Poloostrov Kola byl původně osídlen sámskými kmeny, kteří se sem rozšířili z Karélie už v 2. tisíciletí před n. l. Od 11. století začali na Kolu pronikat Slované (tzv. novgorodská kolonizace severovýchodní Evropy). Základním zaměstnáním obyvatel byl rybolov, chov sobů a lov kožešinové zvěře. Až do socialistické revoluce nebyl na Kole průmysl ani zemědělství. V období ruské občanské války byl poloostrov obsazen britskými a francouzskými intervenčními vojsky.[2]
V roce 1944 byla do oblasti zahrnuta i oblast Pečenga, kterou SSSR získalo od Finska. V únoru 1947 zakoupil Sovětský svaz od Finska tzv. Sektor Janiskoski-Niskakoski o rozloze 176 km² a začlenil jej do Murmanské oblasti.
Podnebí je v jižní části mírné přímořské a v severní části subarktické, zmírňované vlivem teplého Golfského proudu. Ten umožňuje celoroční splavnost okolních moří. Zima je dlouhá, ale ne příliš tuhá. Průměrná teplota v lednu dosahuje -8 až -13 °С. V zimě je charakteristická polární noc (10. prosince – 8. ledna) a v létě polární den (27. května – 18. července). Léto je krátké a chladné, průměrná teplota v červenci je 8 až 14 °C. Průměrné roční množství srážek je od 350 do 1000 mm (v horských oblastech).
Na území oblasti se nacházejí Chibinské hory – vedle Uralu jediný horský masív v evropské části Ruska, kam se každoročně sjíždí velké množství příznivců alpinismu.
Budovy oblastní správy (vpravo) a městské správy (vlevo) na Leninově prospektu v Murmansku
Během období SSSR se o vysokou autoritu v oblasti dělily tři osoby: první tajemník Murmanského výboru KSSS (který měl ve skutečnosti největší autoritu), předseda oblastního sovětu (legislativní moc) a předseda výkonného výboru oblasti (výkonná moc). Od roku 1991 ztratila KSSS veškerou moc a hlavu Oblastní správy a nakonec byl gubernátor jmenován/zvolen vedle zvoleného regionálního parlamentu.
Charta Murmanské oblasti je základním zákonem regionu. Zákonodárný sbor Murmanské oblasti je stálým zákonodárným (reprezentativním) orgánem oblasti. Zákonodárný sbor vykonává svou působnost přijímáním zákonů, usnesení a jiných právních aktů a dohlíží na provádění a dodržování zákonů a jiných právních aktů jím přijatých. Nejvyšším výkonným orgánem je Oblastní vláda, která zahrnuje územní výkonné orgány, jako jsou okresní správy, výbory a komise, které usnadňují rozvoj a řídí každodenní záležitosti provincie. Oblastní správa podporuje činnost guvernéra, který je nejvyšším úředníkem a vystupuje jako garant dodržování Oblastní charty v souladu s ústavou Ruska.
Murmanská oblast hraje důležitou roli pro ruské námořnictvo, které zde má několik základen a loděnic. 25 km severně od Murmansku, v Severomorsku má hlavní základní Severní loďstvo.
Obyvatelstvo
Murmanská oblast začala být masivněji osidlována až ve 20. století. Zatímco v roce 1926 zde žilo 23 000 lidí, po 2. světové válce to byl již dvacetinásobek. Svého vrcholu dosáhlo osídlení těsně před rozpadem SSSR, kdy zde žilo přibližně 1 150 000 obyvatel. V posledních letech jejich počet postupně klesal na 865 000 v roce 2006.
Dne 2. února 2022 spustila ruská vláda program Hektar v Arktidě, kdy nabízí svým občanům hektar půdy zdarma pro přesídlení, rozvoj ekoturistiky, zemědělství apod. Pozemek je nabízen na pět let bez placení, následně si jej budou ruští občané moci koupit, pronajmout a nebo vrátit. Rusko si od toho slibuje příliv nových lidí do arktických oblastí. Jednou z určených oblastí je právě Murmanská oblast.[3]
Od roku 2019 je ve výstavbě tzv. Kolská větrná farma, která bude dokončena v polovině roku 2022 a bude se skládat z 57 větrných turbín. Bude to největší arktická větrná elektrárna.[4]
Kolská hlubinná sonda
Unikátním objektem na území Murmanské oblasti je Kolská hlubinná sonda. Její hloubka převyšuje 12 km.
Nerostné bohatství
Mezi základní nerosty těžené v oblasti patří apatit. Prakticky všechen apatit (cenná surovina pro tvorbu fosforového substrátu) se těží v Murmanské oblasti.
V poslední době nabývá na významu ekologická turistika. Jsou to především zahraniční turisté, kteří si přejí strávit dovolenou v místech, kam dosud nevstoupila noha člověka (např. chata u Jokaňgy).
