Ve druhé polovině II. světové války se vedení společnosti Republic zajímalo o výrobní program poválečného mírového období. Bylo třeba využít předpokládané konjunktury civilního leteckého trhu a především zájmu o lehké letouny ze strany soukromých osob. V roce 1941 koupilo za 300 000 dolarů od bývalého zkušebního pilota Percivala H. Spencera konstrukci čtyřmístného obojživelného letounu, který by po profesionálním propracování mohl být dobrým obchodním artiklem.
Vývoj
První prototypRepublic RC-1 byl zalétán v listopadu 1944. Následně bylo testováno a předváděno několik prototypů RC-1 s pohonnými jednotkami Franklin 6ALG-365 v tlačné konfiguraci. Počet zakázek však nesplnil očekávání.
Konstrukce RC-1 zůstala přes snahu konstruktérů příliš komplikovaná a pracná, takže prodejní cena 7 500 dolarů byla vysoká. Na přelomu let 1945/46 se vedení firmy Republic rozhodlo radikálně změnit strukturu nového stroje s důrazem na snížení počtu montážních dílů a tedy i pracnosti a nákladů při jejich výrobě. Lisování velkých panelů a využití výztužných prolisů na potahu mělo celou produkci zlevnit.
Prací byl pověřen inženýr Alfred Boyanjian, kterému se podařilo u upravené verze Republic RC-3 Seabee snížit počet stavebních dílů z 1800 na 450. Například křídlo obdélníkového půdorysu se vztlakovými klapkami mělo jen tři žebra na každé své polovině. K montáži draku tak stačilo 200 pracovních hodin oproti 2500. Za pohonnou jednotku byl zvolen plochý, vzduchem chlazený šestiválec Aircooled Franklin 6A8-215-B8F, nebo B9F. Vrtule byly nejprve dvoulisté pevné, později stavitelné.
Koncem léta 1946 začaly z montážní linky závodu ve Farmingdale vycházet sériové stroje. V roce 1947 se projevily finanční ztráty na RC-3, způsobené dvakrát opakovaným vývojem a navíc se firma Republic dostala pod tlak amerického vojenského letectva na urychlení produkce proudových stíhacích strojůRepublic F-84 Thunderjet. V říjnu 1947 nakonec došlo na zrušení výroby Seabee a udržovala se pouze produkce náhradních dílů na servis.
.jpg)
