Ferdinand Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1. září 1630 – 2. dubna 1673 Praha[zdroj?]) byl český šlechtic z rodu Slavatů a držitel vysokého zemského úřadu Českého království.
Narodil se jako nejstarší syn Jáchyma Oldřicha Slavaty z Chlumu a Košumberka (1606–1645) a jeho manželky Marie Františky z Meggau (1609–1676). Jeho mladší bratr byl Jan Jiří Jáchym.
Vychovávala ho matka, německy mluvil lépe než česky.[1] Na konci 40. let 17. století se vydal na kavalírskou cestu. Působil ve Vídni, kde získal hodnost císařského rady a komorníka. V letech 1651–1672[2] zastával úřad nejvyššího dvorského sudí Českého království[3] a marně čekal na povýšení.[4] Ani po 20 letech v nejvyšším zemském úřadě nedosáhl na titul tajného rady, po kterém velmi toužil.[5]
Ještě za života strýce, krátce po svatbě získal v roce 1651 do užívání panství Stráž nad Nežárkou, jehož přibližný roční výnos činil 2000 zlatých.[6] Rodový majetek zdědil svém strýci Adamu Pavlovi Slavatovi (1604–1657). Mezi kmenová panství patřil Jindřichův Hradec, Žirovnice, Telč, Stráž nad Nežárkou, Nová Bystřice, Obříství. Vlastnil také zámek Červená Lhota a s ním související statek[7] a Kardašovu Řečici. V roce 1677 koupil od Karla Leopolda Höniga Vřesnou s tvrzí.[8] Po jeho smrti se podle inventáře v jindřichohradeckém zámku nacházelo překvapivě málo knih (23 svazků a dalších 128 v archivu). Neví se ovšem, kolik knih bylo v jeho pražském paláci.[9]
V Klášteře u Nové Bystřice dostavěl paulánský konvent. V roce 1668 byl v jeho přítomnosti položen základní kámen kostela Nejsvětější Trojice.[1]
Nevěstu mu vybral jeho děd Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, který byl defenestrován v roce 1618 a který o sedm let přežil svého syna. Ferdinand Vilém se v roce 1650 oženil s Marií Cecílií Renatou z Náchoda a Lichtenburku († 1694). Narodily se jim čtyři dcery:[10]