LWD Żak (Student) bylo dvoumístné školní a sportovní letadlo smíšené konstrukce, které vyráběla polská společnost LWD (Lotnicze Warsztaty Doświadczalne) z Lodže koncem 40. let jako jedno z prvních polských poválečných letadel.[1]
LWD Żak-3 (SP-AAS)
Vznik a vývoj
Po druhé světové válce bylo oživení činnosti aeroklubů omezeno nedostatkem snadno použitelného a dostupného letadla, schopného výcviku pilotů i akrobatických prvků, jakož i vhodného stroje pro pokračovací výcvik pilotů.[2]
Polské Ministerstvo civilního letectví si v té souvislosti objednalo v roce 1946 u společnosti LWD vývoj lehkých, ekonomických letadel pro polské aerokluby s tím, že letoun musí být dvoumístný se sedadly vedle sebe.[3] Vývoj projektu s názvem Żak začal v zimě roku 1946 skupinou polských návrhářů vedenou inženýrem Tadeuszem Sołtykem. Jen o pár měsíců později začala konstrukce prvního prototypu.[4] Současně s tím se připravovalo uzavření licenční smlouvy na výrobu motorů Walter Mikron v Polsku, protože tento československý motor pro nové letadlo se jevil nejvhodnějším pohonem.[5]
První prototyp Żak-1 byl zalétán23. března1947 na lodžskémletišti Lublinek (IATA: LCJ, ICAO: EPLL). Poháněl jej československýinvertnímotor o výkonu 65 k/48 kW Walter Mikron III a letoun nesl označení SP-AAC. Během zkušebních letů bylo letadlo neustále vylepšováno (řízení výškovkami, zvětšení kýlovky, vyvážení/rovnováha letadla, přehřívání motoru, velikost olejové nádrže, přívod paliva atd.). Tyto závady byly postupně odstraňovány.[2] V letech 1947–1948 bylo toto letadlo několikrát předvedeno na leteckých show a na předváděcích letech.
Druhý prototyp Żak-2 byl poháněn plochým čtyřválcovým motorem o výkonu 65 koní, boxeremContinental A-65.[3] Letoun měl otevřený kokpit, bez krytu kabiny. Aby byla zvýšena bezpečnost letců v případě převráceni letounu na zemi, byla za kabinou vyvedena malá pyramida svařená z ocelových trubek, která by v případě nehody udržela trup v bezpečné vzdálenosti od země.[6] Letoun vzlétl poprvé 27. listopadu1947 a nesl označení SP-AAE. Schvalovací zkoušky pro tento prototyp byly dokončeny až na podzim 1951, od 8. října 1951 do 14. listopadu 1951 na letišti Okęcie. Lety provedli piloti Andrzej Abłamowicz , Wiktor Pełkaa a Jerzy Szrejbowski. Tato verze nezískala tak dobrou pověst jako předchozí prototyp.[5]
LWD Zak-3 (SP-AAS)
Po pozitivním hodnocení letounu Żak-1 ministerstvo objednalo hned v roce 1947 výrobu 10 strojů pro aerokluby. Podle ruských pramenů měl být letoun poháněn hvězdicovým motorem vyrobeným podle sovětského motoru Švecov M-11D o výkonu 115 k/86 kW).[7] Motorářské oddělení PZL chystalo vlastní konstrukci a stavbu plochého čtyřválce o podobném výkonu jako měl Continental A-65. Výroba letounu Zak byla ohrožena poté, když práce na polském motoru WN-1 byly pozastaveny a Letecké závody n.p., závod 1, Jinonice (bývalá A.S. Walter) "nepodepsaly" smlouvu na výrobu motorů Walter Mikron III v licenci. Polská strana totiž sama přerušila rozhovory a jednání o licenci.[2] Následně bylo rozhodnuto koupit motory přímo z Československa, ale jen v nezbytně nutném množství.[3]
Sérii 10 letadel označených jako Żak-3 vyrobil pracovní kolektiv LWD o celý měsíc dříve, než bylo stanoveno plánem, jako dar ke Dni sjednocení polských dělnických stran PPR a PPS (8. prosince 1948).[8] První z nich (SP-AAS) vzlétl 8. listopadu1948. V roce 1949 sériové letadlo absolvovalo schvalovací zkoušky v Ústředním leteckém ústavu (Główny Instytut Lotnictwa), které byly ukončeny s pozitivním hodnocením.[4]
Poslední prototyp Żak-4 (SP-BAE) vzlétl 20. října1948. Byl vytvořen jako varianta pro vlečení kluzáků. Celá konstrukce Żaka byla zesílena, především v ocasní části a v oblasti motorového lože. Letounbyl vybaven silnějším motorem Walter Minor 4-III o vzletovém výkonu 77 kW/105 k[9] a otevřený kokpit. Zkoušky ale prokázaly, že tato varianta letounu je pro vlečení kluzáků méně vhodná, zatímco starší Polikarpov Po-2 se pro tento účel jevil jako lepší letadlo, a to především proto, že Polikarpov potřeboval pro vzlet s kluzákem Vulture pouze 250 m, zatímco Żak-4 potřeboval 400-500 m. Żak-4 proto nebyl v sérii stavěn.[6]
Walter Mikron III (1946)
Popis letounu
Letadlo LWD Żak se vyznačovalo lehkou a jednoduchou konstrukcí. Byl to lehký konzolový dolnoplošnýjednoplošník smíšené konstrukce, s posádkou dvou sedících vedle sebe v prostorné kabině a s pevným konvenčním podvozkem.[6]
LWD Žak navržený jako školní letoun byl potud originální, že konstruktér umístil sedadla instruktora a žáka vedle sebe. Toto řešení dávalo sice aerodynamicky dosti nepříznivou formu (zesílený trup s velkým průřezem), ale přinášelo to značné výhody z hlediska školení. Instruktor, který seděl vedle žáka, mohl pozorovat nepřetržitě nejen jeho pohyby, ale i jeho chování. Kromě toho umožňovalo toto uspořádání bezprostřední výuku během letu a oboustranné dorozumívání. Žák také viděl, kdy mu instruktor pomáhá, a mohl se přesvědčit o své samostatnosti v řízení stroje.[10]
Walter Mikron III, Muzeum Lotnictwa Polskiego Krakov
LWD Žak byl stroj hospodárný a lehce řiditelný. Velký pevnostní násobek dovoloval základní akrobacii. Použití nosného profilu zdokonalovalo bezpečnost letu při malých rychlostech (minimální rychlost kolem 60 km/h). Křídla byla celodřevěná, samonosná, s charakteristickou u trupu zalomenou náběžnou hranou, upravenou tak pro zlepšeni výhledu z kabiny směrem dolů. Nosníková část křídla byla pokryta plátnem. Široký trup, který se v přídi nápadně zužoval, byl svařen z chrom-molybdenovýchocelových trubek. Byl pokrytplátnem a překližkou.[6] Na klasickém pevném podvozku byly původně byly použity mechanické brzdy, později byly nahrazeny účinnějšími hydraulickými.[5]
U jednoho letounu (SP-AAX) byl později (pro leteckou výstavu ve Vratislavi) motor vyměněn za Cirrus F.III o výkonu 85 k/63 kW. V tomto uspořádání však letadlo nikdy nelétalo.[3]
LWD Żak-4 (SP-BAE)
Použití
LWD Żak se mohl používat jako cvičný, sportovní i jako turistický letoun, protože malá spotřeba paliva při poměrně vysoké cestovní rychlosti 120–130 km/h umožňovala překonávat i značné vzdálenosti (do 500 km).[10]
Koncem roku 1948 postavilo LWD deset letadel, první z nich vzlétlo 8. listopadu 1948. Letouny dostaly v leteckém rejstříkuimatrikulace: SP-AAS až SP-AAZ a SP-BAA až SP-BAC. Letouny byly používány v Aeroklubu republiky Polské (A.R.P.), který v roce 1949 zahrnoval 26 regionálních aeroklubů, rozmístěných ve všech větších leteckých střediscích.[11] Konkrétně se jednalo o aerokluby Kujawski, Poznaň, Krakov, Gdaňsk, Bielsko-Biała a Varšava. V regionálních klubech létaly LWD Żaky až do roku 1955.[3]
Prototyp LWD Żak-4 byl dodatečně vybaven uzavřenou kabinou a použit jako cestovní letadlo v aeroklubu. Létal s imatrikulací SP-BAE. Nad ostatními Żaky vynikal letovými vlastnostmi (rychlost, dostup, dolet, stoupavost atd.)
Walter Minor 4-III (1946)
Dochované exempláře
Żak-3 (SP-AAX) byl v prosinci 1963 převeden do Muzea polského letectví v Krakově (Muzeum Lotnictwa Polskiego), avšak od roku 2007 je uchováván v rozebraném stavu a není vystaven.
Varianty
Żak-1 (SP-AAC): první prototyp osazený motorem Walter Mikron III s krytou kabinou
Żak-2 (SP-AAE): druhý prototyp bez krytu kabiny poháněný motorem Continental A-65.
Żak-3: hlavní výrobní verze s krytou kabinou a poháněná motorem Walter Mikron III, postaveno 10 letounů
Żak-4 (SP-BAE): prototyp pro vlečení kluzáků s otevřenou kabinou (později s uzavřenou) a poháněný motorem Walter Minor 4-III.
↑Z., D. Z činnosti polských leteckých pokusných dílen (Lotnicze Warsztaty Došwiadczalne - LWD) v Lodži. Letectví. 1949-08-22, roč. 25. (1949), čís. 17, s. b. Dostupné online.
↑CZECHOSLOVAK AIRCRAFT AND AERO ENGINES. I. vyd. Praha: KOVO, TRADING COMPANY, 1949. 40 s.
↑ abMAŃKOWSKI, A. Polská poválečná letadla. Letectví. 1949-05-16, roč. 25. (1949), čís. 10, s. 235–238. Dostupné online.
SIMPSON, R. W. (1995). Airlife's General Aviation. (anglicky) Shrewsbury: Airlife Publishing. p. 387.
TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. (anglicky) London: Studio Editions. p. 90.
KOCENT-ZIELINSKI, Edward: Lodzkie samoloty inzyniera Soltykam (polsky)
BABIEJCZUK, Janusz. GRZEGORZEWSKI, Jerzy (1974): Polski przemysł lotniczy 1945–1973, (polsky), Warszawa: Wydawnictwo MON
KRZYZAN, Marian (1983): Samoloty w muzeach polskich, (polsky) Warsawa, ISBN978-83-206-0432-0
CHYLIŃSKI, Rafałi: Moja pasja lotnictwo. Życie i działalność Tadeusza Chylińskiego dla Polskiego Lotnictwa w świetle dokumentów (Moje vášeň letectví. Život a aktivity Tadeusze Chylińského pro polské letectví ve světle dokumentů).(polsky), Varšava: Agencja Wydawnicza CB, 2017, s. 852. ISBN978-83-7339-166-6 a Volume 2 ISBN978-83-7339-167-3
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_02.jpg)
.jpg)
_2.jpg)
