Oproti předcházejícím dvěma skupinám třídy Condottieri (třídy Di Giussano a Luigi Cadorna) měly tyto křižníky významně zesílené pancéřování, což se projevilo nárůstem výtlaku o přibližně 2000 t. Nový byl můstek a typ přídě, katapult byl přesunut mezi komíny a do prostoru za druhým komínem byly přesunuty 100mm kanóny. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Jejich stavba byla zahájena v roce 1931, v roce 1934 byly spuštěny na vodu a roku 1935 byly zařazeny do služby.[2]
Ztratil příď po zásahu torpédem britské ponorky HMS Unbroken (P42). Dne 4. prosince 1942 byl, během oprav v Neapoly, těžce poškozen spojeneckým náletem, později byl sešrotován.
Konstrukce
Výzbroj představovalo osm 152mm kanónů ve dvoudělových věžích, šest 100mm kanónů, osm 37mm kanónů, osm 13,2mm kulometů a čtyři 533mm torpédomety. Křižníky byly vybaveny jedním katapultem a až dvěma hydroplány. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a dvě sestavy turbín o výkonu 106 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů. Dosah byl 4122 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]
Modifikace
V roce 1943 byly odstraněny kulomety a torpédomety, naopak výzbroj posílilo dvanáct 20mm kanónů.[2]
Křižník Raimondo Montecuccoli byl po válce upraven na cvičnou loď. Byla demontována druhá dělová věž se 152mm kanóny a jedna se 100mm kanóny, naopak přibylo osm 40mm kanónů a čtyři 20mm kanóny. Instalovány byly americké radary. Demontovány byly rovněž dva kotle, výkon pohonného systému klesl na 75 000 hp a nejvyšší rychlost se snížila na 29 uzlů.[3]
Operační nasazení
Raimondo Montecuccoli a Muzio Attendolo bojovaly v červenci 1940 v bitvě u Punta Stilo. Muzio Attendolo poté bojoval v prosinci 1941 v první bitvě u Syrty a dlouhodobé vyřazení z boje pro něj znamenala spojenecká Operace Pedestal v srpnu 1942. Během ní křižník 13. srpna 1942zasáhlo torpédo vypuštěné britskou ponorkou třídy UHMS Unbroken a způsobilo odlomení celé přídě (oprava trvala přibližně tři měsíce).
Raimondo Montecuccoli byl nasazen proti britské Operaci Harpoon. Dne 4. prosince 1942 oba křižníky v Neapoly vážně poškodilo spojenecké letectvo. Zatímco Muzio Attendolo do konce války opraven a byl po ní sešrotován, Raimondo Montecuccoli se vrátil do služby jen několik týdnů před italskou kapitulací a po ní ho čekala internace.
Raimondo Montecuccoli byl po válce vrácen Itálii a v letech 1947–1949 byl přestavěn na cvičnou loď. Obnovené italské námořnictvo křižník vyřadilo roku 1964.
↑ abPEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 130 s. ISBN80-206-0357-3.
↑PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN80-86158-02-0. S. 142.
Literatura
BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN978-1-84832-115-1. Kapitola Montecuccoli class – first and second group, s. 90 až 95. (anglicky)
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN80-206-0357-3.
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN80-86158-02-0. S. 389.