PROFILBARU.COM

Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu
Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu
10. vévoda krumlovský
	Ve funkci:; 1782 – 1789
Předchůdce	Josef I. Adam
Nástupce	Josef II.
5. kníže ze Schwarzenbergu
	Ve funkci:; 1782 – 1789
Předchůdce	Josef I. Adam
Nástupce	Josef II.
Narození	3. července 1742 nebo 4. července 1742; Postoloprty; Habsburská monarchie
Úmrtí	5. listopadu 1789 (ve věku 47 let) nebo 6. listopadu 1789 (ve věku 47 let); Hluboká nad Vltavou; Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Schwarzenberská hrobka v Domaníně
Choť	Marie Eleonora z Öttingen-Wallersteinu
Rodiče	Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1722–1782) a Marie Terezie z Liechtensteinu (1721–1753)
Děti	Josef II. zakladatel primogenitury; Karel I. Filip zakladatel sekundogenitury
Příbuzní	Marie Eleonora Schwarzenberg (sourozenec); Leopold Schwarzenberg, Karel II. ze Schwarzenbergu a Bedřich Karel ze Schwarzenbergu (vnoučata)
Sídlo	Český Krumlov
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1782 rakouský Řád zlatého rouna (č. 803)
Commons	Johann I of Schwarzenberg
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu, (4. července 1742 Postoloprty^[1] – 5. listopadu 1789 Hluboká nad Vltavou^[2]) byl knížetem z rodu Schwarzenbergů, poslední kníže před rozdělením rodu na primogenituru a sekundogenituru, 10. vévoda krumlovský a inciátor stavby Schwarzenberského plavebního kanálu.

Život

Jan Nepomuk I. se narodil jako prvorozený syn Josefa I. Adama, knížete ze Schwarzenbergu a krumlovského vévody a princezny Marie Terezie, dcery Josefa Johanna Adama z Lichtenštejna roku 1742 v Postoloprtech.

Oproti svému otci a dědovi Adamu Františkovi nikdy nezastával vysoké funkce u císařského dvora a věnoval se výhradně správě hospodářství. Přestože vládl pouhých 7 let, byla jeho krátká vláda pro dominium velmi podstatná. Započal totiž velké množství reforem v oblasti hospodářství. Během jeho panování začala výsadba nových kulturních plodin, například jetele a vojtěšky, a především došlo k významné systematizaci v lesnictví a k cílené výsadbě lesů.

Nejpodstatnějším činem jeho života však bylo zahájení stavby Schwarzenberského plavebního kanálu pod vedením Josefa Rosenauera, čímž bylo propojeno povodí Vltavy a Dunaje a následně plaveno dříví do celé monarchie. Schwarzenberský plavební kanál tak v následujících dvou stoletích významně ovlivňoval hospodářství nejenom Schwarzenberského dominia, ale i velké části jižních Čech a potažmo i všech regionů, v nichž fungovaly podniky zásobované šumavským dřívím, v Českých a rakouských zemích.

14. července 1768 se oženil s Marii Eleonorou z Öttingen-Wallersteinu, která mu porodila 13 dětí a z toho 4 syny, již se dožili dospělosti. Podle klauzule ze závěti jeho praděda Ferdinanda Viléma Eusebia, bylo po Janově smrti Dominium a rod rozděleno na dvě části mezi prvorozeného syna Josefa II. a Karla I. Filipa. Jeho smrtí se tak schwarzenberský rod rozdělil na dvě větve – na starší hlubocko-krumlovskou a mladší orlickou.

Jan Nepomuk I. zemřel na svém zámku na Hluboké. Jeho tělo bylo pohřbeno v Třeboni a jeho srdce podle tradice uloženo v Srdeční hrobce krumlovských vévodů v Českém Krumlově.

Rozdělení rodu na dvě větve počínaje jeho smrtí roku 1789 bylo ukončeno až rokem 1986 v osobě Karla Schwarzenberga.

Rodina

Oženil se 14. července 1768 ve Vídni-Schönbrunnu s Marií Eleonorou z Oettingen-Wallersteinu (22. 5. 1747 Wallerstein – 25. nebo 28. 12. 1797 Vídeň), dcerou Filipa Karla hraběte z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu (17. 3. 1722 Augsburg – 14. 4. 1766 Wallerstein) a (sňatek 21. 2. 1746 Hohenbaldern) Charlotty Juliany hraběnky Oettingen-Baldern (25. 10. 1728 Baldern – 2. 1. 1791 Markt-Bissingen). Narodilo se jim třináct dětí (8 synů a 5 dcer):

1. Josef II. Jan (27. 6. 1769 Vídeň – 19. 12. 1833 Hluboká nad Vltavou), zakladatel Schwarzenberské primogenitury, tzv. hlubocko-krumlovské větve, 11. vévoda krumlovský
- ∞ (25. 5. 1794 zámek Heverlé, Belgie) Paulina Charlotta, princezna z Arenbergu (2. 9. 17774 Brusel (Coudenberg) – 1. 7. 1810 Paříž)
2. Jan (1770–1779)
3. Karel I. Filip (15. 4. 1771 Vídeň – 15. 10. 1820 Lipsko), zakladatel schwarzenberské sekundogenitury, tzv. orlické větve
- ∞ (1799) Marie Anna hraběnka z Hohenfeldu
4. Antonín (1772–1775)
5. František (1773–1789)
6. Arnošt (1773–1821)
7. Bedřich (28. 3. 1774 Vídeň – 18. 11. 1795 padl u Weinheimu), rytíř Maltézského řádu
8. Marie Karolína (7. 9. 1775 Vídeň – 24. 1. 1816 Praha)
- ∞ (2. 8. 1792 Vídeň) Josef František Maxmilián kníže z Lobkowicz (3. 12. 1772 Vídeň – 16. 12. 1816 Třeboň)^[3]
9. Eleonora Karolina (1777–1782)
10. Marie Alžběta (1778–1791)
11. Marie Terezie (14. 10. 1780 Vídeň – 9. 11. 1870 Kroměříž)
- ∞ (1801) Bedřich Egon lantkrabě Fürstenberg (26. 1. 1774 Vídeň – 4. 2. 1856 Vídeň)
12. Jan (1782–1783)
13. Eleonora Žofie (1783–1846)

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Postoloprty
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Hluboká nad Vltavou
↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 142 a 144.