Pocházel z knížecí rodiny Lichtenštejnů, narodil se jako druhý syn prince Emanuela z Lichtenštejna a jeho manželky Marie Antonie, rozené z Ditrichštejna. Již od roku 1747 sloužil v armádě, ještě v závěru války o rakouské dědictví dosáhl téhož roku hodnosti podplukovníka pod velením svého strýce Josefa Václava z Lichtenštejna. Na začátku sedmileté války byl již plukovníkem, byl zraněn v bitvě u Liberce (1757), ještě téhož roku se vyznamenal jako velitel jezdectva při obsazení Svídnice a generálem Laudonem byl pověřen zpravit o tomto úspěchu dvůr ve Vídni. V roce 1758 byl povýšen do hodnosti generálního polního vachtmistra (respektive generálmajora) a v roce 1760 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Po skončení sedmileté války byl generálním inspektorem jezdectva a zemským velitelem v Dolním Rakousku se sídlem ve Vídni. Byl také císařským komořím a skutečným tajným radou.[4] Z armády byl propuštěn v roce 1770 údajně kvůli obrovským dluhům ve výši 100 000 zlatých, které navršil jako hazardní hráč. Díky intervenci své manželky byl reaktivován, ale získal podružný post velitele v Prešpurku.[5] V roce 1772 získal Řád zlatého rouna.[6] Za války o bavorské dědictví operoval v severních Čechách a opět pod velením generála Laudona blokoval Jindřicha Pruského před vpádem do vnitřních Čech. Za tyto zásluhy byl povýšen do hodnosti generála jezdectva (1779). Znovu byl aktivní za války s Osmanskou říší, v roce 1787 převzal vrchní velení na chorvatských hranicích a zahájil obléhání pevnosti Dubica. V důsledku zpráv o tureckých posilách se nakonec stáhl a začal pracovat na dalším plánu operací proti Turecku. V září 1788 byl povýšen do hodnosti polního maršála,[7] krátce poté ale onemocněl a byl převezen do Vídně, kde také nedlouho poté zemřel. Byl pohřben v Lichtenštejnské hrobce[8] v Moravském Krumlově, kterou téhož roku nechala postavit jeho manželka.[9]
Byl zakladatelem vlastní, tzv. Karlovské linie rodu Lichtenštejnů.[10] Z rodového majetku bylo pro něj vyčleněno panství Moravský Krumlov, které převzal v roce 1772.[11] Měl zájem o rozvoj města, například v roce 1787 vydal cechovní řád. Spolu s manželkou inicioval přestavbu zámku a obnovu přilehlého parku.[12] V roce 1780 navštívil Moravský Krumlov císař Josef II.[13]
Rodina
Karel Boromej se v roce 1761 oženil s princeznou Marií Eleonorou Oettingen-Spielberg (1745–1812), která byla původně zasnoubena s knížetem Janem Nepomukem ze Schwarzenbergu. Za tímto zasnoubením stála císařovna Marie Terezie, ale kníže Josef Václav z Lichtenštejna prosadil jeho zrušení a sňatek půvabné princezny s jeho synovcem Karlem. Marie Leopoldina byla dámou Řádu hvězdového kříže a v roce 1764 zdědila panství Velké Meziříčí, kde často a ráda pobývala. Později patřila k předním osobnostem císařského dvora a byla důvěrnicí Josefa II.
↑Matrika zemřelých 1754–1790, rok 1789, Moravský Krumlov (číslo knihy 14276), pag. 316 [online]. [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (německy)
↑Ottův slovník naučný, 15. díl; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 1057 (heslo z Liechtensteina) ISBN 80-7185-226-0
↑Schematismus des regierenden hochfürstlichen Hauses von und zu Liechtenstein, Vaduz, 1803; s. 4–5 dostupné online
↑MERKI, Christoph Marie: Lichtenštejnové v českých zemích od středověku do 20. století. Majetky, práva a správa; Vaduz, 2016; s. 115–116 dostupné online
↑LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 273
↑Služební postup Karla Boromejského z Lichtenštejna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 57 dostupné online
