Jan Skácel studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku.
Po druhé světové válce studoval do roku 1948 češtinu a ruštinu na Filozofické a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, studia však nedokončil.[5] Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury).
V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře.
Vítr jménem Jaromír: 3 knihy veršů – 1966, souborné vydání tří prvních autorových sbírek; kresby Jiří Trnka
Noc s Věstonickou Venuší – 1990, výbor milostných veršů
Stracholam – 1993, výbor poezie
Básně I – 1996, souborné vydání prvních pěti autorových sbírek
Básně II – 1997, souborné vydání posledních pěti autorových sbírek
Květy z nahořklého dřeva – 2000, výbor poezie
Kdo učil mlčet kámen – 2001, výbor poezie
Oříšky pro černého papouška – 2005, bibliofilní vydání, vydáno při příležitosti životního jubilea Boženy Skácelové
Překrásná je nepotřeba nářku – 2006, výbor poezie
Zlé laně odcházejí k ránu – 2007, výbor poezie
Doteky – 2007 , výbor poezie
Próza
Jedenáctý bílý kůň – 1964
Třináctý černý kůň – 1993, posmrtně
Pro děti
Jak šel brousek na vandr – 1961
Pohádka o velkém samovaru – 1961
Uspávanky – 1983, cyklus rozměrnějších lyrických skladeb s epickými prvky, koncipovaný jako vyprávěnky dětem před spaním, ilustrace Ota Janeček
Kam odešly laně – 1985, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky hrajících si dětí
Proč ten ptáček z větve nespadne – 1988, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky zvířat
O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla – 1998, z autorovy pozůstalosti k vydání připravil J. Opelík
Pohádky z Valašského království – 2006 (2. vyd.), převyprávěné pohádky, které sesbíral B. M. Kulda, původně vyšly pod jménem B. Stárkové
Ukázky z díla
Kašna na náměstí Svobody v Brně nese na kruhových roštech verše z díla Jana Skácela
Chyba broskví (45. čtyřverší ze sbírky):
stíny se dlouží vítr v polích stárne
je příliš ticho začíná se hra
na slepou bábu v sladkost upadáme
a chyba broskví by nás zabila
Stopadesátý sonet o jaru:
Jaro je tak křehké
až se světlo láme pomalu
slimáčími růžky
Ocenění
Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. V roce 1992 byl in memoriam oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanemBrna.
Hrob Jana Skácela, Brno
Odkaz
Sochu Jana Skácela vytvořil Jiří Sobotka z trubek v roce 2016 v rámci projektu Sochy pro Brno.
Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu, mj. známou píseň Modlitba za vodu, dále pak další dva texty Účtování na vesmírných kontech a Šťovíky u cest zhudebnil pro album Vteřiny křehké (2014), od počátku roku 2020 Hradišťan na koncertech zařazuje zhudebněnou podobu Skácelovy básně Pohřeb konfidenta.
Jan Skácel svými texty inspiroval řadu dalších skladatelů. A. Tučapský - Co zbylo z anděla, Z. Pololáník - Písně: na verše Jana Skácela, L. Peduzzi - Smuténka: cyklus ženských sborů na slova Jana Skácela, M. Holáňová: Naděje s bukovými křídly.
V roce 2006 byla v rámci rekonstrukce na brněnském náměstí Svobody osazena bronzová kašna s verši Jana Skácela.[7]
Koncem října 2016 mu byla ve svahu pod Špilberkem odhalena socha z dílny akademického sochaře Jiřího Sobotky – obří básníkova tvář složená z velkého množství nerezových trubek, jimiž lze symbolicky vyhlížet na město Brno Skácelovýma očima.[8]
Odkazy
Reference
Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
↑ Sedm slov Jana Skácela. Česká televize [online]. 2007-09-09 [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑TAMCHYNA, Robert. Jan Skácel. Dobré jitro, ČRo2 Praha [online]. Český rozhlas, 2000-11-07 [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑STULÍROVÁ, Markéta; ZABADALOVÁ, Veronika. Před 20 lety zemřel Jan Skácel, velký básník. Brněnský deník. 2009-11-06. Dostupné online [cit. 2019-02-09].
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN80-7185-247-3. S. 130.