PROFILBARU.COM

Jak-42
	Jak-42D společnosti South Airlines, 2008
Určení	dopravní letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Závod č. 292; SmAZ
Konstruktérská skupina	Jakovlev
První let	7. března 1975
Zařazeno	22. prosince 1980
Charakter	Ve službě
Uživatel	Aeroflot; Jet Express Airlines; Kosmos Airlines; KrasAvia; RusJet
Výroba	1979–2003
Vyrobeno kusů	184
Vyvinuto z typu	Jakovlev Jak-40
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-42 je sovětský třímotorový proudový dopravní letoun pro zhruba 100 cestujících na krátké tratě z konce 70. let. Vychází z typu Jak-40, oproti kterému je větší a má šípovitá křídla (23°). Byl to první sovětský stroj s moderními dvouproudovými motory, zamýšlený jako náhrada za zastarávající letouny první generace Tupolev Tu-134, respektive turbovrtulové Antonov An-24 a Iljušin Il-18. Označení v kódu NATO je Clobber.

Vývoj

První prototyp Jak-42 (imatrikulace CCCP-1974), ještě s šípovitostí křídla jen 11°, zalétal Arsenij Leonidovič Kolosov 7. března 1975 a nesplnil zpočátku všechna očekávání. Druhý a třetí prototyp (CCCP-42303) již měly definitivní šípovitost 23°. Letoun byl zaveden do služby až 22. prosince 1980 na lince Moskva–Krasnodar; od července 1981 rovněž na mezinárodní linky Leningrad–Helsinky a Doněck–, respektive Kyjev–Praha. Nadějné vyhlídky letounu ovlivnila tragická nehoda v červnu 1982, při které vinou chybně navrženého ovládacího systému došlo ke ztrátě kontroly nad vodorovnou ocasní plochou, a následně až do října 1984 bylo všech 38 vyrobených strojů uzemněno. Přestože to byla v historii jediná ztráta způsobená závadou stroje, Jak-42 už nikdy nedosáhl masového rozšíření: vyrobilo se ho méně než 190 ks, násobně méně než předchozích srovnatelných typů, které tak zůstaly v provozu až do přelomu století.

Po opětovném uvedení do provozu byl stroj modernizován, byla zavedena i verze pro nákladní dopravu, stejně jako v 90. letech populární salónní VIP verze. Do verze Jak-42(D)-100 byla též kvůli exportu nabízena zahraniční avionika. Byly rozpracovány i další verze, dokonce Jak-242 se dvěma motory pod křídlem (vycházející z dalšího projektu Jak-42M s prodlouženým trupem a novým křídlem), jejímu dokončení ale zabránilo prudké zhoršení ekonomiky po rozpadu SSSR; vzdáleným pokračovatelem je Irkut MS-21.

Vyvezlo se pouze 8 kusů do Číny (mj. pro vojenské letectvo) a 4 na Kubu. V červenci 2018 bylo v komerčním provozu 23 strojů Jak-42.^[1] Provozovaly je Ižavia (10), KrasAvia (9), Black Sea Airlines (2) a Turuchan (2).^[2] Čtyři stroje ukrajinské společnosti DonbassAero byly zničeny v říjnu 2014 během bojů o letiště Doněck.

V letech 1994–1996 měla letouny Jak-42 pronajaty česká společnost Škoda Air pro charterové lety z letiště Brno-Tuřany.

Konstrukce

Po menším Jak-40 to byl pro smolenskou konstrukční kancelář teprve druhý návrh dopravního letadla. Letoun využil zcela nový dvouproudový motor Lotarjov D-36 s velkým obtokovým poměrem 5,34:1, mající oproti jiným sovětským motorům té doby velmi nízkou spotřebou paliva i příznivé emisní a hlukové parametry. O jeho kvalitě svědčí i to, že jeho pokračovatel Ivčenko D-436 je po roce 2010 osazován do nově vyvinutých letounů Antonov An-148. Letoun byl vybaven na svou dobu pokročilou avionikou, autopilotem udržujícím letovou hladinu s přesností 10 m, a jako jeho předchůdce byl schopen přistávat a vzlétat z nezpevněných ranvejí. Letoun si zachoval nezvykle nízkou přistávací rychlost pod 210 km/h, takže pro brzdění na krátkých drahách nebyl třeba obraceč tahu (Jak-40 ho měl na prostředním motoru, ale u většího Jaku-42 by znamenal neefektivní zátěž). Určitou slabostí byla omezená maximální vzletová hmotnost, takže při plném obsazení nebylo možné naplnit palivové nádrže na plnou kapacitu a značně to omezovalo dolet. To zčásti vyřešila modernizace pod označením Jak-42D (daľnij – dálkový), kde byla díky posílení konstrukce vzletová hmotnost zvýšena; vyráběla se od počátku 80. let, od roku 1988 výhradně, celkem zhruba 120 kusů. Dalšími slabšími stránkami jsou poněkud nižší rychlost i dostup, což však na krátkých letech nepřináší citelná omezení.

Nehody a incidenty

V letech 1982–2011 došlo k osmi vážným haváriím Jaku-42 s celkem 570 ztrátami na životech.

Datum	Imatrikulace	Místo	Oběti	Popis
28. 6. 1982	СССР-42529	jižně od Mazyru	132/132	Let Leningrad–Kyjev, kvůli mechanickému opotřebení chybně navrženého systému matice ovládající přes šroubovou tyč horizontální stabilizátor se stabilizátor uvolnil a neovladatelný letoun přešel do strmého klesání, načež se působením aerodynamických a setrvačných sil rozpadl.^[3]
14. 9. 1990	СССР-42351	u letiště Kolcovo	4/128	Let Volgograd–Sverdlovsk, pilot při přistání nedodržel výšku a narazil do stromů 1,7 km před ranvejí
31. 7. 1992	B-2755	Nanking	108/126	Kvůli stabilizátoru nastavenému na přistání se neodlepil od země, přejel dráhu a narazil do zemního valu.^[4]
21. 11. 1993	RA-42390	poblíž Ohridu	115/116	Let Ženeva–Skopje, odkloněný kvůli sněžení. Při druhém pokusu o přiblížení chybně zatočil do úbočí hory.
17. 12. 1997	UR-42334	Pierijské hory	70/70	Let Oděsa–Soluň, nezkušená posádka ztratila orientaci a během "go-around" (okruh po nezdařeném přiblížení) narazila do hory.
25. 12. 1999	CU-T1285	Bejuma	22/22	Kubánský let Havana–Caracas kvůli záplavám odkloněný do Valencie. Během přistání narazil do hory.
26. 5. 2003	UR-42352	poblíž Maçka	75/75	Charter Biškek–Zaragoza s tankovacím mezipřistáním v Trabzonu vracející španělské vojáky ISAF z Afghánistánu. V husté mlze při třetím pokusu o přiblížení narazil do hory
7. 9. 2011	RA-42434	letiště Tunošna	44/45	Charter Jaroslavl–Minsk s hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl vč. českých hráčů. Kvůli chybám nekvalifikovaných pilotů při vzletu, zejména neúmyslnému brzdění, se odlepil příliš pozdě, pomalu a ihned dopadl na zem.^[5]

Specifikace (Jak-42D)

Údaje platí pro Jak-42D (rozměrově se nelišil od původní verze)^[zdroj⁠?!]

Technické údaje

Posádka: 2 piloti + nepovinně palubní inženýr
Kapacita: Do 120 cestujících (ale obvykle 8 v 1. třídě a 96 v ekonomické)
Délka: 36,38 m
Rozpětí: 34,88 m
Výška: 9,83 m
Nosná plocha: 150 m²
Hmotnost (prázdný): 33 000 kg
Maximální vzletová hmotnost: 57 500 kg (původní Jak-42: 54 tun)
Maximální přistávací hmotnost: 51 000 kg
Pohonná jednotka: 3× dvouproudový motor Lotarjov D-36, každý o tahu 63,75 kN

Výkony

Maximální rychlost: 810 km/h
Cestovní rychlost: 740 km/h
Dolet: 1700 km (původní Jak-42 s plným nákladem), 2790 km standardně (až 4 000 km prázdný)
Dostup: 9 600 m

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Yak-42 production numbers
↑ Thisdell and Morris Flight International 21 August–3 September 2018, str. 47.
↑ http://www.airdisaster.ru/database.php?id=35 (rusky) Záznam o nehodě na Airdisaster.ru]
↑ http://aviation-safety.net/database/record.php?id=19920731-1 (anglicky)
↑ Top KHL squad killed in passenger plane crash in Russia [online]. RT News [cit. 2011-09-07]. Dostupné online.

Literatura

NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha: NADAS, 1981.
KAVANOVÁ, Libuše. Jakovlev Jak-42. Letectví a kosmonautika. Září 1981, roč. LVII, čís. 19, s. 740 až 742.
CVRKAL, Milan. Jak-42. Letectví a kosmonautika. 2009, čís. 2, s. 50–6. ISSN 0024-1156.