František Josef Ferdinand hrabě z Trauttmansdorffu (německy Franz Josef Ferdinand Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg ; 19. února 1788 Brusel – 22. srpna 1870 Obříství )[ 2] [ 1] rakouský šlechtic a diplomat, patřil ke knížecí větvi rodu Trauttmansdorffů .
Od mládí působil v diplomatických službách, po napoleonských válkách byl vyslancem v několika německých zemích, svou kariéru završil jako dlouholetý vyslanec v Prusku (1827–1849). Před odchodem do výslužby zakoupil s manželkou několik panství v Čechách (Obříství , Lipnice nad Sázavou ), kde se poté trvale usadil. V diplomacii se uplatnili i mnozí příbuzní, vnuk hrabě Leopold Berchtold byl rakousko-uherským ministrem zahraničí .
Zámek Obříství, sídlo Josefa z Trauttmansdorffu od roku 1847. Kresba Johanna Venuta z roku 1807. Zámek Obříství , současný stavPocházel ze šlechtického rodu Trauttmansdorffů ,[ 3] Ferdinanda z Trauttmansdorffu (1749–1827) a jeho manželky Marie Karolíny, rozené Colloredové (1752–1832). Narodil se v Bruselu, kde byl jeho otec tehdy místodržitelem. Josef díky otci od svých devatenácti let působil v diplomatických službách a již v závěru napoleonských válek získal svůj první post vyslance (v letech 1815–1818 byl rakouským vyslancem v Bádenském velkovévodství ). V letech 1818–1820 byl vyslancem ve Württemberském království a poté v letech 1820–1827 vyslancem v Bavorsku . V rámci rakousko-pruských vztahů měl pak dlouholetou důležitou úlohu jako vyslanec v Prusku (1827–1849). Vyslanecký post v Berlíně opustil v revolučním roce 1849 a od té doby žil v soukromí. Byl c. k. tajným radou (1832),[ 2] komořím (1810)[ 2] Maltézského řádu , v roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny .[ 2]
Majetek
Od roku 1847 byl majitelem velkostatku Obříství ve středních Čechách, místní zámek nechal upravit jako letní sídlo a také zde zemřel.[ 4] Lipnice nad Sázavou , pro které vzápětí dosáhla rozšíření městských privilegií.[ 5] Koryčany na jižní Moravě.
Rodina
V Praze se 16. října 1821 oženil s hraběnkou Josefou Károlyiovou (7. listopadu 1803 Vídeň – 9. května 1863 Vídeň), c. k. palácovou dámou , z vlivné uherské šlechtické rodiny Károlyiů , dcerou c. k. komořího hraběte Josefa Károlyiho a Alžběty Valdštejnové .[ 2] Ferdinand (1825–1896) byl též diplomatem, později předsedou Panské sněmovny a nejvyšším císařským komořím . Dcera Josefína (1835–1894) byla manželkou hraběte Zikmunda Berchtolda z Uherčic . Jejich syn Leopold Berchtold (1863–1942) byl též diplomatem a v letech 1912–1915 rakousko-uherským ministrem zahraničí . Synovcem Josefovy manželky byl uherský šlechtic a rakousko-uherský diplomat hrabě Alois Károlyi (1825–1889), dlouholetý velvyslanec ve Velké Británii a v Německu .
Jeho starší bratr Jan Nepomuk z Trauttmansdorffu (1780–1834) byl dědicem knížecího titulu a rozsáhlého majetku v Čechách (Horšovský Týn , Jičín ), v letech 1812–1834 byl císařským nejvyšším štolbou .
Odkazy
Reference
↑ a b Trauttmansdorff, Josef Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-01-15]. Dostupné online . (německy) ↑ a b c d e f g POUZAR, Vladimír ; MAŠEK, Petr ; MENSDORFF-POUILLY, Hugo ; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017 . [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9 ↑ Ottův slovník naučný , díl 25.; Praha, 1906 s. 672↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku , díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 337–338↑ KUČA, Karel : Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku , díl 3.; Praha, 1998; s. 489–490 ISBN 80-85983-12-5
