schwerpunkt: Die Geschichte von kurdischen Studien und Kurdologie. Nationale Methodologien und transnationale Verflechtungen. [s.l.]: BoD – Books on Demand 622 s. Dostupné online. ISBN9783944690322. (německy) Google-Books-ID: sOukCQAAQBAJ.
↑ Yekta Uzunoğlu: Çapxane Ararat'ın Hikayesi - 1. Nerina Azad [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-07. (turecky)
↑BAUER, Antje. Türkische Fundamentalisten machen mobil. Die Tageszeitung: taz. 1987-07-13, s. 5. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. ISSN0931-9085. (německy)
↑KURDOLOGIE, Österreichische Gesellschaft zur Förderung der; STUDIEN, Europäisches Zentrum für kurdische; SCHMIDINGER, Thomas. Wiener Jahrbuch für Kurdische Studien (Ausgabe 2/2014): Schwerpunkt: Die Geschichte von kurdischen Studien und Kurdologie. Nationale Methodologien und transnationale Verflechtungen. [s.l.]: BoD – Books on Demand 622 s. Dostupné online. ISBN9783944690322. (německy) Google-Books-ID: sOukCQAAQBAJ.
↑www.jaromirstetina.cz [online]. [cit. 28-02-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-04-2015.
↑ Yekta Uzunoglu: případ, o který už nikdo nestojí. iDNES.cz [online]. 2006-08-24 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
↑ abcdFair trial concerns in the case of Yekta Uzunoglu [online]. Amnesty International, March 2007 [cit. 2017-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-04.
↑ ab Kurdové a Kurdistán - zpravodajství. kurdove.ecn.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online.
↑LUKÁŠ, Jiří. PROHLÁŠENÍ AMNESTY INTERNATIONAL KE KAUZE UZUNOGLU. old.spoleksalamoun.com [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-09.
↑ Uzunoglu ukončil hladovku, v úterý jde k soudu. iDNES.cz [online]. 2007-03-25 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
↑ Uzunoglu po 12 letech slyšel rozsudek. Má podmínku. iDNES.cz [online]. 2007-03-29 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
↑ République tchèque. Inquiétudes concernant l'équité du procès de Yekta Uzunoglu - Amnesty International Sénégal. www.amnesty.sn [online]. [cit. 2017-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-17. (francouzsky)
↑ Odvolací soud osvobodil po 13 letech Uzunoglua. iDNES.cz [online]. 2007-07-31 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online.
↑ abcNález Ústavního soudu ČR č. číslo: III. ÚS 1920/17 ze dne 13. února 2018 [online]. Ústavní soud ČR [cit. 2018-07-13]. Dostupné online.
↑ Jaromír Štětina byl kdysi uvězněn. Islámský stát o nás věděl. Lékař Yekta Uzunoglu se vrátil ze Sýrie a vypráví. Parlamentní listy [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné online.
↑ Visit of Jaromír Štětina MEP to Kobani. www.eppgroup.eu [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Amnesty International: Problematická situace v Turecku a Yekta Uzunoglu | 12. 4. 2019. Britské listy [online]. 2019-04-12 [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑DAVID, Vystavil Ivan. Turecko zneužívá institut Interpolu k pronásledování novinářů a spisovatelů v zahraničí kritických k Turecku [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-13.
↑ abStanovisko Amnesty International: Turecká republika – MUDr. Yekta Uzunoglu | Vlastenecké noviny [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01.
