Kaga byla navržena jako druhá bitevní loďtřídy Tosa. Kaga byla spuštěna na vodu 17. listopadu1921 v Kóbe. Podepsáním Washingtonské námořní konference v roce 1922 se ale Japonsko (stejně jako ostatní signatáři) zavázalo omezit námořní zbrojení, což znamenalo zrušit a sešrotovat nadlimitní jednotky. Stavba obou jednotek třídy Tosa proto byla zastavena 5. února1922 a obě nehotové jednotky byly určeny k sešrotování.
Bylo ale povoleno přestavět trupy dvou bitevních lodí nebo bitevních křižníků na letadlové lodě o maximálním výtlaku 33 000 tun. Palubní letectvo bylo teprve v plenkách a letadlovým lodím se tehdy ještě nepřisuzovala taková důležitost. Až do II. světové války měly páteř velkých loďstev tvořit lodě bitevní. Pro konverzi na letadlové lodě byly tedy vybrány první dvě rozestavěné jednotky třídy Amagi: Amagi a Akagi. Přestavba Amagi byla ale zrušena, když byl její rozestavěný trup 1. září1923poškozen při zemětřesení natolik, že jeho oprava by byla neekonomická. Jako náhradu za sešrotování Amagi bylo rozhodnuto přestavět na letadlovou loď právě rozestavěný trup bitevní lodi Kaga. 1. listopadu1929 v Sasebu převzalo námořnictvo Kagu již jako letadlovou loď.
Provedení
Kaga těsně před dokončením v roce 1928. Pohled na pravobok od zádi. Všimněte si tělesa komínu táhnoucího se podél boku lodi pod úrovní letové paluby a tří kasemat těsně nad hladinou.
Přestavba na letadlovou loď znamenala kompletní předělání původního návrhu bitevní lodi, které spočívalo nejenom v náhradě dělostřelecké výzbroje a nástaveb za celkem tři letové paluby, ale také zeslabení původně navrhovaného pancéřování.
V původní konfiguraci po dokončení byla Kaga — obdobně jako Akagi — letadlovou lodí s jednou dlouhou vzletovou a přistávací palubou táhnoucí se od zádi do asi 2/3 délky plavidla. Pod ní se dále na přídi nacházely další dvě odstupňované startovací dráhy u kterých se počítalo se startem lehčích stíhacích, bombardovacích a torpédonosnýchdvouplošníků. Záměrem bylo umožnit současné přistávání i starty letounů (na současných letadlových lodích je toto řešeno úhlovou palubou). Ze spodních dvou palub měly letouny startovat přímo z hangáru, bez nutnosti vytahovat je na palubu. Na horní palubě se nacházely dva výtahy pro dopravu letadel do (a z) hangáru.
Na prostřední palubě byly po jejích okrajích umístěny dvě dvouhlavňové věže s 200mm kanóny. Dalších šest bylo umístěno v kasematech na zádi na bocích.
Spaliny z kotelny byly odváděny dvěma velkými a dlouhými horizontálními komíny po obou stranách lodi směrem k zádi.
Přestavba 1934-1935
Kaga po přestavbě s novou palubou.
Třípalubové uspořádání letových palub se ale neosvědčilo a tak byly obě přední nižší paluby během přestavby od srpna 1934 až do listopadu 1935 odstraněny a hlavní vzletová a přistávací paluba protažena na celou délku plavidla, přičemž na přídi a zádi byla podpírána nosníky. Na prodloužené přídi se objevil třetí výtah. S přestavbou souviselo i navýšení přepravní kapacity palubního letectva z 60 na 90 strojů a teoreticky bylo možné uskladnit až 140 strojů.[3] Po přestavbě ale Kaga nenesla plnou kapacitu. Její letový park v listopadu 1935 tvořilo 16 stíhacích A2N, 16 střemhlavých bombardérů D1A1 a 28 torpédonosných B2M.[3]
Byl přidán malý velitelský můstek (tzv. ostrov) na pravoboku. Původní dva komíny po obou stranách lodi byly nahrazeny jediným, k hladině skloněným, na pravoboku za můstkem. Kotle na smíšené palivo byly nahrazeny kotli na mazut. Byly rozšířeny sklady munice a leteckých pohonných hmot.[3]
Spolu s „narovnáním“ letové paluby zmizely ony dvě dělové věže z prostřední letové paluby. Na rozdíl od pozdější přestavby Akagi se ale ještě nepovedlo přesvědčit „syndromem bitevních lodí“ postižené velení, že nejlepší zbraní jsou vlastní letadla a silná dělostřelecká výzbroj jenom zabírá jejich místo.[3] Jako kompenzace odstraněných dělových věží proto byl zvýšen počet děl v kasematech na zádi z šesti na deset.
Letouny palubní skupiny Kaga (加賀飛行機隊Kaga hikókitai)[4] byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovce[p 2]kódem, dle následujícího schématu: [kód Kaga]-[taktické číslo]. Identifikační kód Kaga se v průběhu služby měnil: do konce 30. let ho tvořil katakanou psaný znak pro ni ニ, na přelomu 30. a 40. let ho nahradilo latinkou psané K a na základě dílčí reorganizace Spojeného loďstva v roce 1940 se kódem Kaga stala kombinace písmena a římské čísliceAII. V rámci této reorganizace přibyl jako identifikační prvek pro palubní skupinu Kaga navíc dva široké červené pruhy na trupu letounu.[5]
10. dubna1941 je přiřazena k 1. divizi letadlových lodí nově zformované 1. letecké floty (第一航空艦隊Dai-iči Kókú Kantai). Tak byl poprvé v historii vytvořen úderný svaz letadlových lodí (機動部隊Kidó Butai), který soustředil námořní leteckou sílu do jednoho taktického uskupení schopného operovat daleko od mateřských základen a představujícího zlom v námořní strategii. Následují cvičení poblíž Kjúšú. Od 1. do 14. května se nachází v docích v Sasebu. Od 21. května do 23. října je vlajkovou lodí 1. divizi letadlových lodí.
Z první útočné vlny se nevrátily dvě Zero a pět Kate a ve druhé vlně ztratila Kaga dvě Zero a šest Val, přičemž celkem ztratila 31 příslušníků létajícího personálu[8].
Podpora japonského postupu v západním a jihozápadním Pacifiku (leden - březen 1942)
1. února vyplouvá z Truku, aby zasáhla proti americkým letadlovým lodím útočícím na japonské základny na Marshallových ostrovech, ale do oblasti připlula příliš pozdě a tak se 8. února vrací na Palau. 9. února najela Kaga při změně kotviště na útes. Bylo poškozeno dno lodi a na Palau bylo možno provést pouze provizorní opravy. Navzdory prosakování vody a omezení rychlosti na 18 uzlů (33,3 km/h) vyplouvá spolu s letadlovou lodí Akagi a 2. divizí letadlových lodí (第二航空戦隊Dai-ni Kókú Sentai: Hirjú a Sorjú) 15. února k útoku na Port Darwin v Austrálii.
Nálet na Darwin
19. února ráno vyslala Kaga své letouny do útoku. Letovou palubu opustilo nejprve 27 pumami vyzbrojených Kate vedených poručíkem Hašigušim, které se u Melvillova ostrova spolu s ostatními Kate spojily se střemhlavými bombardéry. Ty startovaly později a Kaga jich vyslala 18 pod vedením poručíka Ogawy. Devíti Zero z Kagy velel poručík Nikaido. Cestou k cíli zaútočil jeden ze stíhačů, Nagahama, na americkou PBY-5 Catalina 22-P-18 (BuNo 2306) z VP-22, která hlídkovala nad zásobovacím plavidlem Florence D. Donutil ji nouzově přistát s hořícím levým motorem a její posádku následně zachránil Florence D (nebo Don Isidro[9]). Poté pokračoval Nagahama dál sám, neboť ztratil své svěřence z dohledu. K Port Darwinu ale dorazil jako první a sám se postavil pětičlenné hlídce P-40E z 33. squadrony USAAF. Podařilo se mu sestřelit tři P-40 a jeden poškodit. Tím měly bombardéry zajištěnou prakticky volnou cestu.[10][11]
Když se dalších pět P-40E od 33. squadrony USAAF pokusilo vzlétnout a napadnout bombardéry, sesypala se na ně Zera z Hirjú, Akagi a Kagy a všechny je sestřelila. Stíhači z Kagy si nárokovali tři jisté a jeden pravděpodobný sestřel (na některých se podíleli stíhači z Akagi). Stíhači z Kagy si pak nárokovali ještě jeden zničený letoun na letišti. Nagahama si nárokoval ještě jednu zapálenou PBY Catalinu přivázanou u mola. Dvě Zera z Kagy byla poškozena.[12]
Kate bombardovaly město a přístav z výšky 14000 stop. Sedm Kate z Kagy bylo poškozeno protiletadlovou palbou. Střemhlavé Val z Kagy se rozdělily: 2. čútai spolu s Val z ostatních lodí zaútočila na lodě v přístavu a 1. čútai napadla letiště. Palbou ze země byla sestřelena UčikadovaVal z 1. čútai, jejíž posádka zahynula. Šest[13]Val bylo poškozeno.[14]
Během útoku na Port Darwin bylo zničeno všech 11 P-40, 6 Hudsonů a mnoho dalších letadel bylo zničeno nebo poškozeno. Bombardéry z Kagy si nárokovaly potopení 5000t plavidla a zasažení mnoha pozemních cílů.[15]
Vracející se Val z Kagy objevily 3200t zásobovací loď Don Isaldo, o kterou se později „postaraly“ Val ze Sórjú.[16]
Invaze na Jávu
21. února se vrací do Staring Bay na Celebesu, ale již o čtyři dny později vyplouvá znovu, tentokrát k podpoře vylodění na Jávě. 27. února se připravuje na úder proti USS Langley, ale bombardéry z pozemních základen Kagu předběhnou. 5. března se Kaga přidává k útoku na Tjilatjap. Během hodinu trvajícího útoku bylo v přístavu potopeno osm lodí a poškozeno přístavní zařízení. Do Staring Bay se Kaga vrací 11. března.
Není-li uvedeno jinak, jsou data a časy uváděny v GMT-12
27. května v 6:00[17] opouští kotviště v Haširadžimě a spolu s ostatními jednotkami Nagumovy Kidó Butai[p 4] vyplouvá vstříc svému osudu v bitvě u Midway. Na palubě měla celkem 18 stíhaček Zero (+ 9 v záloze), 18 střemhlavých bombardérů Val a 27 torpédových bombardérů Kate[18].
V 10:22 4. června se nad japonským svazem objevily střemhlavé bombardéry SBD Dauntless od VS-6 a VB-6 z letadlové lodi USS Enterprise. Celá VS-6 a dvě sekce VB-6 si vybraly za cíl Kagu. Ta inkasovala nejméně čtyři zásahy po celé délce lodi. Četné požáry se vymkly kontrole a loď se zastavila. V 17:00 převzaly torpédoborce Hagikaze a Maikaze pro záchranné práce nepotřebnou část posádky. V 19:20 bylo rozhodnuto vzdát pokusy o záchranu plavidla, zbývající část posádky přešla na okolní plavidla a v 19:25 vystřelil torpédoborec Hagikaze dvě torpéda do středu lodi z pravoboku. Loď se začala potápět zádí napřed a pod hladinou zmizela na pozici 30°23′18″ s. š., 179°17′12″ z. d.. Zahynulo 814 důstojníků a mužů posádky, čímž získala smutné prvenství v počtu obětí mezi potopenými japonskými letadlovými loděmi během bitvy u Midway.
10. srpna1942 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.
Vrak
Část vraku letadlové lodi Kaga — konkrétně část zadní pravoboční galerie s protiletadlovými „hnízdy“ — byla nalezena americkou oceánografickou lodí USNS Sumner v září 1999. Fragment trupu leží v hloubce 17 000 stop (5 181,6 m) a je otočen „vzhůru nohama“. Jedná se ale pouze o část vraku a vrak samotný — zbytek lodního trupu — je stále neobjeven.[19]
Odkazy
Poznámky
↑Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
↑Před vypuknutím druhé čínsko-japonské války byl registrační kód umístěn na sedmi pozicích: po obou stranách trupu za výsostným znakem, na obou stranách kýlovky, na obou polovinách spodního křídla zespodu a uprostřed horního křídla seshora u dvouplošníků, u jednoplošníků pak symbol před pomlčkou byl na levé a zbytek kódu na pravé polovině křídla. Viz Vejřík, str. 291
↑První nálet na Rabaul provedený palubním letectvem. Celkově prvním náletem byl útok šestnácti námořních bombardérů Micubiši G3M, provedený 4. ledna.
↑Tvořené tentokrát pouze 1. (Akagi a Kaga) a 2. (Hirjú a Sórjú) divizí letadlových lodí. Obě letadlové lodě 5. divize letadlových lodí se nezúčastnily, protože Šókaku byla poškozená v bitvě v Korálovém moři a Zuikaku v téže bitvě utrpěla značné ztráty na letounech a jejich posádkách.
↑LUNDSTROM, John B. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN159114471X. S. 183. (anglicky) – odkazováno jako „Lundstrom I“
JORDAN, John. Warships After Washington: The Development of the Five Major Fleets 1922-1930. Barnsley: Seaforth Publishing, 2011. ISBN978-1-84832-117-5. (anglicky)
JORDAN, John. Warships After London. Annapolis: Naval Institute Press, 2020. ISBN978-1-68247-610-9. (anglicky)
PEATTIE, Mark R. Sunburst: The Rise of Japanese Naval Air Power, 1909-1941. [s.l.]: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN159114664X.
PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN978-1-57488-924-6. (anglicky)
