Třída O (1926)

Třída O
HMS Otway
Obecné informace
Uživatelé	Britské královské námořnictvo Australské královské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	9
Osud	6 ztraceno 3 vyřazeny
Předchůdce	třída L
Nástupce	třída P
Technické údaje podtřídy Oberon
Výtlak	1598 t (na hladině) 1831 t (pod hladinou)[1]
Délka	82,19 m
Šířka	8,53 m
Ponor	7,72 m
Pohon	diesel-elektrický
Rychlost	13,75 uzlu (na hladině) 7,5 uzlu (pod hladinou)
Posádka	54
Výzbroj	1× 102mm kanón 8× 533mm torpédomet
Technické údaje podtřídy Odin
Výtlak	1781 t (na hladině) 2038 t (pod hladinou)[2]
Délka	86,41 m
Šířka	9,12 m
Ponor	4,9 m
Pohon	diesel-elektrický
Rychlost	17,5 uzlu (na hladině) 8 uzlů (pod hladinou)
Posádka	53
Výzbroj	1× 102mm kanón 8× 533mm torpédomet

Třída O byla třída diesel-elektrických oceánských ponorek postavených pro britské královské námořnictvo a australské královské námořnictvo. Vyvinuty byly pro službu na Dálném Východě.^[3] Třídu tvořily tři mírně odlišné skupiny ponorek, postavené v počtu devět kusů. Derivátem třídy O byly tři další ponorky chilské třídy Capitan O'Brien.

Stavba

Pro britské námořnictvo bylo postaveno devět ponorek této třídy. První skupinu tvořila prototypová ponorka Oberon, která byla dokončena roku 1927. Byla první britskou ponorkou vyprojektovanou od konce první světové války.^[4] Druhou skupinu tvořily ponorky Otway a Oxley, navržené loděnicí Vickers pro Austrálii a dokončené rovněž roku 1927. Velké Británii byly předány roku 1931.^[1] Třetí, mírně zvětšená, skupina třídy O byla tvořena ponorkami Odin, Olympus, Orpheus, Osiris, Oswald a Otus.^[4]

Jednotky třídy O:^[1][5][6][7]

Jméno	Podtřída	Loděnice	Založení kýlu	Spuštění na vodu	Přijetí do služby	Status
Oberon (P21, N21 ex O1)	Oberon	Chatham Dockyard	březen 1924	24. září 1926	srpen 1927	Vyřazena 1944. Prodána do šrotu 1945.
Otway (P51, N51, ex AO2)	Oxley	Vickers, Barrow	srpen 1925	7. září 1926	září 1927	Postavena pro Austrálii, roku 1931 převedena do britského námořnictva. Prodána do šrotu 1945.
Oxley (P55, ex AO1)	Oxley	Vickers, Barrow	srpen 1925	29. června 1926	červenec 1927	Postavena pro Austrálii, roku 1931 převedena do britského námořnictva. Dne 10. září 1939 poblíž Norska omylem potopena ponorkou HMS Triton.
Odin (P84, N 84)	Odin	Chatham Dockyard	červenec 1927	5. května 1928	prosinec 1929	Dne 13. června 1940 byla v centrálním Středomoří potopena italským torpédoborcem Strale.
Olympus (P35, N35)	Odin	William Beardmore and Co.	duben 1927	11. prosince 1928	červen 1930	Dne 8. května 1942 poblíž Malty potopena minou.
Orpheus (P46, N46)	Odin	William Beardmore and Co.	duben 1927	26. února 1929	září 1930	Dne 19. června 1940 byla u Tobruku potopena italským torpédoborcem Turbine.
Osiris (P67, N67)	Odin	Vickers, Barrow	květen 1927	19. května 1928	únor 1929	Prodána do šrotu 1946.
Oswald (P58, N58)	Odin	Vickers, Barrow	květen 1927	19. června 1928	květen 1929	Dne 1. srpna 1940 byl ve Středomoří potopena italským torpédoborcem Ugolini Vivaldi.
Otus (P92, N92)	Odin	Vickers, Barrow	květen 1927	31. srpna 1928	červenec 1929	Vyřazena a roku 1946 potopena.

Konstrukce

Podtřída Oberon

HMS Osiris

HMS Oberon

Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Neseno bylo celkem 16 torpéd Mk.IV, později Mk.VIII. Pohonný systém tvořily dva diesely Admiralty o výkonu 2950 hp a dva elektromotory o výkonu 1350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,75 uzlu na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla 200 stop.^[1]

Podtřída Oxley

Ponorka byla mírně větší (83,82 x 8,42 x 4,79 m) a s větším výtlakem (1636/1872 t). Díky lepšímu tvarování trupu dosahovaly vyšší rychlosti. Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Pohonný systém tvořily dva diesely Vickers o výkonu 3100 hp a dva elektromotory o výkonu 1350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 8,5 uzlu pod hladinou.^[1]

Podtřída Odin

Pozornost byla věnována dalšímu zvýšení rychlosti ponorek. Ponorka byla mírně větší (86,41 x 9,12 x 4,9 m) a s větším výtlakem (1781/2038 t). Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Neseno bylo celkem 14 torpéd Mk.IV, později Mk.VIII. Přebít přitom šlo pouze přední torpédomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Admiralty o výkonu 4520 hp a dva elektromotory o výkonu 1390 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,5 uzlu na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla 300 stop.^[2]

Modifikace

Za války byla výzbroj přeživších ponorek posílena o jeden 20mm kanón.^[4]

Operační služba

Britské námořnictvo své ponorky nasadilo ve druhé světové válce. Šest ponorek bylo za války ztraceno.^[4]

Odkazy

Reference

1. GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 47. (anglicky) 
2. Gardiner, 1980, s. 48.
3. MCCARTNEY, Innes. British submarines 1939-45. Oxford: Osprey Publishing, 2006. 19 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84603-007-9. (anglicky) 
4. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 60 s. ISBN 80-206-0357-3. 
5. OBERON submarine (1, 1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
6. OXLEY submarines (2, 1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
7. ODIN submarines (6, 1929 - 1930) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 
• MCCARTNEY, Innes. British submarines 1939-45. Oxford: Osprey Publishing, 2006. 48 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84603-007-9. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída O na Wikimedia Commons

Portály: Loďstvo