Martin Potůček (* 2. září 1948 Praha) je český vysokoškolský pedagog, analytik veřejné a sociální politiky, konzultant a publicista. Působí na Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Zaměřuje se na zkoumání procesů formování a realizace veřejné a sociální politiky v České republice a dalších postkomunistických zemí se zaměřením na regulační funkce trhu, státu, neziskového sektoru a médií, na problémy reformy veřejné správy a evropské integrace. V minulosti se se svými spolupracovníky věnoval zpracování vizí a strategií pro český stát, v posledních letech se zaměřuje na problematiku formování české sociální politiky a důchodové reformy. Klidným jej nenechávají ani civilizační ohrožení způsobená deficity globálního vládnutí.
Narodil se v Praze, studoval na Masarykově univerzitě v Brně filozofii, matematiku, politologii a sociologii. V roce 1976 zde získal titul PhDr. V roce 1989 absolvoval externí aspiranturu v oboru Teorie řízení a plánování na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po listopadu 1989 studoval evropskou sociální politiku na London School of Economics and Political Science (1990/91) a absolvoval několik delších stáží a přednáškových pobytů jako stipendista Eisenhower Exchange Fellowships v USA (1992), na univerzitách v Oxfordu (1993, 1994), v Univerzitě v Kostnici (1997–2008), na Institutu pro humanitní studia ve Vídni (1998), na Středoevropské univerzitě v Budapešti (1998–2000) a na Hertie School of Governance v Berlíně (2014).[5]
Do roku 1989 působil jako výzkumný pracovník nejprve v Oddělení komplexního modelování Sportpropag a později na Ústavu sociálního lékařství a organizace zdravotnictví v Praze. V něm pracoval na zpracování prognózy rozvoje péče o zdraví lidu a také na výzkumu uplatnění lidského potenciálu ve společnosti. Tato témata zpracovával především v kooperaci s Miroslavem Purkrábkem.[1]
Od roku 1990 působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1992 se zde habilitoval v oboru sociologie (titul docent) a v roce 1998 byl prezidentem Václavem Havlem jmenován prvním profesorem nově ustaveného oboru Veřejná a sociální politika.[6] Mezi roky 1994–2003 vykonával funkci ředitele Institutu sociologických studií a od roku 2000 do roku 2018 vedl Centrum pro sociální a ekonomické strategie. Od roku 2016 předsedá Výboru pro Cenu Josefa Vavrouška, jehož členem je od založení této ceny v roce 1995. [7]
V letech 1998–2006 působil jako poradce ministrů práce a sociálních věcí a v letech 2002–2004 a 2014-2017 jako poradce předsedů vlád České republiky.[zdroj?]
V letech 1999 až 2004 působil ve funkci 1. místopředsedy Rady pro výzkum a vývoj vlády ČR. V letech 2004-2005 a 2008-2010 byl členem Odborné komise pro společenské a humanitní vědy Rady pro výzkum, vývoj a inovace vlády ČR[2]. Je členem několika vědeckých a redakčních rad. V roce 1995 byl zvolen do funkce předsedy (1994 a 1996 místopředsedy) Masarykovy české sociologické společnosti a v roce 1997 do funkce člena řídícího výboru Network of Institutes and Schools of Public Administration in Central and Eastern Europe. V letech 2000–2002 působil ve funkci prezidenta této mezinárodní nevládní organizace.[8] V letech 2002–2008 byl stálým hostujícím profesorem na univerzitě v německé Kostnici. V roce 2003 obdržel mezinárodní ocenění Sri Chinmoye Lifting Up the World With a Oneness-Heart a v květnu stejného roku převzal Cenu Aleny Brunovské, kterou uděluje mezinárodní asociace NISPAcee za vynikající výkony ve výuce v oblasti veřejné správy.[9] V letech 2014-2017 vedl vládní Odbornou komisi pro důchodovou reformu Archivováno 27. 12. 2017 na Wayback Machine.. V roce 2018 obdržel stříbrnou pamětní medaili Univerzity Karlovy.[10]
V květnu 2012 ohlásil svou kandidaturu do Senátu ve volebním obvodu 23 (Praha 8, Letňany, Čakovice, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry) jako nezávislý nestranický kandidát s podporou Strany zelených, ČSSD a KDU-ČSL.[3][4] Do druhého kola voleb nepostoupil, když za Filipiovou zaostal o 98 hlasů a o 198 hlasů za komunistou Jiřím Dolejšem. Před druhým kolem voleb překvapivě podpořil Dolejše.[5]
V roce 2017 obdržel pamětní medaili obce Žeranovice za péči o památník rodu Potůčků - větrných mlynářů na místní samotě Větřák.[11]
Potůček je nestraník.
V Česku i v zahraničí se do konce roku 2022 autorsky, případně autorsky i editorsky, podílel na 90 odborných knihách a sedmi knižně publikovaných učebnicích, publikoval přes 80 původních prací v odborných časopisech a cca 100 výzkumných zpráv a projektů politik. Podrobněji viz Úplná bibliografie 1968-2022.