Tamu-Tamu (název pochází z indonéštiny a znamená „hosté“[1]) je komorní opera o dvou dějstvích italsko-amerického skladatele Giana Carla Menottiho na vlastní libreto z roku 1973. Poprvé byla provedena 5. března 1973 v chicagském Studebaker Theatre.
Vznik a historie opery
Operu Tamu-Tamu si u Menottiho – z iniciativy antropologa Sola Taxe – objednal 9. mezinárodní antropologický a etnografický kongres (Ninth International Congress on Anhtropological and Ethnological Studies) pro svou konferenci v Chicagu v roce 1973 na téma „Člověk. Jeden druh, mnoho kultur.“[2][3] Menotti si pro své vážné opery vždy vybíral eticky závažná témata a jeho bezprostředně předcházející opera, Nejdůležitější muž, se již vyrovnávala s tématy rasismu a kolonialismu; Tamu-Tamu si klade otázku, jak se lidí v „civilizovaných“ zemích dotýkají tragédie v postkoloniálním rozvojovém světě. Asi polovina zpěváků zpívá v indonéštině a skladatel, který si byl současně libretistou, se musel tento jazyk naučit a navíc přizpůsobit svůj hudební jazyk nejen tématu, ale i schopnostem a školení zpívajících herců představujících indonéské postavy.[4]
Představení trvá asi 75 minut.[2]
U vědců, pro které byla určena, i u obecenstva našla opera příznivé přijetí, mnohem méně u hudební kritiky.[5] Známá americká antropoložka Margaret Meadová Tamu-Tamu označila za „nádhernou, vynikající věc“ a dodala: „Skutečně důležité je, že tato opera byla objednána vědci.“[6] Zato kritika se shodovala na tom že to „...není Menottiho hvězdná hodina...“.[7]
S o něco příznivějším, nikoli však nadšeným přijetím Menotti dílo uvedl následujícího roku na svém Festivalu dvou světů v italském Spoletu.[8]
Po delší přestávce uvedl operu Juilliard American Opera Center v New Yorku 24, 26 a 28. dubna 1987 v kombinaci s Amélií ke skladatelovým 75. narozeninám. Režii měl Menotti, dirigoval Mark Stringer, mezi účinkujícími vynikli Stephen Biggers a Renée Flemingová jako Manžel a Manželka.[9] Kritický ohlas byl však zvláště negativní: „Tamu-Tamu je hůř než hudebně banální, je to špatná opera ... má umělé srdce, mysl a duši vyumělkovaného televizního sitcomu...“[1]; „Menottiho šlechetné srdce bylo na pravém místě, ale jeho slova a jeho noty jsou laciné, mizerné.“[10] Další inscenace Tamu-Tamu dosud nebyly.
Osoby a první obsazení
| Osoba |
hlasový obor |
světová premiéra (5.9.1973)[2]
|
| Pan Hudson (Manžel) |
vysoký baryton |
Robert J. Manzari
|
| Paní Hudsonová (Manželka) |
soprán |
Sylvia Davis
|
| Anonto |
baryton |
Sung Kil Kim
|
| Indra, jeho žena |
soprán |
Sumiko Mirashima
|
| Radna, jeho žena |
soprán |
Sung Sook Lee
|
| Nenek, bába |
mezzosoprán |
Theresa Teng Chen
|
| Kakek, děd |
němá role |
Joseph Hutagalung
|
| Solema, Ratnina dcera |
dívčí soprán |
Ferlina Newyanti Darmodihardjo
|
| Djoko, Ratnin syn |
němá role |
Horas Hutagalung
|
| Lékař |
tenor |
Douglas Perry
|
| Kněz |
němá role |
Samuel Terry
|
| Vojáci a knězovi asistenti |
němé role |
Michael Takada, Damon Ho
|
| Dirigent: |
Christopher Keene
|
| Režie: |
Gian Carlo Menotti
|
| Výprava: |
Sandro La Ferla
|
Instrumentace
Flétna, klarinet, lesní roh, trubka, tympány, dvě bicí soupravy, klavír, harfa, troje housle, tři violoncella, kontrabas.[11]
Děj opery
Odehrává se v některém městě ve Spojených státech amerických, v současnosti.
1. dějství
Pan a paní Hudsonovi zasedají k snídani. Nálada mezi nimi není dobrá, ještě pod vlivem včerejší hádky. Na stesky paní Hudsonové její manžel reaguje poukazem na to, že na světě je mnoho lidí, kteří se mají hůře, a ukáže jí fotografii z ranních novin. Na ní je zachycena indonéská rodina prchající před vojáky. Jak by asi každý z nich zvládal takovou situaci, pokud by nebyli schopni zvládat ani své soužití? Pak pan Hudson odchází do práce.
Brzy poté zazvoní zvonek a na prahu bytu Hudsonových stojí indonéská rodina z obrázku. Paní Hudsonová je ohromena, ale má s nimi ihned soucit a ujímá se jich, i když se s nimi nemůže dorozumět. Posílá pro lékaře, protože někteří z „hostů“ jsou zranění, a telefonuje svému manželovi, aby cestou z práce přinesl nějaké potraviny. Lékař přichází, ale sotva cizince vidí, nechce s celou věcí nic mít společného a zase zmizí.
2. dějství
Pan Hudson se vrací s velkým množstvím rýže; i on je zuboženým stavem hostů zasažen. Děd rodiny hostů umírá a indonéský kněz nad ním provádí náboženský obřad. Obě rodiny s pomocí posunků najdou společnou řeč. Indonésané vyprávějí o tom, jak unikli svým pronásledovatelům, a paní Hudsonová si hraje s dětmi a asistuje i tehdy, když na Radnu přijdou porodní bolesti a za zkušené pomoci babičky Nenek porodí chlapce. Hudsonovi se zapojí do tradiční oslavy narození syna, v tom ale do bytu vtrhnou vojáci z novinového obrázku. Všechny členy indonéské rodiny odvlečou a vzápětí postřílejí.
Je opět ráno. Hudsonovi sedí u snídaně. Paní Hudsonová se ptá manžela, zda je v novinách něco nového, a ten jí lakonicky odpovídá, že nic. Odchází do práce a paní Hudsonová se pouští do úklidu.
Reference
- ↑ a b DAVIS, Peter G. Trivial Pursuits. New York. 11. květen 1987, s. 64, 66. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c HIXON, Donald L. Gian Carlo Menotti: A Bio-Bibliography. Westport: Greenwood, 2000. 360 s. Dostupné online. ISBN 978-0313261398. S. 263. (anglicky)
- ↑ HIRST, K. Kris. Dictionnary of Archaeology / Sol Tax [1907–1995] [online]. About.com [cit. 2013-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-11. (anglicky)
- ↑ "'Tamu-Tamu': Gian Carlo Menotti." Pan Pipes of Sigma Alpha Iota 66 (březen 1974), s. 6, citováno v Hixon, s. 265.
- ↑ "Menotti's 'Tamu-Tamu' is Cheered in Chicago." New York Times, (7. září 1973), s. 43, citováno v Hixon, s. 264.
- ↑ Kroll, Jack. "Anthroperalogy." Newsweek 82 (17. září 1973), s. 90, citováno v Hixon, s. 265.
- ↑ "Menotti's 'Tamu-Tamu' Jarring to Scientists Who Commissioned It." Variety 272 (9. září 1973), s. 43, citováno v Hixon, s. 265.
- ↑ Hixon, s. 266.
- ↑
DAHMUS, Jeni. Time Capsule. The Juillierd Journal online [online]. 2009-04 [cit. 2013-03-14]. Roč. 24, čís. 7. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-14. (anglicky)
- ↑ Porter, Andrew: "Big and Small in New York." Opera (England) 38 (srpen 1987), s. 864, citováno v Hixon, s. 267.
- ↑ Gian Carlo Menotti : Tamu-Tamu (The Guests) [online]. OPERA America [cit. 2013-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-07. (anglicky)
