Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz (9. října 1614 – 4. července 1658) byl příslušník bílinské větve šlechtického rodu Lobkoviců. Zastával vysoké zemské úřady, byl nejvyšším dvorským sudím a nejvyšším hofmistrem.
Narodil se 9. října 1614 jako třetí syn a páté z osmi dětí Viléma mladšího Popela z Lobkovicz na Bílině (kolem 1575 – 1. leden 1647) a jeho manželky Benigny Kateřiny z Lobkowicz (29. březen 1594 – 28. prosinec 1653), zakladatelky a patronky pražské Lorety na Hradčanech.
Stal se císařským tajným radou a komořím. Zaujímal místo prorektora Pražské univerzity. Působil jako hejtman hlohovského knížectví a prezident komory a místodržící ve Slezsku. Kariéru završil jako nejvyšší dvorský sudí (1650–1651) a nejvyšší hofmistr (1651–1658).
Zemřel 4. července 1658, pohřben byl v pražské Loretě, jejíž byl patronem a kde byli také pohřbeni oba jeho rodiče a obě manželky.
Vlastnil Svinčice, Divice, Libčeves, Chvatěruby, Běškovice a Bílinu.
Oženil se dvakrát. V roce 1637 se oženil s Magdalenou Pruskovskou z Pruskova († 12. únor 1653, pohřbena v pražské Loretě), dcerou Jan Kryštofa Pruskovského z Pruskova († 1625) a jeho manželky Kunhuty z Gutštejna. Manželství zůstalo bezdětné. Pro ni to byl již druhý sňatek, poprvé se provdala za Jana Františka Radthabta z Rosenburgu.
Čtyři měsíce po smrti své první manželky se 15. června 1653 oženil s Alžbětou Apolonií z Tilly († 18. srpen 1665 Praha, pohřbena v pražské Loretě), dcerou Václava Vernera z Tilly na Breitenbeggu (1599–1650/1653) a jeho manželky Barbory z Lichtenštejna (1604–1655). Narodil se jim syn:
V době nezletilosti syna Václava Ferdinanda byla Alžběta Apolonie patronkou pražské Lorety. Po smrti manžela se podruhé provdala 26. dubna 1661 za Viléma Albrechta Krakowského z Kolowrat (18. únor 1600 Praha – 18. únor 1688 Praha).