Volovské knížectví (polsky Księstwo wołowskie, německy Herzogtum Wohlau) bylo jedním z mnoha slezských knížectví, s hlavním městem Volov.
Zpočátku bylo oblast kolem Volova součástí Vratislavského knížectví, ale po rozdrobení Slezska roku 1248 se stalo součástí Hlohovského knížectví a roku 1312 se stalo součástí Olešnického knížectví. V roce 1413 vzniklo samostatné knížectví vydělením z Olešnického knížectví jako vdovský úděl. Po vymření olešnické větve Piastovců připadlo českému králi.[1]
V roce 1495 udělil český král Vladislav Jagellonský Olešnické a Volovské knížectví Minsterberkům. Roku 1504 se Volovsko spojilo s knížectvím Minstrberským a roku 1517 je koupila rodina Thurzů, která je po 6 letech prodala lehnickým knížatům. V letech 1653 až 1664 bylo knížectví opět samostatné, ale již roku 1675, kdy zemřel poslední legitimní Piastovec Jiří Vilém Lehnicko-Břežsko-Volovský, se knížectví stalo přímou korunní doménou českých králů.[1] Roku 1742 bylo knížectví anektováno Pruskem, což byla i jedna z příčin sedmileté války.
Poznaňsko • Wschowsko • Pałuki • Kalisko • Krajna • Lubušsko
Brzesko-Kujavsko • Bydhošťsko • Gniewkowsko • Inowrocławsko • Dobrzyňsko
Lenčicko • Sieradzsko • Věluňsko
Czersko • Plocko • Rawsko • Varšavsko
Krakovsko • Sandoměřsko • Lublinsko • Podhalí • Polská Orava • Polská Spiš
Dolní Slezsko (Břežsko • Hlohovsko • Javorsko • Kladsko • Lehnicko • Olešnicko • Volovsko • Vratislavsko • Zaháňsko) • Horní Slezsko (Bytomsko • Kozelsko • Opolsko • Osvětimsko • Prudnícko • Ratibořsko • Seveřsko • Těšínsko • Zátorsko)
Pomořansko (Přední Pomořansko • Zadní Pomořansko • Slupsko) • Pomoří (Bory • Kašubsko • Koťevsko • Lęborsko-Bytowsko • Povislí • Chelmiňsko)
Horní Prusko • Východní Prusko • Mazursko • Varmie
Červená Rus (Přemysko • Sanocko) • Podlesí • Polesí • Suwalsko (Sudovia)