Narodil se v Hlubčicích v Pruském Slezsku. V 90. letech 19. století si založil v Petrohradu fotografickou agenturu a platí za jednoho ze zakladatelů ruské reportážní fotografie. Od roku 1916 Karl Bulla předal své fotografické dílo svým synům[4] Alexandrovi[5] a Viktorovi, a sám se vrátil na estonský ostrov Ösel (dnes Saaremaa). Tam také v roce 1929 zemřel. V domě, kde žil, později byla školy s knihovnou.
Dědictví Karla Bully obsahuje asi 230 000 fotografických negativů z období pozdního 19. a počátku 20. století.[6]
Fotostudio
V roce 1875 Karl Bulla otevřel své vlastní fotografické studio a od té doby začal pracovat jako profesionální fotograf.[7] Deset let se věnoval portrétní fotografii.
V roce 1886 získal povolení Ministerstva vnitřních věcí „pro výrobu všech druhů fotografických prací mimo domov, například: na ulicích, domech a na místech v bezprostřední blízkosti Petrohradu“, který mu dovolil celou řadu let vytvářet pohlednice pro produkční tisk Světové poštovní unie.[8]
V roce 1897 byly fotografie Karla Bully vytištěny v populárním časopise Niva. Od té doby se jeho jméno stalo známé v celé Ruské říši.[1] V období 1906–1908 provozoval fotoateliér na Něvském prospektu 54 (před tím se jeho studio nacházelo jinde).[9].
V této místnosti je v současné době (2010) fotografický salon ve vlastnictví jiných majitelů – Nadace historické fotografie Karla Bully. Tato společnost provozuje malé muzeum a výstavy.[10][11]
Bulla fotografoval všude a všechno: život rodiny cara i shromáždění protivládní inteligence, osobnosti hvězdného nebe i obyčejné dělníky, paláce i ubytovny pro bezdomovce, ale také exotické scény jako gay párty.[12] Bulla byl členem redakční rady mnoha časopisů včetně populární Nivy.[1] V desátých letech 20. století dosáhly roční příjmy firmy „Bulla a synové“ 250 000 rublů.[1]
Archiv
V roce 1935 syn Karla Bully Viktor Bulla daroval Ruskému státnímu archivu 132 683 negativů Bullových fotografií. Archiv rostl a nyní tvoří více než 200 000 negativů děl Karla Bully a jeho synů.[3] Všechny fotografie v archivu jsou v kategorii volných děl a jsou oblíbeným zdrojem ilustrací života v Petrohradě.[13]
V roce 2003 se uskutečnila velká výstava Bullových snímků u příležitosti oslav 300 let Petrohradu a 150. výročí narození Karla Bully (podle verze narození 1853).[14] Lidé z Petrohradu umístili bronzovou sochu Karla Bully na ulici v blízkosti jeho bývalého studia.[15]
↑CLUB.FOTO.RU. Классики фотоискусства. Карл Булла — Жизнь и творчество [online]. club.foto.ru [cit. 2010-09-01]. Dostupné online. (rusky)
↑ abAGENTRU.SPB.RU. Карл Булла – отец русского фоторепортажа [online]. agentru.spb.ru [cit. 2010-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-07. (rusky)