PROFILBARU.COM

; vlajka	; znak
Geografie	; Ilyrské království v rámci Rakouska
	; Ilyrské království v rámci Rakouska
Hlavní město	Lublaň
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Slovinci, Chorvati, Italové, Němci
Jazyky	němčina, slovinština, italština, furlanština, srbochorvatština
	Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Mateřská; země	Rakouské císařství
Vznik	1816 - vytvořeno z Ilyrských provincií
Zánik	1849 - rozděleno na jednotlivé země
	Státní útvary a území
	Ilyrské provincie
	Rakouské císařství
	Království chorvatsko-slavonské
	Kraňské vévodství
	Korutanské vévodství
	Rakouské přímoří

Ilyrské království (německy Königreich Illyrien; slovinsky Ilirsko kraljestvo; italsky Regno d'Illiria; chorvatsky Kraljevina Ilirska) byl v letech 1816–1849 státní útvar, jedna z rakouských korunních zemí, rozkládající se na území dnešního Rakouska (Korutany), Slovinska (Kraňsko a Gorice), Chorvatska (Istrie, Střední Chorvatsko i s přímořím) a Itálie (Terst a okolí). Království bylo ustaveno jako nástupnický útvar po Ilyrských provinciích, vytvořených Francouzi během napoleonských válek. Oproti předchozím „francouzským“ provinciím chyběla Dalmácie, z níž se stala samostatná korunní země a po roce 1822 i Střední Chorvatsko s Rijekou (Fiume).

Toto království zahrnovalo jižní části habsburských dědičných zemí, v jejichž rámci patřilo k bohatším (hlavní spojení Rakouska s Jaderským mořem); díky velkému počtu Slovinců a Chorvatů zde žijících mělo silně slovanský ráz.

Dějiny

Předchozí vývoj

Napoleonská Francie po svém vítězství u Wagramu donutila v schönbrunnském míru (1809) Rakousko k odstoupení zemí na jaderském pobřeží (Korutany, Istrie, Kraňsko, Gorice a Gradiška, Terst, Chorvatské přímoří s Rijekou, Dalmácie) a také Republiku Dubrovník. Z těchto území byly posléze v roce 1809 vytvořeny Ilyrské provincie, součást Francouzského císařství.^[1]

Po bitvě u Lipska v roce 1813 se území Ilyrských provincií dostalo zpět pod rakouskou nadvládu, což definitivně potvrdil Vídeňský kongres.

Království

V roce 1816 Rakousko Illyrské provincie de iure zrušilo a rozdělilo území na 2 autonomní celky, korunní země:

Dalmatské království (Dalmácie s městy Dubrovník a Kotor)
Ilyrské království (Korutanské vévodství, Kraňské vévodství, Gorické hrabství s městem Gradiškou, Istrijské markrabství a město Terst)

Do roku 1822 bylo součástí Ilyrského království i území Chorvatského království (Střední Chorvatsko), ale pak bylo vyděleno jako samostatná korunní země. Po roce 1825 byl Terst se svým bezprostředním okolím odloučen od místní správy a podřízen přímo rakouské Koruně.

Na jaře roku národů v roce 1848 panoval mezi Slovinci návrh na začlenění Dolního Štýrska do království Illyrského, tak aby většina slovinských území byla sjednocena v jedné správní jednotce a bylo by tak dosaženo myšlenky Spojeného Slovinska. Petr Kozler navrhl mapu tak rozšířeného království Illyrie, která se později se stala důležitým národním symbolem během slovinského národního obrození. Návrh zvětšení království byl však vídeňskou vládou zamítnut.

Zánik

Naopak, v následujícím roce (1849) bylo Ilyrské království zrušeno a rozděleno opět na jednotlivé země, z nichž se skládalo, a to Kraňské vévodství, Korutanské vévodství a Přímoří (složené z Istrijského markrabství, Gorického hrabství s Gradiškou a Terstu – sídla místodržícího).