PROFILBARU.COM

	Šinano 11. listopadu 1944
Základní údaje
Typ	letadlová loď
Třída	původně třída Jamato
Číslo trupu	110
Objednána	v námořním arzenálu v Jokosuce
Zahájení stavby	4. května 1940
Spuštěna na vodu	5. října 1944
Uvedena do služby	19. listopadu 1944
Osud	29. listopadu 1944 potopena ponorkou USS Archerfish (SS-311)
Poloha vraku
Souřadnice	33°7′0″ s. š., 137°4′0″ v. d.
Takticko-technická data
Výtlak	71 890 t (plný); 68 059 t (standardní)
Délka	266,1 m
Šířka	36,9 m trup; 40 m letová paluba
Ponor	10,8 m
Pohon	12 parních kotlů Ro-gó Kanpon šiki; 4 sestavy parních turbín Kanpon; 4 šrouby; 150 000 k na hřídeli (110 324,8 kW)
Rychlost	27 uzlů (51 km/h)
Dosah	10 000 nám. mil; při 27 uzlech; 18 400 km při 50 km/h
Posádka	2515
Pancíř	127 mm boky; 100 mm paluba; 79 mm letová paluba
Výzbroj	16x 127 mm/40 typu 89; 145x 25 mm/60 typu 96; 12x 120mm 28-hlavňový raketomet
Letadla	47 operačních; celkem až 120

Šinano (japonsky 信濃) byla japonská válečná loď, sloužící v císařském námořnictvu za druhé světové války. Původně byla rozestavěna jako v pořadí třetí bitevní loď třídy Jamato, později byla přestavěna a v roce 1944 dokončena jako letadlová loď. Pojmenována byla podle staré japonské provincie Šinano. Těsně po zařazení do služby byla – ještě ne zcela dokončená – ráno 29. listopadu 1944 potopena ponorkou USS Archerfish (SS-311). Zachráněno bylo přes tisíc námořníků a civilistů a 1435 přišlo o život, včetně kapitána. Zůstává největší válečnou lodí potopenou ponorkou.^[4]^[5]

Pozadí vzniku a stavba

Stavba Šinano začala v květnu 1940, ale během léta 1941 byla přerušena, aby byla ušetřena pracovní síla a zdroje před japonským vstupem do války. Po katastrofální ztrátě čtyř letadlových lodí (Akagi, Kaga, Hirjú, Sórjú) v bitvě u Midway, byla Šinano vybrána jako vhodná pro přestavbu na letadlovou loď. Byla největší letadlovou lodí až do doby, než byla o 11 let později zavedena americká třída Forrestal.

Šinano byla projektována jako podpůrná letadlová loď, poskytující servis a palivo letounům z dalších letadlových lodí. Proto měla jen málo vlastních operačních letounů. V hangárech naopak nesla mnoho letounů na náhradu ztrát ostatních nosičů.

Dne 11. listopadu 1944 vyplula Šinano ze svého doku v Jokosuce a 19. listopadu 1944 byla zařazena do služby.

Služba

Schéma zobrazující místa zásahu torpéd a následného zaplavení: Červená ukazuje prostory zaplavené okamžitě, oranžová zaplavené pomalu a žlutá úmyslně zaplavené, aby se kompenzoval náklon lodi

Už 28. listopadu vyplula Šinano v doprovodu tří torpédoborců 17. kučikutai (駆逐隊 ~ divize torpédoborců) daisa (大佐 ~ námořní kapitán) Kiiči Šintaniho z Jokosuky. Mířila do přístavu Kure, kde mělo být zkompletováno její vybavení. V té době ještě nebyla testována ani její čerpadla, ani spolehlivost vodotěsných přepážek. I její posádka měla jen malé zkušenosti s prováděním záchranných prací.

Ve chvíli, kdy byla Šinano na moři jen několik hodin, zpozorovala ji americká ponorka USS Archerfish (třída Balao). V 3:17 ráno 29. listopadu Archerfish vypálila na Šinano salvu šesti torpéd, z nichž čtyři zasáhla. Torpéda, nastavená na malý ponor, ji zasáhla na citlivém místě mezi protitorpédovou obšívkou a čarou ponoru. Loď pokračovala v plavbě do 6:00, kdy ztratila energii. Nezkušená posádka nebyla schopna zabránit pronikání vody do lodi, navíc loď trpěla množstvím nedodělků, a proto se v 11:00 potopila. Zemřelo 1400 z 2400 členů posádky. Loď se potopila po zásahu čtyřmi torpédy, přestože se předpokládalo, že bude mnohem odolnější. Poválečné vyšetřování komisí amerického námořnictva dospělo k závěru, že ke ztrátě Šinano přispělo chybné řešení napojení její protitorpédové obšívky na hlavní boční pancíř.^[6]

Dne 31. srpna 1945 byla Šinano vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.^[2]

Odkazy

Poznámky

↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Japanese aircraft carrier Shinano na anglické Wikipedii.

↑ LENGERER, Hans. BB Kongô Class & CV Unryû Class. Katowice-Speyr: Trojca, 2010. ISBN 978-83-60041-42-0. S. 138. (anglicky)
↑ ^a ^b TULLY, Anthony P. IJN Shinano: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2001-05-07 [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ NISHIDA, Hiroshi. Shinano aircraft carrier [online]. 2003 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. (japonsky)
↑ Enright & Ryan, p. xiv
↑ MIZOKAMI, Kyle. The Sad Tale of the Imperial Japanese Carrier Shinano: A terrible ship that met a terrible end [online]. nationalinterest.org, 2019-10-09 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky)
↑ Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 – 1946. Washington, D. C.: U.S. Naval History Division, 1974. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-11. Kapitola JM-200-H S-06-2 Reports of Damage to Japanese Warships-Article 2, YAMATO(BB), MUSASHI(BB), TAIHO(CV), SHINANO(CV). (anglicky)

Literatura

Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 – 1946. Washington, D. C.: U.S. Naval History Division, 1974. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-11. Kapitola JM-200-H S-06-2 Reports of Damage to Japanese Warships-Article 2, YAMATO(BB), MUSASHI(BB), TAIHO(CV), SHINANO(CV). (anglicky)
ENRIGHT, Joseph F.; RYAN, James W. Shinano!: The Sinking of Japan's Secret Supership. New York: St. Martin's Press, 1988. Dostupné online. ISBN 9780312909673. (anglicky)