Pomoc, pomoc, Globolinkové (v anglickém originále Help, Help, the Globolinks!, psáno též Help! Help! The Globolinks!) je dětská opera o jednom dějství a čtyřech obrazech italsko-amerického skladatele Giana Carla Menottiho na vlastní libreto z roku 1968 s prvky science fiction. Poprvé ji uvedla dne 21. prosince 1968 Státní opera v Hamburku, a to v německém překladu Kurta Honolky a v kombinaci s Menottiho starší dětskou operou Amahl a noční návštěvníci.[1][2]
Vznik a charakteristika
Pomoc, pomoc, Globolinkové byla zakázkou Hamburgische Staatsoper, kterou v té době vedl skladatel a impresário Rolf Liebermann. Menotti byl podle vlastního vyjádření k ději inspirován americkým Programem Apollo. K volbě námětu své dětské opery skladatel později poznamenal, že „bohužel se zdá, že se v dnešní době děti zajímají jen o mimozemšťanské věci – víly nebo skřítci jim jsou lhostejní“.[3] Označil své dílo – jehož pracovní název zněl Help, Help, the Astrolix! – jako „opera pro děti a ty, kteří jsou ještě mladí srdcem“ („for children and all those still young at heart”[2]), ve volném německém překladu uváděno jako „opera pro děti a ty, kteří mají děti rádi“[4]. Opera má krátkou předehru a čtyři obrazy a trvá asi 70 minut.[2][5]
Menotti popsal Globolinky jako „děsivé, ale se špetkou humoru“. Elektronické zvukové efekty, které doprovázejí zjevení Globolinků, znějí, jako by byly vzaty ze špatného sci-fi filmu. Samotná stvoření jsou hrána přemrštěně, ne hrozivě. Rozhovor mezi učitelkou hudby a ředitelem je z dramatického i hudebního pohledu hrán jako čirá fraška. Madame Euterpova často slouží jako hlas Menottiho vlastního svědomí, když prohlašuje, že svět „zapomněl zpívat“. Ale také je vykreslena jako poněkud směšná a sobecká, což její mentorování zasazuje do perspektivy. Menotti se obával soudobé nové vlny elektronické hudby a hudebních experimentů a tázal se, zda tyto styly mohou nakonec nahradit drama a melodii tradiční opery. Proto jsou Globolinkové provázeni bizarními elektronickými zvuky a mohou být zastaveni pouze skutečnou živou hudbou, jako jsou Emilyiny housle.[6]
Podle moderní kritiky má tato opera „jasné (byť možná nezáměrné) ozvuky politického klimatu studené války. Děj vykazuje zjevné paralely k takovým filmům jako Invasion of the Body Snatchers (Invaze zlodějů těl) a pohled na neinformované děti pochodující, aby pokračovaly v boji s cizími nájezdníky, musel u publika 60. let 20. století rezonovat, zejména v poválečném Německu.“[7]
Futuristická a výtvarně výrazná výprava, jejíž součástí byly „světelné sochy“ Nicolase Schöffera, kostýmy Alwina Nikolaise a jeho experimentální choreografie, Menottiho dynamická režie a hudební různorodost a místy parodičnost značně přispěly k rozhodnému úspěchu opery u publika. Nejvýznamnější Menottiho díla vznikla kolem roku 1950 a z pozdější tvorby jen Globolinkové dosáhli skutečného úspěchu, a to jak u obecenstva, tak i zčásti u hudební kritiky. Kritik The New York Times Harold C. Schonberg napsal: „Je to nejlepší věc, kterou Menotti udělal za mnoho let, a některé dění na jevišti je okouzlující. … Všichni [operu] milovali, všichni sdíleli ducha jejího poselství. Jestliže reakce publika mají vůbec nějakou váhu, přišel Menotti s hitem.“[8] Někteří měli výhrady, ale přesto sdíleli nadšení: „... ačkoli hudba není příliš hluboká nebo velkorysá, přesto bych byl nerad částí hudebního světa, který by neměl čas zastavit se a strávit okamžik takového ryzího potěšení, jaké nabízejí Globolinkové“ (John Ardoin).[9] Už k první německé inscenaci se však objevily i komentáře mnohem střízlivější: „Ačkoli Menotti navazuje na motiv mýtu o Orfeovi – utišení zlé moci zpěvem – nenapsal žádnou zázračnou hudbu, nýbrž hrnul se od efektu k efektu: zkušený mistr umí téměř vše, jen nic úplně vlastního.“[10] Nicméně jak napsal Herbert Kupferberg, „[s]vou novou operou neučiní Menotti své kritiky nezaměstnanými, ale dělá na ně dlouhý nos s takovým uměním, jaké ocení i pouhopouhé dítě.“[5]
Stejně jako v době vzniku je i počátkem 21. století kritika zčásti rozdělena, i když se shoduje na tom, že Pomoc, pomoc, Globolinkové! nepatří mezi Menottiho nejlepší díla: podle některých kritikjů je „opravdově melodická a zábavná“[7], ale podle jiných „se zdá v jádru prázdná, postrádající skutečnou hudební inspiraci a divadelní důslednost“[11].
Inscenační historie
Globolinkové jsou nejhranější z Menottiho pozdních oper. Ve Spojených státech amerických měli premiéru 1. srpna 1969 v Santa Fe Opera, následovalo amatérské / školní nastudování 21. listopadu 1969 na College-Conservatory of Music (Corbett Auditorium) v Cincinnati a 19. prosince pak newyorská premiéra v New York City Center.[12] V následující sezóně pak měli Globolinkové jen ve Spojených státech na třicet inscenací (a jak poznamenal kritik Herbert Kupferberg, „zaslouží si každou z nich“).[5] Ne trvale tak intenzivně, ale přesto soustavně se hrají ve Spojených státech dosud.[13]
Mezi nejnovější nastudování patří insccenace z roku 2011 v sicilském Palermu (Teatro Massimo)[15], z roku 2012 ve vestfálském Münsteru[16], z roku 2012 v aljašském Fairbanksu[17] nebo z roku 2013 v severokarolínském Greensboro[18].
V průběhu úvodní fugy zazní rozhlasové hlášení, že na zemi přiletěli nebezpeční mimozemšťané zvaní Globolinkové. Každý, koho se některý Globolink dotkne, ztratí schopnost řeči a promění se postupně sám v Globolinka. Následuje zděšený výkřik, že Globolinkové už jsou tady. Světelné věže vysílají blesky, elektronické zvuky přehluší hudbu z orchestřiště, všichni se snaží zachránit. Globolinkové vstupují na scénu.
1. obraz (Děti v obležení)
Autobus se školní třídou, řízený Tonym, se vrací z velikonočních prázdnin; děti spí. V lese vůz postihne podivná porucha a zastaví se. V rádiu slyší Tony i děti hlášení o invazi Globolinků a o tom, že byli spatřeni v blízkosti. Mezitím se zjistilo, že Globolinky lze zahnat, ba zničit hudbou. Když se Globolinkové hrozivě přibližují k autobusu, podaří se je Tonymu nejprve udržet od těla pomocí houkačky (hraje noty G-E-C-G), což ale bude fungovat jen tak dlouho, než se vybije baterie. Je třeba přivolat ze školy pomoc. Bohužel si žádné z dětí nevzalo na prázdniny svůj nástroj, až na Emily, která má s sebou své housle. Nejprve se bojí vydat se sama na cestu, ale Tony i spolužáci jí povzbuzují, až sebere odvahu a stále hrajíc na housličky vyráží směrem ke škole.
2. obraz (Učitelé)
V ředitelně školy St Paul si ředitel dr. Stone a školník Timothy dělají starost o děti, které už měly být dávno zpátky z prázdninové cesty. Ke všemu sem ještě vtrhne učitelka hudební výchovy Madame Euterpova a plamenně hrozí výpovědí. Děti prý mají málo zájmu o hudbu a nyní zjistila, že nechaly své nástroje přes prázdniny ve škole, ač si je měly vzít s sebou. Takové pohrdání hudbou zde už nemůže snášet. Stone nebere učitelku až tak vážně, mnohem více se teď strachuje o děti, ostatně hudební výchovu nepovažuje nejpodstatnější. Tímto tvrzením ohromené Madame Euterpové se navíc přizná, že neumí zpívat, a posílá ji pryč, vymlouvaje se na příšerné bolení hlavy. Zatímco si na chvilku unaven zdřímne, objeví se několik Globolinků. Stone je zažene tím, že spustí školní zvonek, ale pozdě: jeden z nich se ho už dotkl. Nyní dr. Stone vydává jen elektronické zvuky (magnetofonový pásek puštěný pozpátku). Madame Euterpova přichází jako zachránkyně v nejvyšší nouzi, dr. Stona naučí vydávat alespoň jeden lidský zvuk („la, la“) a zbytek učitelského sboru vybaví různými nástroji, které najde, včetně bubnu a suzafonu. Poté vede svou improvizovanou kapelu a všichni vyrážejí hledat děti.
3. obraz (Záchrana)
Školákům v havarovaném autobusu hrozí čím dále větší nebezpečí. Globolinkové si na zvuk houkačky pomalu zvykli a začínají čím dál více dorážet. V tom okamžiku se přibližují učitelé se svými pramálo sladěnými hudebními nástroji a Globolinkové mizí. Jen Emily, která se vydala na cestu lesem, chybí. Dr. Stone, který se již stal napůl Globolinkem a odhaduje tak nejlépe jejich taktiku, ji má zachránit. Ostatní učitelé jej následují.
4. obraz (Ocelový les)
Emily se poté, co ji ohrožovaly světelné věže šlehající blesky, v lese zabloudila. Stále hraje na své housle, brzy však vysílena klesá. Nato jí Globolinkové seberou housle a rozbijí je. Emily hledá pomoc a obrací se na dr. Stona, kterého mezi Globolinky rozezná. Ale namísto lidského hlasu, po kterém touží, jí pan ředitel může nabídnout jen své „la, la“ a malou ochranu. V posledním okamžiku přicházejí muzicírující učitelé se spolužáky a Emily je zachráněna. Globolinkové přerušují svou invazi a odvádějí s sebou hudbynemilovného dr. Stona, který se stává definitivně Globolinkem. Madame Euterpova vyzývá všechny, aby hlasem, rukama nebo nástroji provozovali hudbu, a odvádí svou veselou armádu zpět do školy.
Diskografie a filmografie
1969 (DVD) Zpívají: (Emily) Edith Mathis, (Madame Euterpova) Arlene Saunders, (Dr. Stone) Raymond Wolansky, (Dr. Turtlespit) Noël Mangin, (slečna Newkirková) Ursula Boese, (pan Lavander-Gas) Franz Grundheber, (Timothy) Kurt Marschner, (Tony) William Workman. Hamburg Philharmonisches Staatsorchester řídí Matthias Kuntzsch. Režie Gian Carlo Menotti. Záznam televizní inscenace. Zpíváno v němčině.
1998 (CD Newport Classics NPD 85633), Zpívají: (Emily) Erin Windle, (Madame Euterpova) Rachel Josenson, (Dr. Stone) Paul Radulescu, (Dr. Turtlespit) Kenneth Church, (slečna Newkirková) Terry Kiss Frank, (pan Lavander-Gas) Bert Adams, (Timothy) Mark Schmandt, (Tony) David Small. Sbor opery v Madisonu a Madison Symphony Orchestra řídí John DeMain.[21]
Reference
↑ abCASAGLIA, Gherardo. Amadeus Almanacco - Help, Help, the Globolinks [online]. Paragon [cit. 2013-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-24. (italsky)
↑ abcKUPFERBERG, Herbert. Bleeps in the night. Life. 19. prosinec 1969, roč. 67, čís. 25, s. 14. Dostupné online. (anglicky)
↑FEENEY, Ann. All Music Guide to Classical Music: The Definitive Guide to Classical Music. [s.l.]: Hal Leonard Corporation, 2005. Dostupné online. ISBN978-0-87930-865-0. S. 833. (anglicky)
↑Schonberg, Harold C. "Menotti's 'Globolinks' Invades Santa Fe." / "Did Menotti Beat 'The Devils'?" Opera Journal 2, 4 (1969), s. 33-35, citováno v Hixon, s. 155-157.
↑Ardoin, John. "Santa Fé – Five Operas in Four Days." Opera (England) 20 (listopad 1969), s. 977-978, citováno v Hixon, s. 157.
↑JACOBI, Johannes. Durch Musik vertrieben. Die Zeit. 27. prosinec 1968, čís. 52. Dostupné online. (německy)
↑Help, help, the Globolinks! (TM Archivo – Stagione 2011) [online]. Palermo: Fondazione Teatro Massimo, 2011 [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15. (italsky)
↑SCHULTE IM WALDE, Christoph. Invasion der Außerirdischen (Hilfe, Hilfe, die Globolinks! Gian Carlo Menotti) [online]. Münster: theater:pur, 2012-04 [cit. 2013-03-18]. Dostupné online. (německy)
↑AK. Opera Fairbanks Announces the production of Help, Help The Globolinks! [online]. Fairbanks: Alaska Business Monthly, 2012-10-02 [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky)
↑Greensboro Opera and UNCG Opera Theatre Present: Help, Help, The Globolinks! by Gian-Carlo Menotti [online]. Greensboro: Greensboro Opera, 2013 [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-16. (anglicky)
↑Gian Carlo Menotti : Help! Help! the Globolinks [online]. Santa Fe: The Santa Fe Opera [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
↑Gian Carlo Menotti : Help, Help, the Globolinks [online]. OPERA America [cit. 2013-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-07. (anglicky)