Vysokorychlostní železnice v Česku, také Rychlá spojení (RS) je název plánovaných[1] železničních tratí v Česku stavěných pro rychlosti 200–320 km/h[2]. Ty by měly přispět ke kratší cestovní době mezi vybranými sídly v rámci České republiky i sousedními zeměmi a zároveň částečně uvolnit kapacitu na některých konvenčních, zejména koridorových, tratích (s rychlostí do 160 km/h) pro příměstskou a nákladní dopravu.
Výstavba měla probíhat zhruba mezi lety 2025 a 2050 s prvními dokončenými úseky do roku 2030 a klíčovým spojením Prahy s Brnem po vysokorychlostní trati do roku 2034.[3] V průběhu roku 2024 však stále nebylo zřejmé, kdy výstavba skutečně začne a kdy budou otevřené první úseky.[4] K výstavbě bude docházet po etapách, což umožní využít kratší cestovní dobu ještě před dokončením celé sítě.[zdroj?]
Celkové náklady se v roce 2023 odhadovaly na jeden bilion korun. Na financování by se měl podílet stát a Evropská unie, včetně půjček od Evropské investiční banky.[5]
Železniční doprava po dokončení základní sítě v 19. století dosáhla rozmachu v meziválečném Československu ve 30. letech 20. století, kdy kromě vzniku řady novostaveb byly modernizovány stovky kilometrů tratí.[6] V červenci 1936 byl mezi Prahou a Bratislavou zaveden expresní spoj Slovenská strela, vedený inovativními motorovými vozy M 290.0, dosahujícími maximální rychlosti 130 km/h.[7] Nejkratší jízdní doba Slovenské strely 4 hodiny 18 minut mezi oběma městy zůstala nepřekonána po mnoho desítek let.
Vznik Protektorátu Čechy a Morava a druhá světová válka rozvoj železnice výrazně zbrzdily. V poválečném období byla v Československu prioritizována nákladní železniční doprava, nevyžadující zvyšování rychlosti tratí, a zároveň rostl význam silniční dopravy, těžící z rozvoje silniční sítě a otevírání prvních úseků dálnic.[6]
První myšlenky na vybudování vysokorychlostní železnice na území tehdejšího Československa se poprvé objevily již v 70. letech 20. století v souvislosti s nedostatečnou kapacitou páteřních tratí, rozsáhlé politické změny na konci 80. let a pokles výkonů nákladní železniční dopravy však rozvoj zbrzdily a znovu se objevily v polovině 90. let.[8] Již v první polovině 70. let přitom podnik Škoda Plzeň produkoval výkonné lokomotivy pod označením 55E (dle UIC řada 350), schopné vyvinout rychlost 200 km/h (kvůli nezájmu snížena na 160 km/h).[9]
V roce 1995 vznikla první ucelená studie s názvem Územně technické podklady – Koridory VRT v ČR, řešící podobu budoucích tratí vycházející z německého modelu a potřeby propojit sídla v ČR mezi sebou i se zahraničním.[10] Ta byla v roce 2003 aktualizována a korigována v podobě Koordinační studie vysokorychlostních tratí.[10]
Během 90. let bylo ovšem rozhodnuto soustředit se na modernizaci železničních koridorů a zvýšení rychlosti ze 100 km/h na 160 km/h, místo výstavby nových rychlotratí.[11] Propagaci rychlotratí se tak věnovali spíše fanoušci železnice nebo organizace jako Centrum pro efektivní dopravu. Ke změně postoje vlády došlo až za premiéra Bohuslava Sobotky, v květnu roku 2017 dostal plán výstavby vysokorychlostních tratí v Česku poprvé jasné obrysy, byl schválen dokument Program rozvoje rychlých železničních spojení v České republice.[12][13] Andrej Babiš v rámci předvolební kampaně v roce 2017 zařadil vznik rychlotratí do své publikace O čem sním, když náhodou spím a za jeho následujících dvou vlád byl program dále prakticky rozpracován a uskutečňován.
Podle strategického dokumentu Ministerstva dopravy Program rozvoje rychlých železničních spojení v ČR se jedná o „provozně-infrastrukturní systém rychlé železnice na území Česka zahrnující novostavby vysokorychlostních tratí (VRT), tratě vysokorychlostní modernizované i modernizované konvenční tratě vyšších parametrů včetně vozidlového parku a provozního konceptu“.[31] Na rozdíl od vysokorychlostní železnice měl koncept Rychlých spojení kvůli maximalizaci přínosů komplexně řešit i navazující konvenční úseky, modernizované na rychlosti do 160 km/h.[32]
Všechny novostavby budou s výjimkou čtyřkolejného úseku VRT Polabí[33] realizovány v dvojkolejném uspořádání s rychlostí až 320 km/h (stavebně by měly být připraveny na rychlost až 350 km/h), v případě modernizovaných úseků 200 km/h. Předpokládá se napájení výhradně střídavou trakční soustavou 25 kV, 50 Hz.[34] Poloměry oblouků by měly dosáhnout minimálně 7 km, na úsecích s čistě osobní dopravou jsou navrženy sklony až 35 promile.[35]
Vláda České republiky na svém zasedání v březnu 2017[36] schválila tyto trasy:
Výstavba vysokorychlostních tratí by měla být zahájena v roce 2026 s tím, že pro urychlení přípravných prací nebudou tvořeny vlastní české národní standardy, ale SŽDC (dnešní Správa železnic) za 11 milionů korun zakoupila licenci na normy pro francouzský systém TGV.[37]
Prvními vysokorychlostními úseky v síti Správy železnic mají být úseky:[38][39]
Ministerstvo dopravy počítá, že provoz na těchto tratích by měl být veden převážně v taktu 30 minut, v relaci Praha – Brno dokonce 15. Zároveň by měl být zachován současný rozsah provozu rychlíkových linek.[40] Přeprava cestujících by měla být zajištěna na komerční riziko dopravce, spoje v méně vytížených časových relacích by měly být z části dotovány. Podle výpočtů z roku 2016 byla předpokládaná cena jízdného v relaci Praha – Brno maximálně 300 korun pro dospělého ve druhé třídě, v relaci Praha – Ostrava 450 korun.[41]
Po roce 2050 SŽ ve spolupráci s Ministerstvem dopravy počítá s provozem čtyř kategorií vlaků na vysokorychlostních tratích – mělo by se jednat o regionální expresy (s rychlostí 200 km/h), rychlíky (230 km/h), expresy (320 km/h) a sprintery (320 km/h).[42] Nejrychlejší vrstva „sprinter“ by měla být vyhrazena komerčním vlakům, které by měly zastavovat pouze v minimálním počtu stanic.[42] Dle zveřejněného konceptu SŽ z roku 2022[43] by maximální rychlosti 320 km/h mohly využít linky:
Podle Ministerstva dopravy bude financování probíhat prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) s využitím evropských fondů (Evropská unie by se nejspíše mohla podílet z méně než 50 %[44]), financování formou Public-private partnership (PPP) nebylo v roce 2020 plánováno.[45] Z pohledu Správy železnic by partnerství se soukromým sektorem dávalo smysl zejména v případě financování výstavby a provozu terminálů.[25] V roce 2023 již však generální ředitel Jiří Svoboda připouštěl výstavbu úseků mezi Brnem, Přerovem a Ostravou formou PPP.[17] V září 2024 vláda odsouhlasila financování formou PPP celkem 205 kilometrů tratí na Moravě s předpokládanými náklady 179 miliard korun.[46]
Vzhledem k enormním nákladům bude nutné k dokončení v plánovaných termínech vyčlenit na stavbu vysokorychlostních tratí ze státního rozpočtu dalších 30–40 miliard korun ročně,[25] přičemž s množstvím současně rozestavěných úseků okolo roku 2028 se částka může ještě zvýšit. V roce 2022 Správa železnic disponovala rozpočtem na investice zhruba 37 miliard, což nestačilo ani na pokrytí financování naplánovaných projektů na konvenčních tratích, kvůli čemuž došlo k odsunutí realizace některých staveb.[47] V přípravě je přitom řada důležitých staveb včetně Berounského tunelu z Prahy do Berouna, modernizace železničních uzlů Brno, Ostrava a Česká Třebová nebo konverze napájení.
Náklady na přípravu VRT se do roku 2022 pohybovaly ve stovkách milionů korun ročně, v roce 2023 by mělo být vynaloženo již 1,25 miliard korun.[22] Celková částka na projektovou přípravu tratí byla vyčíslena na více než 4 miliardy korun.[24]
Dosud je maximální dovolená rychlost na tratích v České republice 160 km/h. Tratí s maximální dovolenou rychlostí 160 km/h bylo v Česku k roku 2016 celkem 389 kilometrů.[48] Dokončené jsou však již nyní úseky na čtvrtém železničním koridoru, konkrétně Sudoměřice u Tábora – Votice a Doubí u Tábora – Soběslav, které umožní rychlost až 200 km/h pro jednotky s naklápěcí skříní a až 185 km/h pro klasické soupravy, až na nich bude spuštěno zabezpečení ETCS. Ke zvýšení maximální rychlosti na 200 km/h by v budoucnu mělo dojít například i mezi Břeclaví a Šakvicemi nebo z Chocně do Pardubic.[49]
Zejména dopravce České dráhy již v současnosti provozuje vlaky schopné vyšších rychlostí než povoluje současná infrastruktura a se kterými by měl mít zajištěn přístup k vysokorychlostním tratím (všechny vlaky by zde měly disponovat rychlostí alespoň 200 km/h). Výrazným příkladem je Elektrická jednotka 680 přezdívaná Pendolino, tento vlak je schopný rychlosti 230 km/h a dopravce ho provozuje již od roku 2003 s homologací na 200 km/h. Stejné rychlosti může dosáhnout také lokomotiva Siemens ES64U4 se soupravou Railjet, která pro ČD jezdí od roku 2014. Další vysokorychlostní lokomotivou Českých drah je Lokomotiva 380 od společnosti Škoda, která může dosáhnout rychlosti 200 km/h stejně, jako deset pětivozových netrakčních jednotek InterJet[50] nebo desítky jednotlivých rychlíkových vozů téhož dopravce. Pro rychlost 230 km/h jsou určené také lokomotivy Siemens Vectron[51] a netrakční jednotky ComfortJet objednané Českými drahami.[52] Pro rychlost 200 km/h budou určené vlaky pro nově vysoutěžené rychlíkové linky, které mají z části jezdit po vysokorychlostních tratích, kde je tato rychlost jako minimální požadavek. První z takových soutěží na rychlíky přes Vysočinu vyhrála v roce 2023 společnost RegioJet nabízející nové vlaky od polského výrobce PESA Bydgoszcz.[53]
K červenci 2022 probíhá projektová příprava prvních úseků. Správa železnic na počátku roku 2020 vypsala tendr na zpracování dokumentace pro územní rozhodnutí pro první úsek Praha-Běchovice – Poříčany, v březnu však zakázku zrušila.[54]
VRT-07
Odpor více než tří desítek obcí na plánované trase VRT Podřipsko vyvolalo navýšení hlukových limitů a nedostatečně zdůvodněné změny v projektu ze strany Správy železnic, která nejprve plánovala u obce Líbeznice vedení trati po povrchu v zářezu, ale následně si obec v letech 2016-19, kdy byl starostou pozdější ministr dopravy Martin Kupka (ODS), vyjednala výrazně dražší tunelovou variantu, zatímco u ostatních sídel na trase byla tato varianta zamítnuta.[71] Navrhovaná délka tunelu se navíc následně z 2 700 metrů prodloužila až na 3 400 metrů, odhadované náklady tak činily 5,9 miliardy Kč.[72] SŽ změnu vysvětlovala složitou konfigurací okolního terénu a dalšími infrastrukturními záměry, Kupka možný střet zájmů odmítal.[71] Obce, spojené v iniciativě Koridor D8, v červenci 2024 vydaly společné prohlášení, ve kterém požadovaly stejný důraz na ochranu zdraví a kvality života jako v případě Líbeznice.[73]
RS1 VRT Praha–Brno • RS2 VRT Brno–Vídeň • RS3 VRT Praha–Beroun (Berounský tunel) • RS4 VRT Drážďany–Praha (Krušnohorský tunel) • RS5 VRT Praha–Vratislav