Narušení ozonové vrstvy mohly také posílit výbuchy sopek[1][2][3] a vědci zkoumají její rozšíření v případě jaderné války.[4]
Ještě před hypotézou vlivu freonů se uvažoval vliv oxidů dusíku na ozónovou vrstvu.[5] Ve 21. století se však oxid dusný stal hlavní příčinou rozšiřování ozonové díry.[6]
První pozorování ozonové díry
Vypouštění balónu se sondou k monitorování ozonové vrstvy
Roku 1958 bylo na stanici Dumont d’Urville pozorováno snížení ozonové vrstvy, ale patrně šlo o chybu měření.[7]
Ozonová díra byla poprvé pozorována počátkem 80. let 20. století nad Antarktidou, což bylo doprovázeno rozšířením tohoto pojmu.[10] V roce 1985 tam v září a říjnu poklesla koncentrace ozonu na polovinu dlouhodobého průměru. Později byl naměřen kolísavý úbytek stratosférického ozonu nad Jižní Amerikou a Austrálií a později také nad Arktidou na severní polokouli. Rekordní snížení bylo v letech 1992 až 1993 a dlouhodobě je sledováno nad nejobydlenějšími oblastmi světa o cca 0,5 % za rok.[zdroj?]
Důsledky ozonové díry
Zeslabená vrstva ozonu představuje větší pravděpodobnost průniku ultrafialového záření typu B a C, které je karcinogenní. U lidí a zvířat může zvýšená intenzita ultrafialového záření způsobit poškození zraku (přestože se původní vliv na oslepování ovcí nepotvrdil[11]), vyvolat rakovinu kůže a snížení imunity. U rostlin včetně mořského fytoplanktonu snížený růst a sníženou odolnost vůči škůdcům.
Řešení a legislativa
Zastavení výroby, dovozu, vývozu freonů (náhrada ve výrobě jinými látkami), sběr a recyklacefreonů je dosud v oběhu.
V roce 1987 byl uzavřen Montrealský protokol – dohoda o snížení a ukončení výroby. Signatářské země nebudou obchodovat s freony se zeměmi, které nepodepsaly. Dále byl vytvořen fond na pomoc rozvojovým zemím. Zpřísňující dodatky k této dohodě byly přijaty v letech 1990, 1992, 1995 a 1997.
Původní freony (obchodní název firmy DuPont) s obsahem chloru (chlor-fluorované uhlovodíky) byly počátkem 90. let ve sprejích, hasicích přístrojích, ledničkách a klimatizacích nahrazeny náhražkami jako je HFC-134a (tetrafluoretan firmy DuPont).[13]
Na jaře roku 2011 zpozorovala a změřila družice Envisat v rámci projektu OMI ozónový úbytek nad Arktidou (Špicberky, Skandinávský poloostrov a široké okolí, výrazně zasahující i do evropského kontinentu).[9]
Roku 2019 byla díra nejmenší od roku 1982.[15] I v následujících letech se ozonová díra postupně zmenšuje[16] a předpokládá se, že by do roku 2040 mohla být zcela zahojená ve středních zeměpisných šířkách a do roku 2060 pak postupně i v polárních regionech[17].
Výfukové plyny letadel obsahují hlavně reaktivní dusík a další látky, který nemá daleko k ještě reaktivnějšímu ozónu.
Letecká doprava hraje v úbytku ozónu také velkou roli. Problematika úbytku ozónu ve stratosféře je poměrně komplikovaná. Z chemického hlediska lze zjednodušeně říci, že současný životní styl vede k produkci dalších látek, které se nekontrolovaně dostávají do stratosféry, a vůbec nejde o látky, které by nějak zvlášť souvisely s chemickým průmyslem. Jedná se zejména o leteckou dopravu. V jejím důsledku se vytváří velké množství oxidů dusíku a dalších látek, které jsou relativně reaktivní. Navíc, vzhledem k tomu, že se letadla pohybují ve vysokých výškách a nemají tedy k ozónové vrstvě daleko, snadno se k ní tedy dostanou a narušují popsanou rovnováhu. To vede k úbytku ozónu.[20] Při pohledu letové aktivity nad Evropou a Severní Amerikou je úbytek ozónu v důsledku letové aktivity značně znepokojující.
Odkazy
Reference
↑ The Toba supervolcano eruption caused severe tropical stratospheric ozone depletion. www.nature.com [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné online.
↑ The Atmospheric Impact of the 1991 Mount Pinatubo Eruption. pubs.usgs.gov [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné online.
↑ The ozone hole above Antarctica opened early this year. Huge Tonga undersea volcano eruption may be to blame. www.space.com [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné online.
↑ Extreme Ozone Loss Following Nuclear War Results in Enhanced Surface Ultraviolet Radiation. agupubs.onlinelibrary.wiley.com [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné online.
↑ Ozone production rates in an oxygen-hydrogen-nitrogen oxide atmosphere. agupubs.onlinelibrary.wiley.com [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné online.
↑ Nitrous Oxide (N2O): The Dominant Ozone-Depleting Substance Emitted in the 21st Century. www.science.org [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné online.
↑Why has an “ozone hole” appeared over Antarctica when ozone- depleting substances are present throughout the stratosphere? [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online.
↑ Stratospheric sink for chlorofluoromethanes: chlorine atom-catalysed destruction of ozone. www.nature.com [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné online.
↑ abLÁZŇOVSKÝ, Matouš; NÝVLT, Václav. Satelit změřil rekordní úbytek ozonu. Slunce nyní opaluje jako v létě. iDNES.cz [online]. 2011-04-05 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online.
