Tuřany (německy Turas) jsou městská čtvrť na jihovýchodním okraji statutárního města Brna. Její katastrální území má rozlohu 9,61 km². Původně samostatná obec byla k Brnu připojena v roce 1919, od 24. listopadu 1990 je součástí samosprávné městské části Brno-Tuřany. Žije zde přibližně 2700 obyvatel.
Rozkládají se ve středu městské části, přičemž si zachovaly vesnický charakter. Svojí zástavbou jsou Tuřany téměř úplně propojeny se zástavbou sousedních Brněnských Ivanovic, s nimiž v podstatě tvoří jeden velký urbanistický celek. Ve čtvrti se nachází i radnice městské části Brno-Tuřany. Dominantou čtvrti je kostel Zvěstování Panny Marie. Na východě katastru, severovýchodně od tuřanské původní zástavby, se rozkládá areál mezinárodního letiště Brno-Tuřany. Severně od intravilánu i letiště prochází trasa dálnice D1. Na severu katastru Tuřan, přímo na hranici s městskou částí Brno-Slatina, vyrostly ve druhé polovině prvního desetiletí 21. století nové továrny, jež jsou součástí průmyslové zóny Černovická terasa, jejíž jádro leží na území Slatiny. U Tuřanského náměstí pramení Tuřanský potok, který dále protéká sousedními Chrlicemi.
V Tuřanech se také nachází viniční trať U Fuksové boudy.
Na osadu bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Tuřané (1208 zapsáno jako Turane), které znamenalo "lidé bydlící na tuřím poli" nebo "lidé zabývající se chovem či lovem turů". Tvar Tuřas zaznamenaný roku 1292 (zapsán Thursas) je dokladem starobylého bezpředložkového lokálu ("v Tuřanech"). Německé jméno vzniklo z českého.[3]
Tuřany byly od počátku 13. století majetkem olomouckého biskupa. Od roku 1627 vlastnil část Tuřan klášter františkánek v Brně, od r. 1666 vznikl další samostatný statek, náležející brněnským jezuitům. Tuřany zůstaly rozděleny na tři části až do zrušení poddanství, poté se spojily v jednu obec. K Brnu byly připojeny 16. dubna 1919. Roku 1954 bylo uvedeno do provozu tuřanské letiště. Současné katastrální hranice získaly Tuřany až při radikální druhé katastrální reformě Brna, provedené ve druhé polovině 60. let 20. století. Tehdy došlo k přesunu západní hranice Tuřan z linie vedoucí Ulicí 1. května a pak dále na sever, na linii vedoucí ulicemi Rolencova, Glocova, Zezulova a Měšťanská, čímž byla k Tuřanům připojena řada domů původně patřících jednak k Brněnským Ivanovicím, jednak k Brnu nedávno připojené obci Holásky. Dále Tuřany získaly rozsáhlou severovýchodní část původního katastru Brněnských Ivanovic a některé pozemky na jihu původního katastru Slatiny. Naopak pozemek s původně tuřanskou základní školou byl připojen k Brněnským Ivanovicím, a pozemky jihovýchodně od Slatinky a severně od Vlárské trati zase ke Slatině.