Lubušsko a další historické země Polska na pozadí moderních správních hranicLubušsko během období vlády Piastovců na mapě z 19. století
Lubušsko (polskyZiemia Lubuska, německyLand Lebus) je termín používaný ve dvojím významu:
Označení kmenového území slovanských Lubušanů rozkládající se na obou březích Odry mezi ústím Lužické Nisy a Noteće. Jeho centrem bylo dnešní městečko Lubuš (Lebus), od roku 1133 sídlo lubušské diecéze. Ve 13. století se stalo součástí braniborskéNové marky.
Hovorové synonymum pro území Lubušského vojvodství zřízeného v roce 1998 a jeho předchůdce, Zelenohorského vojvodství v letech 1950–1975. Tvoří jej části Dolního Slezska, Dolní Lužice, Velkopolska a Nové marky včetně východní poloviny středověkého Lubušska, avšak slezská, lužická či braniborská identita obyvatel po poválečné výměně populace v podstatě vymizela a jelikož se nyní jedná o jeden funkční celek, tak se v něm formuje novodobá lubušská identita a vzniká tím nový kulturně-zeměpisný region na mapě Polska. Odvolání k starým Lubušanům původně sloužilo polským politikům po druhé světové válce k odůvodnění historických nároků na „znovuzískaná území“ jakožto území, která patřila k Polsku za Boleslava I. Chrabrého.[1][2][3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lubušsko na Wikimedia Commons
Reference
↑OSĘKOWSKI, Czesław: Ziemia Lubuska – rodząca się tożsamość, nowe aspiracje, 2019. Dostupné online.
↑NODZYŃSKI, Tomasz; TURECZEK, Marceli. Ziemia Lubuska: dziedzictwo kulturowe i tożsamość regionu w perspektywie powojennego siedemdziesięciolecia. Zielona Góra – Gorzów Wielkopolski: Polskie Towarzystwo Historyczne, 2015. 398 s. ISBN9788394090715. (polsky)
