Během otcova života byl malý Ludvík Josef znám jako vévoda z Enghienu (duc d'Enghien). Ve čtyřech letech, po smrti otce v roce 1740 a matky v roce 1741 byl umístěn do péče svého strýce Ludvíka, hraběte z Clermontu, otcova nejmladšího bratra.
Spolu měli manželé tři děti: dceru Marii, která zemřela v dětství; jediného syna Ludvíka Jindřicha, který se stal posledním knížetem z Condé; a dceru Luisu Adelaidu. V roce 1770 se jeho syn oženil s Batildou Orleánskou, dcerou vévody Ludvíka Filipa I. Orleánského a sestrou Filipa Égalité. Manželství mělo zotavit vztahy mezi větvemi Condé a Orleáns.
Manželka Ludvíka Josefa zemřela v roce 1760 a jak šel čas, stal se jeho vztah s monackou kněžnou Marií Kateřinou Brignole vážným. Marie byla dcerou Giuseppe Brignole a Marie Anny Balbi. V roce 1769 si Marie zřídila domov v Hôtel de Lassay, přístavbě hlavního sídla knížete z Condé, Palais Bourbon. V roce 1770 její žárlivý manžel, kníže Honoré III. Monacký, nařídil uzavření hranic Monaka ve snaze zabránit jí v útěku. Jí se však podařilo přejít do Francie a našla si cestu do Le Mans na jihozápad od Paříže, kde se uchýlila do kláštera.
Kvůli nedovolenému postavení Marie Kateřiny jako milenky knížete z Condé s ní nová francouzská královna, 18letá Marie Antoinetta (manželka francouzského krále Ludvíka XVI.), zacházela u dvora špatně, což následně Ludvíka Josefa urazilo. Kolem roku 1774 začal Ludvík Josef a jeho milenka se stavbou Hôtel de Monaco, jejího trvalého sídla v Paříži. Stavělo se na rue Saint-Dominique u Palais Bourbon a stavba byla dokončena v roce 1777. Následně si monacký kníže Honoré konečně uvědomil, že jeho vztah s Marií Kateřinou zcela skončil a obrátil svou pozornost na své milostné aféry. Marie Kateřina později napsala svému manželovi, že jejich manželství lze shrnout třemi slovy: chamtivost, statečnost a žárlivost.
Život
Erb knížete z Condé
Během vlády Ludvíka XV. a i jeho vnuka Ludvíka XVI. měl Ludvík Josef v královské domácnosti, Maison du Roi, postavení Grand Maître de France (velmistr Francie). Získáním hodnosti generála bojoval v sedmileté válce s určitou proslulostí a sloužil po boku svého tchána, prince ze Soubise. Také byl guvernérem Burgundska.
Mimoto byl kníže velitelem Condé armády emigrantů. Své velké bohatství použil k financování exilového francouzského odboje.
V roce 1765 byl jmenován dědicem své tety Alžběty Alexandriny, čímž obdržel velkorysé důchody, které Alžběta Alexandrina zase zdědila po své sestřenici Louise Françoise de Bourbon. V témže roce Ludvík Josef odkoupil palác Palais Bourbon, který dříve vlastnila jeho rodina, od krále Ludvíka XV., a rozhodl se jej přestavět z venkovského domu na monumentální palác v nově obrozeném klasicistním stylu. S ohledem na tuto skutečnost koupil v roce 1768 sousední Hôtel de Lassay a plánoval tyto dvě budovy sloučit do jedné. Palác však byl dokončen až na konci 80. let 18. století, na jejichž konci velká francouzská revoluce smetla starý režim. Poté se kníže přestěhoval z Hôtel de Condé, kde se narodil, do Palais Bourbon. Bývalá rezidence byla v roce 1770 prodána králi Ludvíkovi XV. a stala se následným místem Théâtre de l'Odéon. Dále Ludvík Josef zdědil zámek Chantilly, hlavní sídlo linie Condé. V Chantilly princ provedl v letech před francouzskou revolucí řadu vylepšení a výzdob. Na pozemku zámku nechal postavit Château d'Enghien, dům pro hosty na dobu, kdy se kníže bavil v Chantilly. Byl postaven v roce 1769 architektem Jeanem Françoisem Leroyem a později byl přejmenován na Château d'Enghien na počest Ludvíkova vnuka Ludvíka Antonína, vévody z Enghien, který se v Chantilly narodil v roce 1772. Nechal také vytvořit velkou zahradu v anglickém stylu a také osadu podobou té, kterou vytvořila královna Marie Antoinetta ve Versailles a na zámku Malý Trianon.
Ludvík Josef žil se svou milenkou Marií ve Francii do francouzské revoluce, kdy pár odešel o Německa a Velké Británie. V roce 1795 zemřel monacký kníže Honoré III. a 24. října 1793 se Ludvík Josef a Marie Kateřina v Londýně vzali. Manželství bylo drženo v tajnosti deset let, pár se údajně stal otevřeně známým jako manžel a manželka až po 26. prosinci 1808.
Condého armáda původně bojovala ve spojení s Rakušany. Později, kvůli rozdílům s rakouským plánem útoku, však princ de Condé vstoupil se svým sborem v roce 1795 do spojení s Angličany. V roce 1796 armáda bojovala ve Švábsku. V roce 1797 Habsburská monarchie podepsala s první francouzskou republikoumír v Campo Formio, čímž formálně ukončila své nepřátelské akce proti Francouzům. Se ztrátou nejbližších spojenců armáda přešla do služeb ruského cara Pavla I. a byla umístěna v Polsku a v roce 1799 se vrátila k Rýnu pod vedením Alexandra Vasiljeviče Suvorova. V roce 1800, kdy Rusko opustilo spojeneckou koalici, armáda znovu vstoupila do služeb Anglie a bojovala v Bavorsku.
Armáda byla rozpuštěna v roce 1801, aniž by dosáhla svých hlavních ambicí, obnovení vlády Bourbonů ve Francii. Po rozpuštění sboru trávil Ludvík Josef exil v Anglii se svou druhou manželkou Marií Kateřinou Brignole, která zemřela v roce 1813.
Když byl poražen Napoleon Bonaparte, vrátil se Ludvík Josef do Paříže, kde obnovil své dvorské povinnosti jako grand maître v královské domácnosti Ludvíka XVIII.. Ludvík Josef zemřel 13. května 1818 ve věku 81 let. Jeho nástupcem se stal jeho syn Ludvík Jindřich. Dcera Ludvíka Josefa, Luisa Adelaida, která byla jeptiškou, se stala abatyší v klášteře Remiremont; zemřela v roce 1824. Ludvík Josef byl pohřben v bazilice Saint-Denis.
Potomci
Ludvík Josef měl se svou první manželkou tři děti:
Marie Bourbonská (16. února 1755 – 22. června 1759)
Ludvík Jindřich Bourbon-Condé (13. dubna 1756 – 30. srpna 1830), vévoda bourbonský a z Enghienu, pán ze Chantilly, kníže z Condé, ⚭ 1770 Batilda Orleánská (9. července 1750 – 10. ledna 1822)
.png){kind=small}
