František Vilém Popel z Lobkowicz (14. srpna 1616 – 26. února 1670) byl český šlechtic, příslušník bílinské větve šlechtického rodu Lobkoviců. Byl císařským radou a zastával dvorský úřad nejvyššího lovčího.
Narodil se jako čtvrtý syn a šesté z osmi dětí Viléma mladšího Popela z Lobkowicz na Bílině (asi 1575–1647) a jeho manželky Benigny Kateřiny z Lobkowicz (1594–1653),[pozn. 1] zakladatelky a patronky pražské Lorety na Hradčanech.
Stal se císařským tajným radou a v letech 1647–1659 zastával úřad nejvyššího lovčího Českého království.[1]
Vlastnil Jezeří, Nové Sedlo, Zaječice, Polety, Holešice, Ročov a Divice.
Oženil se s Alžbětou Eusebií Marií z Talmberka, dcerou nejvyššího zemského hofmistra Bedřicha z Talmberka na Vlašimi († 1643) a jeho manželky Marie Benigny z Lobkowicz († 1634). Svatební smlouva byla podepsána 28. dubna 1658. Narodily se jim následující děti: