Rudolf Lützow

Rudolf hrabě Lützow
Hrabě Rudolf Lützow jako velvyslanec ve Vatikánu (litografie, 1840)
Narození	4. července 1780 Salcburk
Úmrtí	28. října 1858 (ve věku 78 let) Monza
Povolání	diplomat
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého
Děti	Carl Lützow
Rodiče	Jan Gottfried Lützow a Marie Antonie Černínová z Chudenic
Příbuzní	Jeroným Jan z Lützowa a Gabriela z Lützowa (sourozenci)
Funkce	velvyslanec Rakouského císařství (1818–1823)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf František de Paula Jan Quirin hrabě Lützow (Rudolf Franz de Paula Johann Quirin Graf Lützow zu Dreylützow und Seedorf) (4. června 1779, Salcburk – 28. října 1858, Monza) byl rakouský diplomat. Po krátké službě v armádě se stal diplomatem a během napoleonských válek zastával nižší posty v různých evropských zemích. Nakonec byl dlouholetým velvyslancem Rakouského císařství ve Vatikánu (1826–1848). Díky příbuzenským vazbám na rodiny Černínů a Kolovratů patřil v první polovině 19. století také k významným osobnostem veřejného života v Čechách.

Životopis

Erb rodu Lützowů

Pocházel z meklenburského šlechtického rodu Lützowů usazeného od konce 17. století v Čechách, narodil se jako mladší syn generálmajora Gottfrieda Lützowa (1742–1822) a jeho druhé manželky Antonie, hraběnky Černínové z Chudenic (1750–1801). Studoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni a sloužil v armádě, v roce 1804 vstoupil do diplomatických služeb. Začínal na nižších postech v různých německých městech (Řezno, Stuttgart, Mnichov). V letech 1812–1815 byl vyslancem v Kodani, poté ve Stuttgartu (1815–1818), Istanbulu (1818–1822) a Turínu (1822–1826). Nakonec řadu let zastával funkci vyslance u Svatého stolce ve Vatikánu (1826–1848). Po revoluci v roce 1848 odešel do soukromí. Byl též c.k. komořím a v roce 1821 byl jmenován tajným radou.

Z pohledu českých dějin měl význam tím, že Františkovi Palackému zprostředkoval přístup do vatikánských archivů. Z podnětu svého příbuzného Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat patřil k zakládajícím členům Společnosti Národního muzea, dále byl členem Královské české společnosti nauk a Akademie výtvarných umění ve Vídni. Za zásluhy obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána a Leopoldův řád, během diplomatické mise v Dánsku získal Danebrožský řád a několik vyznamenání dostal také během svého dlouholetého působení v italských zemích.

Jeho manželkou se v roce 1824 stala italská šlechtična Maria Ignatia Teulada di San Giusto, ovdovělá markýza de St. Laurent (1800–1864). Byla c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, krátce před smrtí byla jmenována nejvyšší hofmistryní mexické císařovny Charlotty. Z jejich manželství se narodily tři děti, syn Karel (1830–1892) získal sňatkem majetek na jižní Moravě a byl poslancem moravského zemského sněmu, mladší Viktor (1833–1876) sloužil v armádě.

Rudolfův starší bratr Jeroným Lützow (1776–1861) působil v řadě úřadů ve státní správě v Českém království, kde také vlastnil statky.

Odkazy

Literatura

• MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I. A–M; Praha, 2008 ISBN 978-80-257-0027-3

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Lützow na Wikimedia Commons
• Historie rodu Lützowů dostupné online
• Rudolf Lützow in: Biographisches Lexion des Kaiserthums Oesterreich dostupné online