Její stavba byla zahájena v loděnicích Jokosuka Kaigun Kóšó (Loděnice válečného námořnictva v Jokosuce) 4. listopadu 1911, na vodu byla spuštěna 21. listopadu 1912 a do služby vstoupila 4. srpna 1914.
Hiei na moři ve 30. letech, na hlavním stěžni vlaje kontradmirálská vlajka
Po první světové válce byly zmodernizovány její kotle a pod čáru ponoru byly přidány protitorpédové výdutě.
Mezi lety 1932 a 1940 sloužila Hiei jako cvičná dělostřelecká loď. Byla částečně odzbrojena a také část jejího pancéřování byla odmontována (odstraněna byla zadní dělová věž a boční pancéřový pás). Při modernizaci v roce 1940 dostala svou výzbroj a pancéřování zpět, prodělala stejný modernizační program jako ostatní lodě třídy Kongó a byla opět zařazena mezi bitevní lodě.
Protože byla Hiei původně stavěna jako bitevní křižník (to platilo pro celou třídu Kongó), byla i po přestavbě velmi rychlá (ve srovnání s ostatními bitevními loděmi), což ji předurčovalo k doprovodu rychlých letadlových lodí. Během války se ale projevily její limity při obraně před leteckými útoky způsobené zastarávajícím designem.
Bombardéry B-17 bombardují poškozenou Hiei na sever od ostrova Savo 13. listopadu 1942
Během námořní bitvy u Guadalcanalu v noci na 13. listopadu1942 byla Hiei, pod vedením kapitána Nišidy Masao, zasažena třiceti 8palcovými náboji z křižníků USS San Francisco a Portland, mnoha 5palcovými náboji a dvěma torpédy z torpédoborceSterett[1]. Její systém řízení palby hlavních i sekundárních baterií byl vyřazen, nástavby byly v plamenech a 188 členů posádky bylo zabito. Po rozednění byla při pokusu o únik opakovaně napadána torpédovými bombardéry Grumman Avenger z Hendersonova letiště na Guadalcanalu, Avengery a střemhlavými bombardéry Douglas Dauntless z letadlové lodi USS Enterprise a výškovými bombardéry B-17 Flying Fortress 11. bombardovací skupiny USAAF z ostrova Espiritu Santo. Celkem během dne čelila 70 náletům, po jejichž skončení zůstala nakloněna na pravobok se zatopenou zádí. Večer viceadmirál Abe přikázal kapitánovi Masaovi otevřít Kingstonovy záklopky a opustit loď. Mezi 19 hodinou večer a 1 hodinou ráno se Hiei potopila zádí napřed poblíž ostrova Savo (9° j. š., 159° v. d.).
Ztráta bitevní lodi byla pro japonské velení velmi hořkou pilulkou, jak píše historik Aleš Skřivan: „Ztráta Hiei, první japonské bitevní lodi v celé pacifické válce, byla pro Jamamota nesporně vážnou ranou, …“.[2]
