11. mistrovství Evropy v basketbalu proběhlo v dnech 21. – 30. června v Istanbulu v Turecku.
Turnaje se zúčastnilo 17 týmů, rozdělených do tří čtyřčlenných jedné pětičlenné skupiny. První dva týmy postoupily do semifinálových skupin z nichž první dva postoupili do finálové skupiny, kde se hrálo o medaile. Třetí a čtvrtý tým hrál o páté až osmé místo. Týmy, které v základních skupinách skončily třetím až pátém místě hrály o 9. – 17. místo. Mistrem Evropy se stalo družstvo Sovětského svazu.
1. SSSR
2. Československo
3. Francie
4. Maďarsko
5. Bulharsko
6. Polsko
7. Belgie
8. Rumunsko
9. Jugoslávie
10. Itálie
11. Izrael
12. Turecko
13. Finsko
14. NDR
15. Španělsko
16. Rakousko
17. Írán
Švýcarsko 1935 • Lotyšsko 1937 • Litva 1939 • Švýcarsko 1946 • ČSR 1947 • Egypt 1949 • Francie 1951 • SSSR 1953 • Maďarsko 1955 • Bulharsko 1957 • Turecko 1959 • Jugoslávie 1961 • Polsko 1963 • SSSR 1965 • Finsko 1967 • Itálie 1969 • Německo 1971 • Španělsko 1973 • Jugoslávie 1975 • Belgie 1977 • Itálie 1979 • ČSSR 1981 • Francie 1983 • Německo 1985 • Řecko 1987 • Jugoslávie 1989 • Itálie 1991 • Německo 1993 • Řecko 1995 • Španělsko 1997 • Francie 1999 • Turecko 2001 • Švédsko 2003 • Srbsko a Černá Hora 2005 • Španělsko 2007 • Polsko 2009 • Litva 2011 • Slovinsko 2013 • Chorvatsko/Francie/Německo/Lotyšsko 2015 • Finsko/Izrael/Rumunsko/Turecko 2017 • Česko/Gruzie/Německo/Itálie 2022
Valdis Muižnieks • Maigonis Valdmanis • Vladimir Torban • Viktor Zubkov • Arkadij Bočkarjov • Jānis Krūmiņš • Michail Semjonov • Jurij Kornějev • Gennadij Vol’nov • Aleksandr Petrov • Michail Studenetskij
Jaroslav Tetiva • Jaroslav Křivý • Miroslav Škeřík • Boris Lukášik • Dušan Lukášik • František Konvička • Jiří Šťastný • Zdeněk Rylich • Jiří Baumruk • Bohumil Tomášek • Jaroslav Šíp • Bohuslav Rylich
Maxime Dorigo • André Chavet • Robert Monclar • Christian Baltzer • Lucien Sédat • Henri Villecourt • Jérôme Christ • Henri Grange • Bernard Mayeur • Michel Rat • Philippe Baillet • Jean-Claude Lefebvre