Pavel Vrba (* 6. prosince 1963 Přerov) je český fotbalový trenér a bývalý obránce. Patří k nejoceňovanějším českým trenérům počátku 21. století, zejména díky zisku tří titulů mistra Česka s Viktorií Plzeň. Stal se rovněž mistrem Slovenska s MŠK Žilina a mistrem Bulharska s Ludogorcem Razgrad. Od ledna 2014 do června 2016 byl hlavním trenérem české fotbalové reprezentace a přivedl ji na mistrovství Evropy roku 2016, kde pak ale Češi vypadli v základní skupině. V evropských pohárech bylo jeho maximum osmifinále Evropské ligy, do něhož se dvakrát probojoval s Plzní. V letech 2010 až 2015 zvítězil 6x za sebou v české anketě Fotbalista roku v kategorii „trenér roku“.[1][2] Získal též ocenění Trenér měsíce Gambrinus ligy za listopad 2012[3], duben 2013[4], červenec 2013[5], srpen 2013[6] a listopad 2013.[7]
Roku 2016 zkusil zahraniční angažmá v ruské Machačkale, pak se vrátil do Plzně, s níž ještě jednou vyhrál ligu. Počátek 20. let znamená spíše neúspěšné období Vrbovy kariéry, kdy vystřídal několik působišť, ze kterých odcházel vesměs předčasně. Na přelomu let 2024 a 2025 byl necelé dva měsíce hlavním trenérem druholigového klubu SK Líšeň,[8] a stihl odtrénovat pouze pět přátelských zápasů.[9]
Přerovský rodák a odchovanec tamějšího Spartaku přestoupil v dorosteneckém věku do Baníku Ostrava. V československé lize nastupoval během základní vojenské služby za (tehdy prvoligovou) Rudou hvězdu Cheb. Od poloviny 80. let 20. století hrál za Baník Havířov a hráčskou kariéru uzavřel v Přerově, kde také začal s trénováním.
Počátky jeho profesionální trenérské kariéry jsou spjaty s Baníkem Ostrava. V klubu působil dlouhodobě jako asistent, na jaře 2003 tým krátce vedl jako hlavní kouč. Jeho první ligový zápas však dopadl debaklem 0:7 na pražské Slavii. V sezóně 2003/04 figuroval opět ve funkci asistenta hlavního trenéra Františka Komňackého a byl tak u zisku mistrovského titulu pro Baník Ostrava.
Na Mistrovství světa hráčů do 20 let 2003 ve Spojených arabských emirátech vedl český tým, který po remízách 1:1 s Austrálií[10] a Brazílií[11][12] a porážce 0:1 s Kanadou[13] obsadil nepostupové čtvrté místo v základní skupině C.
V roce 2004 se odebral působit na Slovensko, kde vedl nejprve tým Matador Púchov. V letech 2006-2007 působil jako asistent trenéra u slovenské fotbalové reprezentace. Od roku 2006 vedl tým MŠK Žilina, který hned v sezoně 2006/07 dovedl k zisku ligového titulu. Následně hrála Žilina předkola Ligy mistrů, ale vypadla s SK Slavia Praha po penaltovém rozstřelu. V sezoně 2007/08 skončila Žilina na 2. místě a hrála předkola Poháru UEFA. Před odvetou s bulharským PFK Levski Sofia (po domácím zápase 1:1) byl ale nečekaně z trenérské funkce odvolán.
V říjnu 2008 se vrátil zpět do české ligy, tentokrát do klubu FC Viktoria Plzeň. Ta prožívala nepovedený vstup do sezóny 2008/09. Pod jeho vedením se tým stabilizoval a skončil na 8. místě. Druhá plzeňská sezóna 2009/10 již byla úspěšnější. FC Viktoria Plzeň se nakonec umístila na 5. místě a vyhrála Český pohár. V předkole Evropské ligy narazila na silného soupeře z Besiktase Istanbul, kterému po vyrovnaném domácím zápase 1:1 podlehla v Istanbulu 0:3.
V sezóně 2010/11 dovedl po obzvláště vynikajícím podzimu Viktorii Plzeň k titulu mistra České republiky ve fotbale. Za svou práci pro český fotbal obdržel ocenění Trenér roku 2010 v rámci ankety Fotbalista roku. V červenci 2011 získala FC Viktoria Plzeň český Superpohár, když porazila Mladou Boleslav 4:3 na penalty po výsledku 1:1. Viktoria tak zkompletovala sadu všech tří českých fotbalových trofejí.
Čtvrtá plzeňská sezóna 2011/12 se nesla ve znamení účasti v evropských pohárech. S týmem dokázal postoupit do základní skupiny Ligy mistrů přes Pjunik Jerevan, Rosenborg Trondheim a FC Kodaň. Ve skupině H byly Plzni nalosovány týmy FK BATE, AC Milán a FC Barcelona. Nakonec Plzeň dokázala uhrát 5 bodů a obsadit 3. místo, čímž si zajistila přestup do jarní vyřazovací fáze Evropské ligy, kde vypadla hned v prvním kole s německým Schalke 04. V domácí lize skončila Plzeň na třetím místě, kdy až do konce ligy hrála o titul se Spartou a Slovanem Liberec, ale v posledním kole v přímém souboji o titul s Libercem selhala a z třetího historického titulu se tak radoval Slovan. Třetí místo ji následně zaručilo start v předkolech Evropské ligy.
Na počátku páté sezóny v Plzni se týmu podařilo probojovat do základní skupiny Evropské ligy. Plzni se z ní podařilo postoupit z prvního místa, když v posledním utkání skupiny porazila obhájce Evropské ligy Atlético Madrid a pod jeho vedením dokráčela až do osmifinále, kde ji vyřadil turecký klub Fenerbahçe SK. Sezónu 2012/13 Gambrinus ligy završil ziskem druhého ligového titulu, Plzeň porazila 1. června v posledním 30. kole sestupující FC Hradec Králové 3:0 a udržela si dvoubodový náskok před největším konkurentem Spartou Praha.[14]
Po neúspěšné kvalifikaci na EURO 2012 usiloval v březnu 2012 o jeho angažování na místo trenéra slovenského národního týmu prezident Slovenského fotbalového svazu Ján Kováčik. Pavel Vrba měl zájem, ale Plzeň jej odmítla uvolnit ze smlouvy.[15]
V sezóně 2013/14 dovedl Plzeň podruhé do základní skupiny Ligy mistrů, kde se tým střetl s německým Bayernem Mnichov, anglickým Manchesterem City a ruským CSKA Moskva. V listopadu 2013 využil výstupní klauzule ve smlouvě (platné do června 2015) umožňující mu z klubu odejít 15. prosince 2013. Vedení Plzně dokonce uvažovalo, že po tomto jeho kroku ukončí spolupráci s úspěšným trenérem okamžitě.[16] V lednu 2014 převzal český národní tým, trenérský post mu nabídl předseda FAČR Miroslav Pelta. Fotbalová asociace ČR zaplatila Plzni cca 8 milionů Kč, což je částka uvedená v klauzuli.[17] S Plzní se rozloučil postupem ze třetího místa v základní skupině D Ligy mistrů se ziskem 3 bodů do jarních vyřazovacích bojů Evropské ligy 2013/14, kdy mužstvo 10. prosince 2013 otočilo skóre proti CSKA Moskva na konečných 2:1 (díky většímu počtu nastřílených branek na hřišti soupeře ve vzájemných zápasech s CSKA mohlo slavit postup).[18]
3. prosince 2013 jej (společně s asistentem Karlem Krejčím) schválil do funkce hlavního trenéra českého národního týmu výkonný výbor FAČR. Smlouva platná od 1. ledna 2014 je nastavena na 4 roky s dvouletou opcí.[19] Jako druhého asistenta si Vrba vybral Zdeňka Svobodu ze Sparty Praha.[20] 12. prosince 2013 byl oficiálně představen na tiskové konferenci jako hlavní trenér české reprezentace. První zápas na lavičce národního týmu absolvoval 5. března 2014 v Eden Aréně v přátelském střetnutí proti Norsku (remíza 2:2).[21] V přípravě před kvalifikací na EURO 2016 se mu s týmem nepodařilo vybojovat výhru, ta přišla až v prvním (a důležitějším) kvalifikačním zápase proti Nizozemsku 9. září 2014 (výhra 2:1 v Generali Areně v Praze).[22] O měsíc později 10. října přišla další výhra 2:1, tentokrát na „horké“ půdě v Istanbulu proti domácím Turkům[23], a o 3 dny později v Astaně proti Kazachstánu přibyly na konto českého týmu další tři body za výhru 4:2.[24] 16. 11. 2014 v posledním podzimním kvalifikačním zápase proti dosud stoprocentnímu Islandu vybojovali Vrbovi svěřenci další výhru 2:1 (v Plzni) a posunuli se po čtyřech výhrách do čela kvalifikační skupiny A.[25] V roce 2015 po jarní remíze s Lotyšskem a prohře na Islandu dokázala reprezentace vyhrát dva zápasy v řadě nad Kazachstánem a v Lotyšsku, čímž se s předstihem dvou kol kvalifikovala na závěrečný turnaj EURO 2016.
Český tým hrál na šampionátu v základní skupině D s reprezentacemi Španělska, Chorvatska a Turecka. V konfrontaci s těmito těžkými soupeři uhráli Češi jediný bod za remízu 2:2 s Chorvatskem a umístili se na nepostupovém 4. místě v základní skupině. Jednalo se o historicky nejhorší výsledek české reprezentace na fotbalovém mistrovství Evropy.[26] Po neúspěchu na turnaji Pavel Vrba u reprezentace skončil.[27]
V červnu 2016 podepsal smlouvu s ruským klubem FK Anži Machačkala.[27] Působil zde do prosince 2016, poté se klub po změně majitele rozhodl pro úsporná opatření, jejichž následkem byla mj. dohoda o ukončení trenérské smlouvy.[28]
V květnu 2017 se Pavel Vrba vrátil do Viktorie Plzeň a podepsal trenérskou smlouvu na tři roky platnou od léta.[29] Na počátku sezóny 2017/18 postoupil do základní skupiny Evropské ligy, kterou FC Viktoria pod jeho vedením vyhrála. V jarních vyřazovacích kolech postoupil přes FK Partizan do osmifinále, kde tým vypadl s lisabonským Sporting CP. Ve stejné sezóně dovedl Plzeň k titulu v české fotbalové lize, který byl již jeho třetí s tímto týmem. V následující sezóně 2018/19 byla Plzeň nasazena do skupinové fáze Ligy mistrů UEFA, kde díky výhrám nad CSKA Moskva a AS Řím obsadila třetí místo. V jarní vyřazovací fázi Evropské ligy tým vypadl s Dinamem Záhřeb. V domácí soutěži skončila Plzeň druhá za pražskou Slavií. Po konci podzimní části sezóny 2019/2020 se Pavel Vrba dohodl na předčasném ukončení smlouvy a zároveň oznámil, že odchází trénovat bulharský tým PFK Ludogorec Razgrad.
V lednu 2020 podepsal smlouvu s bulharským klubem PFK Ludogorec Razgrad. S týmem se dostal do šestnáctifinále Evropské ligy, když vypadli s Interem Milan. Na konci sezony vybojoval titul. V sezoně 2020/21 ve 2. předkole vypadli s dánským Midtjyllandem a probojovali se do základní skupiny evropské ligy. Pro neuspokojivé výsledky ve skupině ho odvolali a nahradil ho Stanislav Genčev.
Vrba se stal novým trenérem fotbalové Sparty 3. února 2021 večer, kdy se potvrdily spekulace z předchozích dní, že právě on nahradí Václava Kotala.[30] Dosavadnímu trenérovi zlomila vaz špatná hra a údajně i spory se staršími hráči v kabině.[31] Na sparťanské lavičce skončil Pavel Vrba 9. května, po porážce 0:3 od Plzně.[32]
Jen pět dní ho dělilo od jeho dalšího angažmá, když se po 18 letech vrátil do ostravského Baníku.[33] Toto jeho trenérské působení našlo konce po necelých pěti měsících, dne 10. října 2022, kdy neuspokojivé výsledky vedly k předčasnému ukončení smlouvy.[34]
V listopadu 2022 podepsal smlouvu ve Zlíně.[35] Po utrpěné porážce 5:9 od Mladé Boleslavi, nejvyšší v historii tuzemské ligy, skončil s neúspěchem i zde.[36][37]
Dne 18. prosince 2024, po více než roční pauze od trénování, přišel do druholigové Líšně.[38] Nový majitel Igor Fait si s klubem věří na nejvyšší soutěž, s čímž měl zkušený Vrba pomoct.[39] Dosavadní hlavní trenér Milan Valachovič se přesunul na pozici manažera A-týmu, kde také došlo k obměně kádru, přibylo i několik posil ze zahraničí.
Vrba však ve službách Líšně nestrávil ani dva měsíce, čímž se to stalo jeho dosud nejkratším trenérským angažmá. Po pěti lednových přípravných zápasech (dvě prohry, tři remízy) klub 4. února 2025 překvapivě oznámil, že se s ním dohodl na ukončení spolupráce.[9] Důvod nebyl uveden, spekuluje se o zdravotních problémech.[40]
Dušan Uhrin (1993–1997) • Jozef Chovanec (1998–2001) • Karel Brückner (2001–2008) • Petr Rada (2008–2009) • František Straka (2009) • Ivan Hašek (2009) • Michal Bílek (2009–2013) • Josef Pešice (2013) • Pavel Vrba (2014–2016) • Karel Jarolím (2016–2018) • Jaroslav Šilhavý (2018–2023) • Ivan Hašek (od 2023)
1907–1911: Karel Maleček • 1911–1918: František Malý • 1919–1923: Johny Dick • 1924–1927: Václav Špindler • 1928–1932: Johny Dick • 1933–1938: Ferenc Szedlacsek • 1939–1944: Josef Kuchynka • 1945–1947: Ferenc Szedlacsek • 1948–1953: Erich Srbek
1957–1958: Erich Srbek/Vlastimil Preis • 1958–1959: Vlastimil Preis/Karel Senecký/Jaroslav Šimonek • 1959–1962: Karel Kolský • 1962–1963: Karel Kolský/Jaroslav Štumpf • 1963–1964: Jaroslav Štumpf/Václav Ježek • 1964–1969: Václav Ježek • 1969–1970: Milan Navara • 1970–1971: Karel Kolský • 1971–1974: Tadeáš Kraus • 1974–1975: Ivan Mráz • 1975: Zdeněk Roček • 1975–1976: Štefan Čambal/Zdeněk Roček • 1976: Dušan Uhrin • 1977–1978: Arnošt Hložek • 1978: Antonín Rýgr • 1978–1981: Jiří Rubáš • 1981–1982: Dušan Uhrin • 1983–1984: Václav Ježek • 1984–1985: Vladimír Táborský • 1985–1986: Ján Zachar • 1986–1988: Václav Ježek • 1988–1990: Jozef Jarabinský • 1990–1991: Václav Ježek • 1991–1993: Dušan Uhrin • 1993–1994: Karol Dobiaš • 1994: Jozef Chovanec/Vladimír Borovička • 1994–1995: Jürgen Sundermann • 1995: Jozef Jarabinský • 1996: Vlastimil Petržela • 1996–1998: Jozef Chovanec • 1998–1999: Zdeněk Ščasný • 1999–2001: Ivan Hašek
2001–2002: Jaroslav Hřebík • 2002: Vítězslav Lavička • 2002: Jozef Jarabinský • 2002–2004: Jiří Kotrba • 2004: František Straka • 2004–2005: Jaroslav Hřebík • 2005–2006: Stanislav Griga • 2006–2008: Michal Bílek • 2008: Jozef Chovanec • 2008: Vítězslav Lavička • 2008–2011: Jozef Chovanec • 2011–2012: Martin Hašek • 2012–2015: Vítězslav Lavička • 2015–2016: Zdeněk Ščasný • 2016: David Holoubek • 2016: Zdeněk Svoboda • 2016–2017: Tomáš Požár • 2017: Petr Rada • 2017–2018: Andrea Stramaccioni • 2018: Pavel Hapal • 2018–2019: Zdeněk Ščasný • 2019: Michal Horňák • 2019–2020: Václav Jílek • 2020–2021: Václav Kotal • 2021–2022: Pavel Vrba • 2022: Michal Horňák • 2022–2024: Brian Priske • od 2024: Lars Friis
Lukáš Krbeček • Roman Pavlík • Martin Ticháček
Marek Bakoš • Miloš Brezinský • David Bystroň • Vladimír Darida • Michal Ďuriš • Martin Fillo • Tomáš Hájovský • Pavel Horváth • Martin Hruška • Petr Jiráček • Daniel Kolář • Michael Krmenčík • David Limberský • Bogdan Milić • Jakub Navrátil • Aleš Neuwirth • Milan Petržela • Tomáš Rada • František Rajtoral • Jan Rezek • Filip Rýdel • Martin Sladký • David Střihavka • František Ševinský • Petr Trapp • David Vaněček • Libor Žůrek
Pavel Vrba
Petr Bolek • Matúš Kozáčik
Roman Adamov • Marek Bakoš • Daniel Černý • Marián Čišovský • Vladimír Darida • Michal Ďuriš • Martin Fillo • Marek Hanousek • Lukáš Hejda • Jakub Hora • Pavel Horváth • Daniel Kolář • Matěj Končal • Jan Kovařík • David Limberský • Edgar Malakjan • Václav Procházka • František Rajtoral • Radim Řezník • František Ševinský • David Štípek • Stanislav Tecl • Martin Zeman
Aleš Hruška • Matúš Kozáčik
Lukáš Hejda • Roman Hubník • Tomáš Chorý • Tomáš Hořava • David Limberský • Martin Zeman • Jan Kopic • Milan Petržela • Radim Řezník • Michael Krmenčík • Patrik Hrošovský • Jan Kovařík • Tomáš Hájek • Marek Bakoš • Milan Havel • Aleš Čermák • Daniel Kolář • Diego Živulić • Andreas Ivanschitz • Ondřej Štursa • Václav Pilař
Michal Daněk
František Ševinský • Marián Čišovský • Miloš Brezinský • David Limberský • Martin Fillo • Michal Ďuriš • Vladimír Darida • Michael Krmenčík • Petr Trapp • Jakub Hora • František Rajtoral • Petr Jiráček • Daniel Kolář
František Rajtoral • Jakub Navrátil • David Bystroň • David Limberský • Milan Petržela • Filip Rýdel • Daniel Kolář • František Ševinský • Tomáš Rada • Pavel Horváth • Jan Rezek • David Střihavka • Marek Bakoš
1 Petr Čech • 2 Pavel Kadeřábek • 3 Michal Kadlec • 4 Theodor Gebre Selassie • 5 Roman Hubník • 6 Tomáš Sivok • 7 Tomáš Necid • 8 David Limberský • 9 Bořek Dočkal • 10 Tomáš Rosický (C) • 11 Daniel Pudil • 12 Milan Škoda • 13 Jaroslav Plašil • 14 Daniel Kolář • 15 David Pavelka • 16 Tomáš Vaclík • 17 Marek Suchý • 18 Josef Šural • 19 Ladislav Krejčí • 20 Jiří Skalák • 21 David Lafata • 22 Vladimír Darida • 23 Tomáš Koubek • Trenér Pavel Vrba