V roce 1760 získal rod Silva-Tarouca český inkolát.[2] V roce 1768 koupil Emanuel hrabě Silva-Tarouca (1696–1771), zakladatel rakouské rodové větve, panství Čechy pod Kosířem se zámkem a statky Drahanovice a Krakovec od Jiřího Antonína svobodného pána Grechtlera.[3][4] Kolem zámku byla založena barokní zahrada, která byla v 1. polovině 19. století proměněna v romantický anglický park.[pozn. 1]
Hrobka se nachází poblíž Červené věže.[pozn. 2] Silva-Taroucové bývali původně pohřbeni v kryptě pod kostelem sv. Jana Křtitele. V roce 1921 po velkých deštích stoupla spodní voda a podzemní kryptu zatopila. Tehdy František Josef II. Silva Tarouca nechal přenést ostatky svých předků a příbuzných na nově založený hřbitov v zámeckém parku.[6][7] Následkem pozemkové reformy a špatným hospodařením Egberta Silva-Taroucy (1887–1971), který převzal správu velkostatku po první světové válce, se rod dostal do tíživé finanční situace a reprezentativní hrobka v barokním duchu se vzhledem k vysokým nákladům nemohla realizovat. Dominantou malého rodinného hřbitova se tak stal pouze starší kamenný náhrobek s křížem, který nechal František Josef II. přemístit z obecního hřbitova a který původně připomínal zesnulého příbuzného – hraběte Bedřicha Gallenberga.[7]
Přesun ostatků se ovšem neobešel bez komplikací. František Josef II. záměr neohlásil úřadům a někdo ho udal. Úředníci nařídili navrácení ostatků, a tak byly přes odpor hraběte za policejního dozoru převezeny zpět. Po několikaleté bitvě s úřady byly ostatky uloženy do hrobky v parku teprve v roce 1927.[5][8]
Popis
Pohřebiště je ohraničeno živým plotem, na hrobech roste vegetace. Na náhrobku vzadu je vytesán latinský nápis:
QVI MARIAM ABSOLVISTI ET LATRONEM EXAVDISTI MIHI QVOQVE SPEM DEDISTI PIE IESV DOMINE DONA EIS REQVIEM REQVIEM AETERNAM AMEN[5]
Český překlad zní: Ty, který jsi Marii zprostil viny a zločince jsi vyslechl, také mně jsi dal víru. Zbožný Pane Ježíši, daruj jim klid, klid věčný, Amen. V textu je obsažen kryptogram MLLMVVVVI, tedy rok 1921.[5]
Na přední straně se nachází původní text náhrobku v němčině:
Hier ruhet Friedrich Graf Gallenberg, geb. 29. 12. 1809, gest. 16. 10. 1862, R. I. P.[5]
Český překlad zní: Zde odpočívá Friedrich hrabě Gallenberg, nar. 29. 12. 1809, zemř. 16. 10. 1862, [Requiescat in pace] Ať odpočívá v pokoji.[5]
Seznam pohřbených
Na rodinném hřbitově bylo pochováno deset členů Silva-Tarouců nebo jejich příbuzných.
Chronologicky podle data úmrtí
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[9][10] Fialově jsou vyznačeni příslušníci Silva-Tarouců, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny, nebo příbuzní. Červeně jsou zvýrazněni majitelé panství, od roku 1848 velkostatku Čechy pod Kosířem. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly původně pohřbeny jinde. Podle legendy předci Silva-Tarouců pocházeli z města Alba Longa, ze kterého měli pocházet i zakladatelé ŘímaRomulus a Remus. Mezi předky měli mít rovněž členy barbarského kmene Vizigótů, kteří se v dnešním Španělsku usadili v době stěhování národů.[11] Každopádně patří Silva-Taroucové k nejstarším šlechtickým rodům na Pyrenejském poloostrově, v roce 1755 jim byl přiznám rakouský hraběcí stav.[2] Generace jsou počítány od Jana ze Silvy (1671–1738), který se oženil s Janou z Menezes († 1734), dědičkou rodu Tarouca.[12] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
V matrikách jsou uvedena jména Maria Isabella Sophia.[13][14] Amatérská malířka, kterou vyučoval Josef Mánes.[4] Zemřela ve věku 39 let na obstrukci dolního břicha.[13] Narodily se jí následující děti:
Pochována 17. 12. 1870 v rodinné hrobce pod farním kostelem svým synem – Bedřichem Silva-Taroucou, radou knížecí arcibiskupské konzistoře olomoucké.[17]
Jako jediný z rodu se za druhé světové války přihlásil k české národnosti.[11]
7. 12. 1943 Čechy pod Kosířem
Gabriela ze Schwarzenbergu (č. 8)
Podle uložení
Uprostřed se nachází náhrobek. Po každé straně je po pěti nebožtících.[6] Vpravo byl pohřben František Josef II., jeho manželka a synové. Čísla odpovídají pořadí úmrtí v tabulce výše.
Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy Silva-Tarouců. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo vstoupil do manželství více než jednou. Tučně jsou zvýrazněni majitelé, případně správci panství a později velkostatku Čechy pod Kosířem. Modře je orámován zakladatel rakouské rodové větve Emanuel Silva-Tarouca (1691–1771), který zakoupil panství Čechy pod Kosířem a nechal z něho zřídit rodinné fideikomis. Oranžově je orámován majitel velkostatku Průhonice a tamějsího parkuArnošt Emanuel Silva-Tarouca (1860–1936), zakladatel průhonické linie. Zeleně je orámována Theresia, roz. Silva-Tarouca (1920–1947), jejíž tři děti nesly jméno Graf/Gräfin von Silva-Tarouca.[9][39] Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen.
↑Pokřtěn 14. dubna 1818 jako August Alexander Karl.[23]
↑Pokřtěna 29. července 1831 jako Christina Maria Anna Elisabetha.[27]
↑Pokřtěn 31. července 1894 jako Vilhelm August Maria Josef Ignatius Alfons Johannes Raymund Thomas Hubert Jiří Antonius.[30]
↑Pokřtěn 16. března 1892 jako Alois Jan Nepom. Karel Bor. František Xav. Antonín Josef Maria Ida Ignác Alfons Jiří Hubert.[31]
↑Pokřtěna 4. června 1835 jako Helena Anna Maria Barbara Isabella.[32]
↑Pokřtěn 14. března 1858 jako Maria Anna Franz Seraph. Joseph Friedrich Ernest Günther Aloys Anton von Padua Georg Wilhelm Augustin.[14]
↑Pokřtěn 22. července 1890 jako František Seraph. Arnošt Maria Josef Vincenc Bedřich Jiří Hubert Alfons Ignác Antonín.[38]
↑V roce 1984 přijal titul hrabě Silva Tarouca,[9][39] protože v roce 1980 rod Silva-Tarouců vymřel po meči.
Reference
↑ abZámek Čechy pod Kosířem. Olomouc: Olomoucký kraj, 2021. 26 s. Dostupné online. S. 1. Dále jen Zámek Čechy pod Kosířem.
↑ abMAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN80-204-1049-X. S. 259. Dále jen Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích.
↑SPURNÝ, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. Severní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1983. 360 s. S. 49.
↑ abHistorie zámku a jeho majitelé [online]. Zámek Čechy pod Kosířem [cit. 2023-03-29]. Dostupné online.
↑KONEČNÝ, Vratislav. Na zámku v Čechách pod Kosířem se přetahoval majitel s úřady o nebožtíky [online]. Novinky.cz, 2016-08-17 [cit. 2023-03-29]. Dostupné online.
↑ abMatrika narozených 1805–1835, rok 1818, Čechy pod Kosířem, číslo knihy 8812, fol. 83 [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. (německy)
↑ abcdeMatrika zemřelých 1864–1892, rok 1872, Čechy pod Kosířem, číslo knihy 8827, fol. 38 [online]. [cit. 2023-03-29]. Dostupné online.
↑KALOVÁ, Tereza. Po stopách rodu Silva Tarouca. Volnočasový produkt. Opava, 2022 [cit. 2024-11-22]. 79 + přílohy s. Diplomová práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Radmila Dluhošová. s. 25. Dále jen Po stopách rodu Silva Tarouca. Volnočasový produkt. Dostupné online.
↑Po stopách rodu Silva Tarouca. Volnočasový produkt, s. 26
↑ abMatrika oddaných 1866–1883, rok 1882, Praha-Nové Město, kostel Nejsvětější Trojice v ulici Spálená, TRS O5, fol. 255 [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2024-11-22]. Dostupné online. (německy)